Kanárské ostrovy jsem měl dlouho nevím proč zařazeny mezi místa vhodná jen pro plážovou turistiku. Až nabídka zdánlivě výhodných letenek na ostrov Tenerife mě přiměla zjistit si víc a hned jsem Kanáry přesunul ze skupiny „tam zrovna nemusím“ do „sem se opravdu chci podívat“. Zároveň mi ale přišlo, že kupovat samostatně letenku se většinou nevyplatí. To se
v půlce října 2013 potvrdilo, když se objevila nabídka last minute zájezdu na Tenerife. Jasno jsme měli hned a rozhodně jsme toho nelitovali.

Týden v hotelu s polopenzí nás vyšel těsně nad 9000 Kč na jednoho. Sice s německou cestovkou s odletem z Drážďan, ale Student Agency nabízí dopravu autobusem na toto letiště jako bonus zdarma k nákupu zájezdu přes Dovolená.cz. Navíc Tenerife není zas tak velký ostrov, kamkoliv se dá dojet půjčeným autem na jednodenní výlet, a možnosti kempování jsou docela omezené. Takže výhody mít jeden hotel jako základnu určitě převažovaly.

Národní park Teide

Národní park Teide s vrcholem Pico del Teide, nejvyšší horou nejen Kanárských ostrovů ale i celého Španělska (3718 m n.m.) a zároveň činnou avšak spící sopkou, byl určitě hlavní motivací se na ostrov Tenerife podívat. Návštěvu parku je vhodné zahájit zastávkou v informačním centru. Obdrželi jsme tam zdarma kvalitní mapu s turistickými trasami v parku, kterou zároveň lze stáhnout na oficiálním webu národního parku Teide (tedy šla, po letech už nejde, ale zde zdá se je aktuálnější). Ta zároveň ukázala, že některé stezky v námi zakoupené mapě „Dr. Molls walking map Tenerife“  jsou zakázané či vůbec neexistují a je třeba upravit naše plány. Do parku se nevyplatí jezdit (dle webu nejspíš jen pár týdnů na podzim) ve středu a v pátek, kdy je zakázán vstup na podstatnou část tras kvůli lovu muflonů (přestože jsme žádného neviděli). Každopádně v ten den nejde ani obejít celý krátký okruh okolo skal Roques de García. Typickým návštěvníkům, kterých sem přivážejí autobusy i auta opravdu spousty, to většinou nevadí – ti zpravidla vyjdou jen sto metrů z parkoviště, kouknou na skály a jedou dál. Naši úvodní procházku to ale zkrátilo – GPS záznam ukazuje, kam jsme došli. V části parku naštěstí mufloni vládnou jen dopoledne, takže odpoledne jsme z El Portillo mohli vyrazit směrem k astronomické observatoři Teide. Autem se sice člověk dostane k observatoři blíž, ale výlet to byl pěkný. Trasy 2 a 20 byly v terénu značeny velmi dobře, naopak spojka č. 37 nebyla označena vůbec. Navíc v mapce je kreslena trochu jinde, než ve skutečnosti (kterou ukazuje GPS záznam).

Výstup až na samotný vrchol Pico del Teide vyžaduje povolení, které je zdarma, ale může ho získat maximálně tuším 200 osob na den. Ve starších materiálech se dá dočíst, že o povolení se žádá osobně v Santa Cruz či emailem, ale to už je historie. Nyní se rezervace provádějí přímo na rezervačním webu španělských národních parků. Nejbližší volný termín byl ale zhruba za měsíc, takže kdo čeká s nákupem letenky či zájezdu na poslední chvíli, bude mít asi smůlu. Povolení je však třeba jen pro závěrečných cca 180 výškových metrů, takže sem turisté míří i bez něj. Nejčastěji lanovkou, která je vyveze do výšky 3555 m n.m. Výlet jim ale může zkomplikovat vítr. Při naší zastávce u dolní stanice hlásila cedule vítr nahoře 80 km/h, teplotu -5 stupňů a lanovka nejezdila. Nám to nevadilo, stejně jsme chtěli nahoru až další den a pěšky.

