Pětihodinový orientační bodovací závod dvojic Bedřichovská pětihodinovka se od roku 2007 do roku 2022 konal v Jizerských horách v okolí Bedřichova. Nejprve na běžkách, později i v letní cyklistické verzi. B5h svého času patřila k nejnavštěvovanějším akcím tohoto druhu. Tento článek obsahuje souhrn zpráv o jednotlivých ročnících, které jsem tehdy psal jako novinky na web Ekonomu Praha.

Podobně jako u dřívějších článků o Bike Adventure či Sixnumbers, jde o vzpomínku na závod, kterého jsem se pravidelně účastnil, ale od roku 2023 se už nejezdí. Lyžařská Bedřichovská pětihodinovka měla ještě v roce 2020 naplněnu maximální kapacitu účastníků stanovenou vlastníkem prostoru, ale po dvou virtuáních ročnících během covidových let již nebyla obnovena. Letní cyklistická varianta pak možná dojela na přechod na dvouletý cyklus kvůli střídání s akcí Bike-O-Challange, možná na celkový pokles účasti na většině dlouhých bodovacích MTBO závodech, možná na experimenty s ražením pomocí mobilní aplikace. Web B5h.cz zůstává v provozu, ale další ročníky zatím v plánu nejsou.

Zimní bedřichovská pětihodinovka – lyžařská

Zimní varianta závodu se konala celkem 15x. Ani jednu zimu nedošlo ke zrušení kvůli sněhovým podmínkám, přestože se akce z tohoto důvodu několikrát odkládala na pozdější termín. I proto výsledky v některých letech chybí kvůli posunu do následujícícho kalendářního roku, zatímco v roce 2010 se konala B5h 2x, ale pokaždé v jiné zimní sezóně. Poslední 2 ročníky byly kvůli covidu virtuální. Já se B5h zúčastnil 9x, od roku 2018 už jsem ji při vyprodané kapacitě vynechával, i z důvodu, že po přechodu na elektronické ražení už nebyla potřeba moje pomoc s počítáním výsledků. Největším výsledkovým úspěchem rekreačního lyžaře bylo 3. místo v MD v roce 2014 a pak i 2. místo v roce 2016 v MD+ ve dvojici složené až těsně před startem, přestože na tento výsledek jsem už úplně zapomněl.

2007 – prosinec (1. ročník)

Zpráva na webu Ekonomu z 25.12. měla nadpis „Bedřichovská pětihodinovka“.

V předvánoční sobotu pořádal Mirek Kalina první ročník Bedřichovské pětihodinovky. Myšlenka závodu je obdobná jako u Bike adventure a obdobných cyklistických závodů v létě – na lyžích se ale něco podobného jelo poprvé. Závodníci dostanou mapu, umístění kontrol je také dopředu známé. Až při ostrém startu dostanou bodové ohodnocení kontrol (zpravidla 0, 10, 20, 30, 50 a 80 bodů) a úkolem je získat co nejvíce bodů a dojet do cíle pokud možno v časovém limitu (tady byl 5 hodin), protože za jeho překročení se body odečítají. Zpravidla závodí dvojice, ale zde byl vypsána i kategorie jednotlivců. V prostoru bylo rozmístěno celkem 39 kontrol, atraktivitu závodu určitě zvyšovalo, že se nacházely na dvou mapách. 13 jich bylo na podrobné mapě pro lyžařský OB v okolí Bedřichova, v těchto místech byla hustota kontrol hodně vysoká. Zbylých 26 pak bylo rozmístěno na udržovaných stopách po skoro celých Jizerkách, tj. na trase Jizerské padesátky a odbočkách z ní. Už na začátku mi bylo jasné, že k nejvzdálenějším kontrolám na Jizerce nemá lyžař-turista, jako jsem já, skoro žádnou šanci dojet. Zato zkušení lyžaři závodníci to stíhali bez problémů.

S ohledem na moje lyžařské schopnosti bylo rozhodnutí na startu jasné – nechat vzdálené kontroly v oblasti Smědavy a Jizerky jiným a zaměřit se ze začátku na sběr většiny kontrol na LOBácké mapě – znamenalo to hodně bodů na malém prostoru. Bylo to i v souladu s mojí motivací, objevit nějaké trasy v Jizerkách, které ještě neznám, a zároveň si hezky zalyžovat. Objevování a ideální stopy většinou nejdou moc dohromady, takže i tentokrát jsem se nevyhnul ne zrovna upraveným a zledovatělým lesním stezkám, ale nebyl to žádný extrém, nevadilo mi to. Je o mně myslím známé, že mě závodění na lyžích bere leda v televizi a LOBy mě vůbec nelákají, na hory jezdím radši na výlety, než abych se někde hodinu honil po mizerných stopách mezi smrčky. Ale zjistil jsem, že takovéto bodovací závody mě moc baví i na lyžích – jde v podstatě o celodenní výlet s předem nenaplánovanou trasou a nějakým tím dobrodružstvím.

