Turistika podél levád, umělých vodních kanálů sloužících primárně pro zavlažování, byla asi hlavním důvodem naší cesty na Madeiru a věnovali jsme jí na ostrově nejvíce času. Tras podél levád jsme prošli několik. Každá byla jiná, něčím jiným zajímavá a jinak náročná. Vyberou si tu jak sváteční chodci, tak nároční turisté. Výlety podél levád nás docela nadchly a svojí rozmanitostí přispěly k pocitu, že pro Madeiru více než kde jinde platí, že bychom se zde dokázali zabavit mnohem déle než týden.

Levada dos Piornais – městská leváda ve Funchalu

Pro turisty ubytované v hotelových komplexech u pobřeží v západaní části Funchalu je Levada dos Piornais jasně nejbližší možností procházky po levádě. Stačí od hotelů (kterých je tam opravdu hodně – koukněte třeba v části dovolená Madeira na Skrzu na zobrazení v mapě)  popojít jen pár stovek metrů daleko, i když zároveň nemálo desítek metrů vysoko. Levada dos Piornais začíná kousek od fotbalového stadionu Estádio dos Barreiros, na němž hraje klub Marítimo nejvyšší portugalskou ligu, a odtud míří západním směrem víceméně po vrstevnici. V prvních kilometrech v podstatě odděluje oblast hotelových komplexů od „běžného Funchalu“, resp. vede spíše kousek nad touto hranicí. Střídají se úseky vedoucí různorodou zelení (mezi banánovníky, kaktusy či různými travinami) a obydlími všeho druhu, přičemž nad honosnějšími stavbami převládají spíš malé starší domky až ruiny a často zejména kolem nich všemožný nepořádek. Leváda nejprve nabízí výhledy do centra Funchalu, později na oblast hotelových komplexů a moře pod nimi. Tedy alespoň v úseku, který jsme prošli my – po asi 4 kilometrech v místě křížení s hlavní silnicí „VR1“ jsme ji opustili a zamířili výše k Levadě do Curral. Pokračování Levady dos Piornais však asi bude jiné – mobilní mapa Maps.me označuje jeden ze závěrečných úseků „Dangerous! Do not use!“

Aktualizace: pokračování Levady dos Piornais je podrobně popsáno níže v komentářích pod článkem (za doplnění díky Pavlovi, který navštívil Funchal 2 roky po nás).

Levada dos Piornais – foto

Levada do Curral – z Funchalu do divočiny

O Levadě do Curral jsme se dozvěděli z půjčeného průvodce od Merianu, v materiálech získaných v informačním centru o ní nebyla ani zmínka. Zpětně mi přijde, že autor textu z průvodce zde buď vůbec nebyl, nebo se tu ukázal velmi dávno. Ale to nakonec nevadí, Levada do Curral si díky své různorodosti pozornost zaslouží a navíc byl pro nás její začátek dobře dosažitelný.

Levada do Curral začíná přímo ve Funchalu – v okrajové části Santa Quitéria, kam se dá dojet i autobusem MHD. Začátek trasy levády asi není nikde označen, ale začíná u kruhového objezdu pod obrovským obchoďákem MadeiraShopping. Odtud stačí vyrazit ulicí po vrstevnici ven z města a levády si brzy všimnete. Začíná jako městská leváda – často vede mezi domy, které občas střídají banánové plantáže či jiné zemědělské plochy, a kříží několik ulic. Někdy je leváda zakrytá a jde se po ní, jindy chodcům slouží chodníček na okraji levády.

Asi po dvou kilometrech se leváda stáčí nad hluboké údolí. Nedaleko avšak hluboko pod námi registrujeme Levadu dos Piornais, po níž jsme šli před desítkami minut. Městská část levády zvolna končí, přibývá zeleně a svah je čím dál tím strmější. Cesta je ale pořád bezpečná – chodníček je pořád dost široký a když zrovna vede nad propastí, před pádem ze skály nás chrání zábradlí. Po delším úseku trochu vyprahlejší divočinou nás překvapuje osamocený záblesk civilizace – při průchodu políčkem s vinnou révou patřící pod blízký statek si připadáme jak v zeleném tunelu, i když občasný výskyt odpadků dojem trochu kazí, jako ostatně i na jiných místech ve Funchalu.