Výstup na Pico del Teide

Nejobvyklejším startovním bodem pro pěší výstup na Pico del Teide je parkoviště pod Montaña Blanca. Pozor, je dost malé a může být obsazené. Už od počátku výstupu dost silně foukalo. Vítr byl překvapivě více nepříjemný v úvodním úseku cesty, který je společný s nenáročným výstupem na Montaña Blanca (cca 2750 m n.m.) Kousek před tímto plochým vrcholem se odděluje pěšinka a začíná stoupat strmě vzhůru údolíčkem schovaným za hřebenem, takže zde už tolik nefouká. Tady přichází jediný úsek výstupu, kde něco většího roste – až metr vysoké keře, jsou to možná nějaké zvláštní zakrslé borovice – jinde vidíme jen kameny, kamínky a písek. Ve výšce 3270 m n.m. stojí Refugio Altavista – chata, kde se dá po předchozí rezervaci přespat při cestě na vrchol. Podle množství lidí, kteří k chatě stoupali večer, kdy my už byli na sestupu, je docela dost využívaná. La Rambleta, horní stanice lanovky, již není odtud daleko. Vítr stále fouká, ale to je pro nás paradoxně ideální. Lanovka je zavřená a lidí v okolí stanice minimum. Přicházíme sem několik minut před 15. hodinou, kdy se má otevřít výstup k vrcholu pro další skupinu lidí – povolení se totiž vydává pro konkrétní časy – 9 až 11 h, 11 až 13, 13 až 15 a poslední mezi 15 a 17 h. Říkáme si, že za těchto podmínek se přeci většina lidí s povolením nahoru nedostane a že by nás správce parku mohl pustit místo nich. S námi čeká už jen jediný turista s povolením, ale žádný správce nepřichází. Cesta na vrchol je tedy volná. Konečně jde poznat i nosem, že Pico del Teide je sopka. Oproti předchozím dovoleným na ostrovech sopečného původu Azorech a Islandu nám ty sirné výpary chyběly. Z vrcholu je vidět na celý ostrov, i když my měli pobřeží na mnoha místech zahalené v oblacích. Zato jsme si mohli užít pohled na další čtyři Kanárské ostrovy. Na západě leží nejblíže La Gomera a za ním El Hierro a La Palma, na východě pak Gran Canaria. Jen Fuerteventura a Lanzarote jsou moc daleko a ne dostatečně vysoké.

Po návratu k horní stanici lanovky jsme ještě zaběhli na obě vyhlídky, které jsou přístupné i návštěvníkům bez povolení. K té směrem na Pico Viejo se vyplatí chodit i turistům, co vystoupí  až nahoru – tento menší kráter, který vznikl při posledním výbuchu v roce 1705, totiž z vrcholu vidět není. Druhá vyhlídka Mirador de la Fortaleza už má smysl spíš pro lidi, co na vrchol nemohou. Ale pro nás to zas znamenalo jen pár desítek metrů navíc při zpáteční cestě.

Výstup na Pico del Teide není technicky náročný, jde o čistě chodeckou trasu, ruce není třeba používat. Někomu může dělat problém řidší vzduch ve vyšší nadmořské výšce. Nutností je jiné oblečení, než určené na pláž. Hodí se zejména větru odolná bunda a to i těm, kteří stoupají na vrchol jen od lanovky. Stejně tak se vyplatí i pohorky. Výstup od parkoviště k horní stanici lanovky nám zabral zhruba 3,25 h, dolů jsme šli asi o hodinu rychleji. Stoupání od lanovky na vrchol trvalo asi 20 minut.

>> Video, fotky a GPS záznam z výstupu na Pico del Teide

Masca

K návštěvě horské vesničky Masca a následný sestup soutěskou Barranco de Masca k moři bych si asi příště zakoupil organizovaný zájezd autobusem. První výhoda (i když jak pro koho) přijde už cestou – řízení auta na úzké silničce plné serpentin do Mascy si zopakovat nepotřebuji. Masca leží v nadmořské výšce 600 m n.m. a kdyby sem nevedla ta silnička, byla by takřka odříznutá od světa. Množství přijíždějících turistů ale zapříčinilo, že i toto místo se začalo měnit ve prospěch potřeb typického turisty, takže zde vyrostlo několik restaurací.

Sestup soutěskou už zasažen civilizací není. I když jak se to vezme. Důkazů, že se papírové kapesníky či toaletní papír nerozkládají zrovna rychle, zvlášť když zde prší minimálně, je tu vidět dost. Ale jinak je to krásný sestup mezi skálami stovky metrů vysokými soutěskou tak úzkou a klikatou, že ještě pár metrů před zatáčkou ani nevíte, jestli soutěska bude pokračovat vlevo nebo vpravo. I když potok v soutěsce by se v říjnu dal označit spíše tak, že místy obsahuje trochu vody, bylo to první a téměř jediné místo na Tenerife, kde jsme spatřili jinou vodu než moře. Však i rostlinám se tam dařilo dobře. Sestup nám trval asi 2 hodiny a mohl být i rychlejší, ale pěšinka je tak úzká, že předběhnout organizovanou skupinku pomalejších turistů je v některých místech takřka nemožné. Jako účastníci organizovaného výletu bychom si mohli vybrat – buď utéct skupině už na začátku, čímž se sníží pravděpodobnost takového záseku a chůze za davem, nebo se přizpůsobit tempu skupiny a poslechnout si výklad průvodce.

Soutěska se začíná rozevírat až těsně před jejím koncem u Playa de Masca. V zátoce ležící plážička je sice kamenitá a jediným rozumným přístupem do moře je molo, u něhož přistávají lodě, ale přesto je koupání velmi příjemným osvěžením po dlouhém sestupu. Účastníci organizovaných výletů zde pak nastoupí na loď, která je odveze většinou do Los Gigantes, kde na ně čeká autobus. Na nás čekalo auto nahoře v Masce, museli jsme tedy absolvovat cestu soutěskou i opačným směrem. Protože jsme na zpáteční cestu vyráželi celkem pozdě, dolů sestupující skupiny jsme velmi rychle minuli a pak už byli v soutěsce téměř sami, takže se nám ukázalo i místní ptactvo. Výstup zpět nahoru nám zabral asi 2,75 h. Důležité pro cestu soutěskou jsou dobré boty, pohorky mi několikrát zachránily kotník před podvrtnutím.