Ač jsem před závodem tvrdil, že nemám žádné ambice a jedu spíš na výlet, tak výletním tempem prostě závody jezdit nedokážu (že ale zkušeným lyžařům připadá moje tempo výletní, i když se opravdu snažím, je už věc jiná :-) Každopádně jsem na začátku posbíral spoustu kontrol v lese směrem na Hrabětice, odtud se spustil směrem k přehradě a tam sebral další. Krize přišla po necelých dvou hodinách, při stoupání v oblasti Kristiánova. Tam padlo také klíčové rozhodnutí – nemá cenu šnečím tempem stoupat na Knajpu, protože v takových kopcích ztrácím nejvíc. Místo toho jsem se zaměřil na kontroly v nižších partiích a v blízkosti Bedřichova.

Závodu se zúčastnilo téměř 50 sportovců, což je docela hodně vzhledem k tomu, že informace o závodě nebylo možné v podstatě nikde najít – Mirek pozval několik svých kamarádů z různých sportů, kterým se věnuje (lyžování, veslování, MTBO, OB atd.) a ti zas o závodě řekli dalším. Celkovým vítězem a zároveň vítězem kategorie jednotlivců se stal Pavel Štryncl (mimo jiné také vítěz loňského Highlandera). Druhý skončil ušák Dušan Lebeda, za ním se bodově seřadily nejlepší tři mužské dvojice (mezi nimi na druhém místě o-bikeři Pedros a mAk ze Smržovky) a na celkově 6. místě (a třetí v jednotlivcích) jsem skončil já. Dokonce Honzu Nováka jsem porazil :-). Kompletní výsledky najdete na webu Humanity Praha. Mapy se zakreslenými kontrolami pak najdete mezi fotkami od Pedrose.

Závod byl unikátní tím, že ho Mirek zvládl v podstatě celý (Markéta promine) uspořádat sám. Centrum bylo v jeho baráku v Bedřichově – prezentace se nacházela v posteli, cíl ve vchodových dveřích a vyhlášení se odehrávalo na půdě. Lampióny s kleštěmi rozvážel na bližší kontroly v podvečer před závodem, ke vzdálenějším kontrolám dostali závodníci na startu kontrolní otázky, a prostřednictvím odpovědí na ně prokázali, že na místě byli. Bude druhý ročník podobný, nebo se stane závod masovou akcí? Možné je asi obojí a myslím, že se rozhodne podle úspěchu prvního ročníku podobného, ale výrazně „většího“ závodu – Ski adventure.

2008 – prosinec

Na web Ekonumu se dostala zpráva dne 25.12. s nadpisem „2. ročník Bedřichovské pětihodinovky“.