Po chvíli následuje další úsek vytesaný v kolmé skalní stěně. Zde ještě dobře chráněný zábradlím, ale brzy pohodová procházka skončí a nejen outdoorová obuv se opravdu hodí. Nejprve je čas zajít pod sprchu. Ze stěny kape voda a nedá se jí moc vyhnout. A po chvíli na nás padají další kapky. Že by začínalo pršet? Ne, to je další „vodopád“. Ještě že máme bundy. Následují krátké ale strmé a docela kluzké schody a za nimi míří leváda do tunelu. Chvíli váháme, ale bahno je jen na začátku tunelu a jeho zbytek už díky včera koupené baterce neznamená problém.

Za tunelem Levada do Curral pokračuje dál, jenom zábradlí už chybí. Takže tohle už je místo, o němž píší v průvodci? „Následující úsek není dobrý. Na další cestu až do Fajã byste se v současné době neměli vůbec vydávat.“ Asi ano, pár opuštěných domků, co jsme viděli jen z protější stěny a teď budou někde pod námi, bylo kdysi vesnicí Fajã. I průchod zbytky branek popisu odpovídá. Chůze po chodníčku u levády nám však přijde pořád ještě v rámci možností bezpečná a tak pokračujeme dál. Střídají se úseky zarostlými loukami, tunelem v rákosí, lesem či podél skály. V nejrizikovějších místech stojí většinou zábradlí a jinde je chodníček dostatečně široký a propast nezačíná hned na jeho okraji, takže se to dá zvládnout dá. Až asi 1 km za Fajã zábradlí mizí a sráz začíná hned pod levádou, tak to radši otáčíme.

Levada do Curral pokračuje ale dál až do Curral das Freiras a najdou se i tací, kteří zvládnou celou trasu – je popsána mimo jiné v tomto cestopise z Madeiry. Běžných turistů sem moc nezavítá. Nepočítáme-li městský úsek, potkali jsme za celou dobu jen jediného člověka. A to je pro nás jednoznačně plusový bod.

Levada do Curral – video

Levada do Curral – foto

Levada dos Piornais + Levada do Curral – GPS záznam

Vereda dos Balcões – nejlehčí procházka podél levády

K vyhlídce Balcões vede 1,5 km dlouhá trasa PR11 z Ribeiro Frio a je to asi nejpřístupnější trasa podél levády na Madeiře. Tato procházka podél Levady do Furado je dostupná i linkovým autobusem. Stejně tak sem rády míří i agentury nabízející jednodenní výlety, protože tuto trasu skutečně zvládne každý. Kdo by si potřeboval odpočinout v půlce, může se zastavit v hospůdce. Vyhlídka Balcões za dobrého počasí nabízí výhled na nejvyšší vrchol Madeiry Pico Ruivo a další hory. My je měli schované v mracích, ale tolik to nevadilo, podobné pohledy se nám naskýtaly o dva dny později při výstupu na Pico Ruivo.

Levada do Furado – přechod z Ribeiro Frio do Portely

Z Ribeiro Frio se dá vyrazit i na delší výlet. Levada do Furado odtud pokračuje dál na východ a sleduje ji turistická trasa PR10. Ta po 11 kilometrech končí v obci Portela, kam klesá poslední více než 2 km podél Levady da Portela. Do té doby vede stezka podél Levady do Furado víceméně po vrstevnici. Tato procházka patří mezi technicky méně náročné – občas sice vede po stezce nad skálou, ale vždy po dobře zajištěné, takže upozornění z popisu trasy „může způsobovat závratě“ mi přišlo mimo. Stejně tak pár tunýlků na trase se dá v pohodě projít i bez baterky. Trasa je vhodná pro turisty využívající veřejnou dopravu, přestože my ji využili jen v jednou směru.