>> Masca – video a fotky

Anaga

Zatímco národní park Teide a Masca jsou místy, kam míří spousty výletníků z plážových letovisek, do pohoří Anaga na severu ostrova se běžně zájezdy nepořádají. V průvodcích se píše, že je zde klima výrazně vlhčí a deštivější a díky tomu krajina výrazně zelenější než na zbytku ostrova. V první části našeho výletu to tak rozhodně nevypadalo. Výlet v převážené většině využívající turistické trasy PR-TF 6 jsme zahájili ve vesničce Benijo. Odtud do El Draguillo by se ještě dalo po prašné cestě dojet autem, dál už pokračuje jen pěšinka příkrým svahem. Krajina na trase přes malou osadu La Palmas k majáku Faro de Anaga je stále podobná – prudký svah k moři, rostliny skoro všechny nízké a seschlé, a skoro odevšad pohled na skalisko Roque de Dentro čnějící z moře, které jsem vyfotil celkem 39krát. Kromě oslíka, psa a pár osadníků v Las Palmas jsme potkali už jen spoustu ještěrek.

Od majáku jsme vystoupali na hřeben a od nadmořské výšky zhruba 500 m jsme se konečně dočkali slibovaného hustého lesa. Nejvyšší a nejzelenějším lesem pak procházela cesta od vesničky Chamorga na hřeben a dále pak dolů zpět do El Draguillo. Tam jsme ale už znovu nešli, zabočili jsme na přímou spojku do Benijo. Na trase tohoto výletu naše turistická mapa konečně nezklamala. Plavky stačí nechat v autě, moře je sice skoro pořád vidět, ale sestoupit k němu je takřka nemožné. I v Benijo se na místní pláž musí sestupovat z velké výšky, takže jsme nakonec dali přednost koupání na pláži Playa de San Roque, kde nám dělali společnost surfaři.

Aktualizace: Pár doplňujících a na podzim 2018 aktuálních informací k místům jako je Chamorga a maják Faro de Anaga najdete dole v komentáři od Juraje.

>> Anaga – video, fotky, GPS záznam výletu, mapa tras

Puerto de la Cruz, La Orotava a okolí

Náš hotel se nacházel ve městě Puerto de la Cruz. Nejde sice o úplně typické plážové letovisko plné hotelů, centrum města je pěkné, ale vše (obchody, restaurace) je až příliš cíleno na typického plážového turistu.  V Puertu se nachází Loro park (Loro parque), jedna z hlavních „atrakcí“ Tenerife. Sice jsme ho měli pár set metrů od hotelu, ale zašli jsme se tam podívat jen večer, kdy už byl zavřený. O Loro parku se můžete dočíst ve článku o turistickém peklu na Tenerife od Jirky Štěpána.

Kdo chce poznat hezké „normální“ město, může se zastavit třeba v nedaleké La Orotavě. Centrum zvládne v pohodě projít za hodinu. Pro ubytované v Puertu může být zajímavá procházka v borovicových lesích nad La Orotavou. Dobrým výchozím místem je La Caldera, kam se bez problému dá dojet i autobusem. Naše turistická mapa nám i zde navrhovala neexistující trasu, naštěstí se tu ale nachází značené trasy PR-TF 35, které jsou v terénu velmi dobře značeny. Cca 12,5 km dlouhý výlet po lesních pěšinách i dobře upravených cestičkách mezi skalami s výhledy na moře i Pico del Teide nám zabral asi 3,5 h.

>> Trasy PR-TF 35 – mapa a GPS záznam výletu

Kam dál – související články

• Výstup na Pico del Teide – video, fotky, GPS záznam
• Soutěska Masca – video, fotky, GPS záznam výletu
• Pohoří Anaga – video, fotky, GPS záznam výletu
• Týden na Madeiře – to už není Tenerife, ale jiný krásný relativně nedaleký ostrov

Kam ještě dál?

Plánujete cestu na Tenerife a nemáte ještě vše zařízené? Možná vám pomohou následující odkazy:

• Dovolená.cz – prodává zájezdy německých i českých cestovek. Při našich cestách byl zájezd s německou CK při nákupu na poslední chvíli výhodnější, než kupovat letenky a zařizovat ubytování samostatně,
• TravelPortal.cz – prodává zájezdy českých cestovek.

Za rezervaci provedenou po prokliku některého z těchto odkazů získám drobnou provizi z prodeje. Pokud vám článek pomohl, můžete takto přispět na provoz tohoto webu a dodat mi energii k sepisování zkušeností z dalších cest. Vás to samozřejmě nic stát nebude.