Proč všichni píšou o lyžařských závodech, které kvůli nedostatku sněhu nebudou, když se taky dá psát o závodě, který se uskutečnil a se sněhem problémy neměl? V sobotu před Vánocemi se konal 2. ročník Bedřichovské pětihodinovky (co je to zač a jaké to bylo loni najdete v článku o 1.ročníku). I letos měl závod charakter v podstatě nepropagované akce pro kamarády pořadatelů manželů Kalinových a kamarády kamarádů, jenom se letos okruh těch kamarádů skoro o polovinu rozšířil. Změn bylo více – prezentaci už Mirek neumístil do postele, ale na půdu, a vyhlášení vítězů naopak přesunul z půdy do Kravína (to je restaurace, ne bydliště hospodářských zvířat :-) Hodně odlišně byly umístěny i kontroly. Zatímco loni jich bylo pár umístěno na podrobné LOBácké mapě okolo Bedřichova a zbytek různě po Jizerkách na oficiálních lyžařských trasách, letos se podrobná mapa nepoužila a více kontrol se nacházelo mimo hlavní lyžařské trasy. Až na některé kontroly, kde se podle turistické mapy dalo těžko vyhodnotit, kudy k nim jet, to bylo užitečné – překvapilo mě, že se dá hezky lyžovat i někde mimo hlavní trasy, navíc se díky takovým kontrolám nepotvrdila moje obava, že se toho při stavbě takového závodu nedá moc vymyslet – plánování trasy nebylo vůbec jednoznačné. Letos se ve větším počtu zúčastnili i ušáci, když někteří přijeli z vagónu, kde lyžovali a pařili společně se Šumperáky. Na favority někteří pasovali Radimse s Kaulim, ti však své síly přecenili – ve chvíli, kdy už byla většina závodníků v cíli a stmívalo se, volala Verča: „Nevíš, kdy se zavírá cíl? Radim s Kaulim volali, že vyžaketili a jsou teprve na Kristiánově“. Podobně ale dopadli i další favorité – třeba Martin Wurz s Víťou Balejem nasbírali sice nejvíce bodů, ale z osmdesátibodové kontroly u hotelu Darre na Souši se vrátili s ohromnou penalizací za dojezd po limitu. Nakonec se ukázalo, že lyžařské schopnosti nejsou to nejdůležitější. Dušan sice udělal na běžkách velké pokroky (kde jsou ty časy, kdy jsme asi před 5 lety jezdili stejně rychle :-), ale v hladkém závodě by asi patřil někam do průměru. Jenže svoji trasu naplánoval nejlépe, přijel do cíle včas a tak se stal celkovým vítězem Bedřichovské pětihodinovky, ač nezávodil v žádné z vypsaných kategorií (jel sólo, protože jeho spolujezdec Ondra Blaha onemocněl). V mužských dvojicích zvítězili bikeři mAk a Klápa ze Smržovky, v ostatních kategoriích dominovali lyžaři z Humanity.

2010 – únor

Zpráva na webu Ekonomu vyšla 28.2. a nesla název „3. ročník Bedřichovské pětihodinovky“.

V sobotu se konal 3. ročník Bedřichovské pětihodinovky, bodovacího lyžařského orientačního závodu dvojic. Zatímco první dva ročníky pořádali manželé Kalinovi spíš jen pro kamarády a kamarády kamarádů, letos už šlo o oficiální závod, dokonce v kalendáři LOBáckých závodů označený, jako že ho pořádá EKP. Hlavními změnami oproti minulosti bylo vytvoření vlastního webu B5H.cz, mapa vytištěná speciálně pro závod i s kontrolami, na nichž byly klasické velké orienťácké lampiony, a centrum závodu a cíl se již nenacházely v domě Kalinových, ale na bedřichovském stadionu. Prostě závod se vším všudy, což znamenalo i více než dvojnásobný počet účastníků – cílem projelo 79 dvojic. Jen počet pořadatelů se nezměnil – tedy vlastně změnil, Kalinovi jsou už tři, ovšem nedalo se čekat, že tříměsíční Ella při pořádání pomůže (nakonec ale pomohla tím, že snad většinu závodu prospala – uvidíme, co Ella napíše na blog :-) Ale ukázalo se nemožné – i takový závod se dá odpořádat ve dvou lidech s občasnou výpomocí někoho dalšího, ale i cíl a současné počítání výsledků jsme zvládli ve třech lidech, i když to bylo náročné, zapomenout na vyčerpání ze závodu a něco počítat. Se Sportidentem by to nešlo, ale ražení kleštěmi má výhodu, že se dají kontroly rozvézt den či dva předem a přivázat řetězem, takže žádná ukradena nebyla.

Z letošních tří podobných závodů (dalšími byly lednový skirogaining v Krušných horách a únorové Ski adventure na Vysočině) šlo určitě o nejzajímavější závod z hlediska možností plánování trasy. Zároveň se jezdilo nejvíc na upravených tratích – z našich 56 km jsme jen asi 2 km jeli mimo trasy upravené i na bruslení. Takže šlo o nejvíc lyžařský závod, naopak mapově byl určitě nejjednodušší. To je logická nepřímá úměrnost. Kontroly byly rozmístěny skoro po celé české části Jizerek, z těch vzdálenějších bylo výhodnější navštívit Jizerku a vodní nádrž Souš, naopak ke kontrolám za Předělem se po týden neupravených tratích dostávalo pomalu. Vyšlo i počasí, téměř pořád svítilo sluníčko, které odpoledne dost zpomalilo sníh v níže položených pasážích (do jarní sněhové břečky jsme vjeli už nad Kristiánovem) a to zkomplikovalo hodně dvojicím stíhání časového limitu.

