Výstup na vrcholy Reissrachkopf a Schwarzwand byl při ubytování v obci Wörth nedaleko Raurisu ideální rozcvičkou pro náročnější túry, v našem případě zejména pro výšlap na Hoher Sonnblick. Odpolední procházka hned po našem příjezdu do rakouských Alp v srpnu 2013 se trochu protáhla, nakonec z ní byl 6hodinový výlet, při němž jsme nachodili skoro 23 kilometrů. Po jaké trase jsme šli?
Dyleň je druhým nejvyšším vrcholem Českého lesa, to jsme se učili už ve škole. Podle někoho spíše čtvrtý nejvyšší, protože ještě dva vrcholy na stejném hřebeni nedaleko nejvyššího Čerchova dosahují nadmořské výšky nad 940 metrů. Tak vysoká je Dyleň. Nachází se na severním konci Českého lesa, nějakých 15 kilometrů západně od Mariánských Lázní. Právě odtud jsme na Dyleň vyrazili, je to celkem pěkný v podstatě celodenní výlet do míst, kam většina návštěvníků Mariánek nezavítá. Šli jsme pěšky, asi z důvodu že letos už kola bylo dost a měli bychom někam taky vystoupat po svých, ale příště bych kvůli převaze asfaltových cest určitě volil kolo. Jako ostatně i jinde v Českém lese.
Kanárské ostrovy jsem měl dlouho nevím proč zařazeny mezi místa vhodná jen pro plážovou turistiku. Až nabídka zdánlivě výhodných letenek na ostrov Tenerife mě přiměla zjistit si víc a hned jsem Kanáry přesunul ze skupiny „tam zrovna nemusím“ do „sem se opravdu chci podívat“. Zároveň mi ale přišlo, že kupovat samostatně letenku se většinou nevyplatí. To se
v půlce října 2013 potvrdilo, když se objevila nabídka last minute zájezdu na Tenerife. Jasno jsme měli hned a rozhodně jsme toho nelitovali.
PR-TF 35 – to je označení turistické trasy nebo spíše skupiny tras na Tenerife, nedaleko města La Orotava. Dají se najít i pod jménem Mamio – Pinolere. Při hledání map trasy, kterou jsme zde v říjnu 2013 prošli, jsem na internetu nenašel lepší mapu, než tu, kterou jsem si na výchozím místě (La Caldera) vyfotil. Takže se o fotku, původně pořizovanou jen jako podklad pro další dohledávání, podělím i zde…
Nejvyšší horu Španělska nehledejte v pohoří Sierra Nevada ani v Pyrenejích, ale na Kanárských ostrovech. Pico del Teide, dominanta ostrova Tenerife, je se svoji výškou 3718 m n. m. výrazně vyšší než pevninské vrcholy. Těsně pod vrchol Pico del Teide se dá vyjet lanovkou, ale pěší výstup je mnohem zajímavější. Zvolili jsme asi nejznámější trasu, která začíná na parkovišti pod vrcholem Montaña Blanca. Trasa je na začátku společná se stoupáním k tomuto vrcholu, dále pokračuje okolo chaty Refugio Altavista k horní stanici lanovky ve výšce 3555 m n.m. Závěrečný úsek nahoru na Pico del Teide už je krátký, ale vyžaduje speciální povolení.
Anaga je pohoří v severovýchodním cípu ostrova Tenerife. Typický návštěvník Kanárských ostrovů se sem většinou nepodívá, ani organizované výlety z plážových letovisek se sem nepořádají. My jsme zde podnikli zhruba šestihodinový výlet po trase Benijo – El Draguillo – Las Palmas – maják Faro de Anaga – Chamorga a odtud zpět do vesničky Benijo. Video, fotky a GPS záznam z výletu v pohoří Anaga doplňují článek o týdenní dovolené na Tenerife, kde si dozvíte více i o tomto výletě.
Soutěska Masca patří mezi často navštěvované přírodní zajímavostí ostrova Tenerife. My jsme sem přijeli na vlastní pěst, ale Masca je také cílem organizovaných výletů z pobřežních letovisek, takže se sem může podívat i plážový turista. Cesta soutěskou Masca (Barranco de Masca) začíná v horské vesničce Masca, odkud postupně klesá až k moři na pláž Playa de Masca. Odtud je možno se nechat odvést lodí do Los Gigantes, druhou možností je už jen výstup stejnou cestou zpátky. Video a fotky ze soutěsky Masca jsou doplňkem článku o dovolené na Tenerife, kde si dozvíte více i o cestě soutěskou.
V polovině října 2011 jsme strávili týden v Turecku. Většinu času jsme přebývali na Turecké riviéře, v městečku Beldibi umístěném zhruba na půli cesty mezi známými letovisky Antalya a Kemer. U hotelu na pláži jsme se samozřejmě neváleli. Podívali jsme se i do míst, kam se v téhle oblasti jezdí nejčastěji na výlety. Zejména Pamukkale, Myra a Kekova stojí za návštěvu, ale už o nich bylo napsáno snad vše. Zatímco o horách při pobřeží, Lýkijské stezce a Göynüku se toho zas tolik najít nedá, a k něčemu by tak mohl být dobrý i článek dopsaný až po třech letech…
Hvar byl prvním ostrovem na trase našeho putování po Chorvatsku na kole a strávili jsme na něm jeden celý den a jedno odpoledne předtím. Zde jsme poprvé začali zjišťovat, že se nacházíme v jiném Chorvatsku, než jsme byli zvyklí. Když nepočítáme přístavy a města, připadali jsme si v květnu, že jsme na ostrově skoro sami. Což nám vyhovovalo.
Chorvatsko, tam je přeci vedro i v horách a na pobřeží je vše přizpůsobeno masové plážové turistice, měl jsem zafixováno od své poslední návštěvy této země. Jenže závisí, kdy, kam přesně, jak a s kým tam jedete. Pokud to je místo parného léta květen a navíc vyjde počasí, strávíte většinu času na ostrovech a poznáváte je v sedle kola, může být v Chorvatsku krásně. Tak, jako jsme se měli my na Kololodi.