Oproti oběma předchozím letošním závodům, kde jsem se v kategorii mužských dvojic nemusel o výsledky vzhledem k mým lyžařským kvalitám vůbec starat, tady v mixech s Luckou z lyžařské Humanity šance byla. I když i tentokrát jsem byl tím pomalejším z dvojice. Nakonec nás právě trestné body za dojezd po limitu odsunuly těsně na bramborovou pozici – porazily nás dvě veslařsko-lyžařské humanitní dvojice a o vítězství LOBáckých reprezentantů Honzy Lauermana a Báry Chudíkové nebylo vůbec pochyb, lepšího bodového zisku dosáhly jen tři mužské dvojice. Na velmi solidním druhém místě skočili ušáci Dušan Lebeda s Ondrou Blahou, kteří za 5 hodin najezdili necelých 70 kilometrů. Zvítězili suverénně Kládin s Voitoiem.

Výsledky najdete na webu Bedřichovské pětihodinovky, podívat se můžete i na mapu s GPS záznamem našich postupů.

2010 – prosinec

4. ročník B5h jsem kvůli komplikacím s achilovkou a nadbytku dovolené vynechal, jeli jsme v tom termínu na sjezdovky do Val di Fiemme.

2012 – leden

Zpráva na webu Ekonomu vyšla 26.1. s nadpisem „Bedřichovská pětihodinovka popáté“.

V sobotu se konal 5. ročník Bedřichovské pětihodinovky. Jako pořadatel je v kalendáři závodů ČSOS uveden KALINA, v kalendáři na stránkách sekce LOB je pak napsáno EKP. Na obojím je něco pravdy. Oficiálními pořadateli jsou Mirek s Markétou, nejde o závod Ekonomu. Na druhou stranu rozvoz a sběr kontrol zajišťovali téměř výhradně členové MTBO sekce Ekonomu. O rozvezení kontrol po Jizerkách se v pátek postarali Dáša, Míša a Markéta a s využitím auta Mirek. A nebyla to žádná hračka – jak se můžete dočíst v jejich pátečních zprávách o stavu sněhu na Jizerské magistrále, museli se probíjet až půlmetrem nového sněhu. Ale to není pro B5H nic neobvyklého – jak psala Ella, loni roznašeči bojovali s metrem sněhu a při letní variantě na kolech zas Mirek rozvážel kontroly při dešti a povodních. Nedělní sběr kontrol, který jsme si rozdělili já, Martin Tušl, André a Mirek, nabídl také místy lyžování ve spoustě nového neupraveného sněhu.

V sobotu během závodu měli ale závodníci podmínky téměř luxusní. Umístění a obodování kontrol přineslo jiný závod, než v uplynulých dvou letech – tehdy byly kontroly umístěny jen na upravovaných trasách magistrály, letos bylo třeba k některým kontrolám dojet pár desítek či stovek metrů po stopě vyjeté jen od lyžařů. I volba optimálního postupu byla letos jiná – většině lyžařů se nevyplatilo jezdit pro vzdálené kontroly u Jizerky nebo Předělu, výhodnější bylo vysbírat kontroly blízko Bedřichova. Pro nás s Lenkou jako výletní lyžaře bylo hned od startu jasné, že dál než na Knajpu nemá cenu jezdit. Tady je GPS záznam naší 37 km dlouhé trasy, během níž jsme se podívali i na místa, která jsou letos upravována nově, ale na závod zrovna upraveny nebyly – ke spojce od Polednické cesty k Závorám a na cestu okolo Chaty věčného mlčení. Moc pěkně postavené to bylo.

Závodu se zúčastnilo 120 dvojic, což je velmi solidní číslo na to, že termínově kolidoval s LOBy ve Vrbně (kvůli kterým se paradoxně přesouval z tradičního prosincového termínu na lednový, jenže pak se kvůli nedostatku sněhu na stejný termín posunulo i Vrbno). Nicméně asi kvůli této kolizi se nezúčastnil nikdo z oddílových LOBáků, takže nejlepšího výsledků ze závodníků Ekonomu dosáhl spíše outdoorista ale i biker Pája Toušek, který ve dvojici s Luckou Zrnovou skončil na 2. místě v mixech.

2014 – únor

Jediná zimní zpráva této sezóny na webu Ekonomu vyšla 24.2. a její název byl „Mizerná zima a Bedřichovská pětihodinovka“.

Na první pohled to vypadá, že oddílový web umřel. Oddílový přihláškový systém, který je součástí webu, vydržel pomáhat více než neuvěřitelných 10 let, ale teď jsme již začali používat na přihlášky ORIS. Nicméně hypotézu, že díky tomu už nikdo na web Ekonomu chodit nebude, statistiky návštěvnosti vyvracejí. Takže to bude spíš tím, že letošní zima nabízí tak mizerné sněhové podmínky, že není o čem psát. Troje LOBy už byly zrušeny a u zbylých na později přesunutých závodů v termínovce bych si vsadil i na kurs 1,01, že je čeká zrušení také. Stejný osud potkal i dva dlouhé lyžařské orienťáky. Jen Mirek s Markétou to nevzdali a Bedřichovskou pětihodinovku v náhradním termínu uprostřed února uspořádali. A byl to opravdu závod potvrzující, jak zvláštní zimu letos máme…

S Lenkou se řadíme do kategorie lyžařských turistů, a i když naším dlouhodobým cílem bylo se i přes naše lyžařské „kvality“ dostat na některém z dlouhých lyžařských orienťáků na bednu, o B5H jsme si vždy mysleli, že zde není šance, že na Jizerské magistrále je nezbytné být dobrými lyžaři, navíc bruslaři. Jenže letošní podmínky a přesun závodu na náhradní termín odradily asi dost závodníků, a tak jsme při nízkém počtu přihlášených začali uvažovat, že nepojedeme jen na výlet. Sice jsme byli v prosinci a lednu měsíc a půl téměř bez přestávky nemocní nebo napůl nemocní a hýbat jsme se začali až týden před závodem, ale dva dny předtím ukázali Dario Cologna a Johann Olsson, že zdravotní komplikace nemusí být na škodu, na olympijské patnáctce klasicky z toho bylo zlato a stříbro…

Doufali jsme, že s ohledem na očekávané horší sněhové podmínky v níže položených partiích bude v blízkosti Bedřichova méně kontrol a vyplatí se nám za dobrým výsledkem vyrazit někam mezi Knajpu a Smědavu, kde se dá čekat ještě slušné lyžování. Už pohled na závodní mapu naznačil, že realita bude asi jiná, a bodové ohodnocení kontrol to jen potvrdilo. Na preferovaném okruhu přes Mariánskohorské boudy je málo bodů a za Smědavu dvojice naší lyžařské úrovně jezdit nemůže, pokud chce usilovat o dobrý výsledek. Pro nás bohužel nebyla jiná volba, než zůstat „dole“. Brzy se ukázalo, že sněhu a dešti ještě nikdo bohužel poručit neumí, ani Mirek s Markétou. Mezi zprávami od běžkařů z Jizerské magistrály najdete Mirkovo hodnocení ze soboty 15.2., kdy se kontroly rozvážely, a moje ze závodu v neděli. Déšť v noci ze soboty na neděli bohužel zařídil, že sníh na mnoha místech odplaval…

První chybu ve volbě trasy jsme udělali brzy. Nápad, že na začátku bude vhodné sebrat kontrolu u Blatného rybníka, měl jeden zádrhel. Na Nové Louce chyběl sníh a přenášet stovky metrů tam a zase zpátky se nám nechtělo, tak jsme se na kontrolu vykašlali a jeli radši na jinou. Pak na další a poté už následovala kontrola na Červené ruce, o níž jsem si myslel před závodem, že tam nemůže být sníh a bude za nula bodů. Bohužel v sobotu tam Mirek nějaký sníh viděl a dal tu pitomou kontrolu za 80 bodů, což je nejvíc. V neděli to znamenalo asi 1 km zcela bez sněhu a tím mě přestal závod úplně bavit. Odtud na Olivestkou horu jsme radši zvolili pěší postup po průseku lesem, na lyžích okolo by to asi stejně bez přenášení nešlo. A další pěší postup lesem přišel brzy poté… Sílu závodit nám dodávalo snad jen to, že jsme nečekaně zvládali po celý závod bruslit (pochopitelně s výjimkou chodeckých pasáží) a pocit, že když se budeme snažit, hnusný závod by mohl vykompenzovat aspoň dobrý výsledek.

Z cca 36 km jsme nakonec šli pěšky asi 2 km, krátké přenášení nepočítaje, viz GPS záznam naší trasy. I přes ne zrovna dobrou volbu postupu stačil náš výsledek těsně na 3. místo. Co na tom, že první dvě dvojice nás porazily více než o třídu a ve veteránských mixech bychom se na bednu nedostali vůbec. Ale první lyžařské stupně vítězů máme! Na druhou stranu, za podobných podmínek si příště závod radši nechám ujít… Tak tohle byl letošní jediný lyžařský orienťák…

Další „moje“ ročníky

V roce 2013 a v letech 2015-2017 jsem zprávu na web Ekonomu nepsal. K dispozici z posledních let jsou aspoň mapy kontrol: 2015, 2016, 2017. Z roku 2016 jsem nakonec našel i fotky z vyhlášení, jenom stupně vítězů kategorie MD+ jsou nekompletní, protože moje spolujezdkyně Zuzana Setínková musela odjet už před vyhlášením.

Letní Bedřichovská pětihodinovka – na kole

Cyklistická varianta B5h se konala celkem 9x, mezi lety 2011 a 2016 každoročně, pak jednou za 2 roky kvůli střídání s novou dvoudenní ale aktuálně už také neexistující akcí Bike-O-Challenge pořádanou v jiných končinách. Já startoval na 8 ročnících, z toho 7x z toho bylo umístění na stupních vítězů a 3x vítězství v kategorii. Dvakrát dokonce v absolutním pořadí, přičemž v roce 2015 jsme se stali s Lenkou první mixovou dvojicí, která vyhrála i absolutně.

2011

Zpráva o 1. ročníku letní B5h vyšla 24.7. s nadpisem „Letní Bedřichovská pětihodinovka“.

Kdyby existovala nějaká letní varianta sněhového zpravodajství z Jizerek, napsal bych tam v sobotu, že je v Jizerkách sice stále hodně vody, která místy stéká dolů i po cestách, ale i tak byla většina cest suchých a dalo se po nich jezdit na kole úplně v pohodě. Premiérovou letní Bedřichovskou pětihodinovku tedy předchozí deštivé dny neohrozily, i když na některých místech bylo znát, že velká voda nějakou neplechu udělala – některé uzavírky v Raspenavě nebyly vzpomínkami na loňské povodně ale na letošní pár dní staré, a potok v Oldřichově a Mníšku taky rozhodně tekl jinde než jen korytem. Vodu si tak pořádně užil jenom Mirek, který v pátečním dešti rozvážel všech 27 kontrol.

Při závodě jsem zjistil, že Jizerské hory v létě jsou úplně jiné než v zimě. Zatímco na běžkách mi tamní terény nepřijdou zrovna kopcovité, na kole se dá sjet až do podhůří a stoupat odtud nahoru jako třeba z Josefova Dolu na Knajpu nebo z Mníšku do Bedřichova je celkem makačka. Tam všude jsme se podívali, jak ukazuje GPS záznam našich postupů. Cesty jsou v Jizerkách většinou asfaltové nebo zpevněné, takže ideální výbavou na závod bylo spíš trekkingové kolo – Ondra Blaha na něm jel a byl rychlejší než já (z části to bylo asi tím kolem, z části něčím jiným). Konkurence se v kategorii mužských dvojic sešla silná, takže jsme s jedním defektem a pár chybami obsadili 9. místo, Dušan s Honzou Kabátem skočili hned za námi. Závodu se zúčastnilo přes 200 závodníků, což je slušný počet na to, že Mirek byl asi jediným pořadatelem na plný úvazek – Markéta totiž byla nemocná a ostatní pomocníci buď různě přijížděli a odjížděli, nebo vedle výpomoci s pořádáním ještě závodili.

2012

Novinky o dalších ročnících B5h už byly součástí souhrnných zpráv o více letních závodech podobného typu, z nichž kopíruji jen odstavce o B5h.

Koncem července pořádali Kalinovi za pomoci několika dalších členů Ekonomu druhý ročník Bedřichovské pětihodinovky. Letošní závod se odehrával zejména v oblasti na východ od Bedřichova, podívali jsme se i na místa jako vrchol Tanvaldského Špičáku (který jsem zatím znal jen ze sjezdovek) a nejvzdálenější kontrola se nacházela kousek od vagónu VŠTJ v Kořenově. Protože Zdenál od jara taky pracuje v Et neteře, poprvé jsme sestavili čistě firemní dvojici a dojeli jsme si pro 2. místo.

2013

Sérii tří náročných víkendů za sebou v kopcovitých terénech uzavřela Bedřichovská pětihodinovka. Svojí účastí překonala všechny ostatní závody zařazené do Shocart ligy, ač počtem pořadatelů na plný úvazek bude na opačném konci. Jen Mirek s Markétou se po celou dobu věnovali pořádání, ostatní funkce zastávali pomocníci z Humanity a Ekonomu, kteří zároveň závodili. Letošní pětihodinovka se poprvé jela na mapě od mapy.cz, která po úpravách seděla velmi dobře. Oproti minulým letům se závodilo méně „nahoře v horách“ a více jižně od Bedřichova v polohách průměrně níže položených. Což neznamená, že by tam nebyly kopce, právě naopak. Rychlostních průměrů se dosahovalo ze všech třech ročníků nejnižších. Mirkovi s Markétou se letos hodně podařila stavba – zdaleka nešlo objet všechny kontroly a v různých kategoriích se vyplatilo vyrazit různým směrem. Zatímco pro ženské dvojice bylo asi lepší zamířit na sever do „opravdových Jizerek“, v kategorii mužů se ukázalo jako nejvhodnější vyrazit na jih. Což jsme také se Zdenálem udělali, jak ukazuje GPS záznam našich postupů. Na začátku ideální pořadí kontrol ve slušné rychlosti, pak chyba na Císařském kameni (že nás stála šílených 10 minut jsem netušil, ale je to tak!), stoupání na Javorník (ten, kde se nachází areál Obří Sud Javorník), pak další stoupání k Černé Studnici s další chybou možná taky k 10 minutám, vynechání pár kontrol kvůli neúprosně blížícímu se limitu a před koncem stoupání na Bukovou, kam už na kole nikdy nechci a Zdenál tuplem ne. Limit jsme ale nakonec nestihli jen o 3 minuty, zvolené pořadí kontrol bylo asi ideální a i když realizace pokulhávala, zrovna pomalu jsme i přes závěrečné vytuhnutí nejeli, a nakonec náš výkon stačil na jasné vítězství. Takže nové oddílové dresy s novým logem Etnetery, v nichž jsme ten den poprvé jeli, byly vidět i na stupních vítězů. Takovou premiéru nových dresů jsem si přál, tím že děláme se Zdenálem v Etneteře oba, jsem letos B5H chtěl hodně vyhrát a i k předzávodní mapové přípravě jsem přistupoval zodpovědněji, než v minulých letech. Na stupně vítězů se dostali ještě Dušan s Honzou Kabátem, kteří dojeli druzí ve veteránech. Na jejich dvě absolutní vítězství v řadě v závodech Shocart ligy se mi podařilo navázat a celkově už mám letos tři, ale pořád ještě mají šanci mě dohnat a předehnat.

2014

V druhé polovině prázdnin, když tedy vezmeme za její začátek už 26.7., proběhlo několik dalších dlouhých bodovacích závodů, na kterých se Ekonom rozhodně neztratil.

Bedřichovská pětihodinovka pořádaná tradičně Mirkem a Markétou za pomoci zároveň závodících členů Ekonomu a Humanity moc nepřekvapila, maximálně tak tím, že zvolený terén západně od Bedřichova (nejvzdálenější kontroly byly až za Chrastavou) byl zajímavější, než jsme čekali. Zbytek byl víceméně standard B5h – základem byla kvalitní mapa a pěkně postavený závod, ostatní věci tradičně minimalistické. A ponožky zdarma pro včas přihlášené závodníky se povedly. Mezi ženskými dvojicemi zvítězily Radka Ouhrabková s Lenkou Novákovou, v mixech my tedy Martin Sajal s Lenkou Kotačkovou. V absolutním pořadí jsme byli druzí za jednoznačnými celkovými vítězi Pavlem Kurzem a Járou Krajníkem. Mapu se zakreslenými postupy najdete na play-map.com, tuhle službu už jsem chválil po Bike Adventure a Mirek její využití ještě rozšířil, když tam závodní mapu s kontrolami nahrál už po startu prezentace. Udělat si přípravu den předem doma se vyplatilo, ráno jsem pak místo plánování mohl pomoct s prezentací.

2015

Už je to víc než měsíc, co Mirek s Markétou pořádali 5. ročník letní Bedřichovské pětihodinovky. Možná termín týden po Bike Adventure, možná nepříznivá předpověď počasí, nebo možná úplně něco jiného způsobilo, že počet účastníků oproti loňsku dost klesl, takže pozici největšího závodu Shocart ligy měřeno účastí převzaly letos Ztracené Kobylky. Nepříznivá předpověď počasí odradila i Honzu Kabáta, takže test nového spolujezdce jsem musel odložit na neurčito, naštěstí Lenka ještě nějakou chuť do závodění měla. Moje motivace na B5h bývá pravidelně nepřímo úměrná spokojenosti s výsledkem na Bike Adventure – takže letos mimořádně vysoká. Chuť závodit navíc zvýšilo počasí, když se déšť závodnímu prostoru téměř vyhnul a bylo příjemně chladno. Za těchto podmínek přeci jenom umím jezdit líp, než týden předtím ve vedru. Navíc tempo bylo potřeba nasadit vysoké, kontroly byly tentokrát umístěny směrem na východ od Bedřichova a ta nejvzdálenější a nejlépe ohodnocená se nacházela až v údolí Jizery někde pod sjezdovkami ve Vysokém nad Jizerou a na Kamenci. Bylo mi tak nějak jasné, že pro většinu dvojic nebude dávat jízda k této kontrole smysl, protože bude potrestána nutností se rychle vracet bez sběru dalších bodů cestou. Přesto právě na toto spousta závodníků doplatila a pokud dvojice nebyla fyzicky nadprůměrná, vyplatilo se raději sbírat bližší kontroly. Prostě stavba trati opět velmi vydařená, jak už to na B5h bývá. Cestu k Jizeře se nám pokusil na jedné kontrole zkomplikovat neznámý záškodník, který se možná inspiroval Lordem H. škodícím kdysi na VŠE, když kleště jedné kontroly doslova obalil do hovna. Bohužel jsme na té kontrole byli první… Časová ztráta z tohoto místa nás nakonec stála minimálně 5 trestných bodů. Nicméně se zbytkem trati už jsme se poprali úspěšně, sice jsme jako letos tradičně v závěru nestíhali a dojeli dost po limitu, ale o vítězství nás to nepřipravilo. Navíc jsme vyhráli i absolutně, což se na B5h zatím žádné mixové dvojici nepodařilo. Mapa s postupy na play-map.com.

Další ročníky

V roce 2016 už jsem zprávu na web o B5h nepsal a v dalších letech už jsem ani nebyl členem Ekonomu.

Jedinkát měla Bedřichovská pětihodinovka cetrum mimo Bedřichov a to v roce 2016 v Novém Městě pod Smrkem, jak ostatně naznačuje i mapa na play-map.com. Se Zdenálem jsme skončili na 2. místě v kategorii i absolutně.

V roce 2018 jsme skončili s Lenkou na 2. mistě v mixech. Pořadatelům jsem posílal po závodě následující shrnutí: Hodně zajímavý mi letos přišel závod z hlediska závodní strategie (pro dvojice fyzicky lehce nadprůměrné a více, zhruba od tempa jako jsme měli jako my s Lenkou výše). Už od počátku skoro jakékoliv vzetí nadbytečné kontroly znamenalo posun do penalizace 5 bodů za minutu a bylo potřeba počítat už hodně brzy a vynechávat i kontroly skoro na cestě. Každý, kdo zajel pro jedinou hodně nesmyslnou kontrolu, za to zaplatil pádem do kanalizace, kromě Šinkovského. Nám se dojezd 22 min po limitu jednoznačně vyplatil. Na závod do tohoto směru od Bedřichova mě ale už nikdo nedostane. Ještědský hřeben je krásný, ale podle mě se pak trať nedá postavit bez toho, aby bylo nutné projíždět vyloženě hnusnými úseky – průjezd Liberce, optimální postup po silnici 1. třídy a nájezdu na dálnici (i když tomu by se vyhnout dalo), časovka po hlavní silnici od Jablonce (podle mě stavbou neřešitelné – bez té časovky na konci projížděním nějakých kontrol v lesích mezi LB a JBC by se stejně nedalo dojet ke vzdáleným kontrolám). Mapa s kontrolami byla tentokrát k dispozici jen v PDF, naše trasa je na Stravě, článek o závodě napsal Zdeněk na web Ztracených kobylek.

V roce 2020 jsme s Bášou dojeli na 2. místě v kategorii i absolutně. Komentář z mého zhodnocení roku 2020 „o vítězství nás připravil asi jen svérázný výklad pravidel pořadatelem“ se váže právě k B5h. Mapa na play-map.com.

Posledního ročníku letní B5h se v roce 2022 zúčastnilo jen 60 závodníků. Možná to bylo dané nutností razit kontroly pomocí mobilní aplikace, možná jen celkovým poklesem účasti na akcích v této disciplíně v posledních letech, každopádně ani já na startu nebyl.