Z Portely zpět do Funchalu je spojení autobusem o něco komplikovanější a vlastně jsme si ani nebyli jistí, jestli nepůjdeme pěšky někam dál. Nicméně jak jsme došli k autobusové zastávce, přiběhl k nám číhající taxikář, kam že potřebujeme. Že do Funchalu nás sveze za 5 Eur na osobu, když sežene do auta celkem 6 lidí. Což se mu brzy povedlo a protože autobus Funchal – Ribeiro Frio nebyl o moc levnější (3,35 Eur), nebylo co řešit.

Levada do Furado – foto

Levada do Furado + Vereda dos Balcões – GPS záznam

Levada do Caldeirão Verde a Caldeirão do Inferno

Nejeden cestovatel označil tuto trasu jako nejatraktivnější z celé Madeiry. A rozhodně stála za to. Mezi námi prozkoumanými trasami podél levád je určitě tou nejzelenější, zejména díky vodopádům nejvodnatější (no, den poté už bych to nenapsal) a také vedoucí nejvíce tunely.

Trasa označená jako PR9 začíná u Parku Queimadas ve výšce asi 890 metrů nad mořem. Dojet se sem nedá jinak než autem po úzké silničce, ani míst k parkování tu moc není. 6,5 km měřící trasa podél Levady do Caldeirão Verde až ke stejnojmenné soutěsce s vodopádem není nijak zvlášť náročná, vede víceméně po rovině. Snad jen druhý a třetí ze čtyř tunelů na trase mohou někomu přinést komplikace, jsou místy nízké a je dobré dávat pozor na hlavu. Nutností je baterka (ideálně jedna na osobu) a hodí se i pořádné boty, protože v tunelech jsou místy louže a bláto. Místy vede stezka zaříznutá v hodně prudké skále, ale vždy je zajištěna zábradlím a hlavně i v té strmé stěně se dobře daří stromům, díky čemuž vzbuzuje dojem, že svah ani tak prudký není. Část turistů (zejména organizované výpravy s průvodcem) končí svůj výlet u vysokého vodopádu v soutěsce Caldeirão Verde.

Nejít dál ke Caldeirão do Inferno by ale byla velká škoda. V některých starších průvodcích a cestopisech se píše, že trasa není značená ani jištěná, ale už je to jinak – zabezpečení je stejně dobré jako u předchozího úseku a na značení je poznat, že zde není dlouho. První část trasy pokračuje stále dle stejné levády (Levada do Caldeirão Verde). Z ní se odbočuje asi po kilometru nahoru po schodech – kdo by náhodou chtěl jít po levádě dál, asi po 100 metrech dojde pod vodopád, u něhož leváda končí. Stoupání po schodech je relativně dlouhé, ale zpříjemňují ho pohledy na vodopád.

Nad schody se nachází soutok dvou levád. Značená cesta ke Caldeirão do Inferno vede doprava proti proudu Levady do Pico Ruivo. Nejprve je třeba projít podél nádržky, kde značka zakazuje koupání :-) Kdo by zamířil místo toho rovně tunelem podél stejné levády, došel by po více jak dvou kilometrech pod masivem Pico Ruivo do vedlejšího údolí. Menší levádu směřující doleva jsme pak prozkoumali cestou zpátky. Nejprve projde třemi tunely a my jsme se otočili zpátky asi po kilometru, když se nám nechtělo překonávat kratší úsek zasažený sesuvem půdy.

Ani Levada do Pico Ruivo k soutěsce Caldeirão do Inferno by neměla šanci po skále projít, kdyby si nepomáhala tunely. Po třetím z nich vcházíme do opravdu ďábelské úzké soutěsky se dvěma vodopády, dvěma lávkami a hlubokou propastí pod námi. Vlastně ani nevím, jestli Caldeirão do Inferno je už toto krásné místo, každopádně ani zde leváda ještě nekončí. Projde dalšími čtyřmi tunely a až pak přichází k dalšímu jezírku (za mokřejších podmínek asi i s vodopádem) pod vysokou skalní stěnou, od které se už dá pokračovat jen zpátky.

Trasa z Parku Queimadas ke Caldeirão Verde měří 6,5 km a zabrala nám i s pár pauzami na focení něco málo přes 1,5 hodiny. Další úsek ke Caldeirão do Inferno je dlouhý 2,2 km a šli jsme ho necelou hodinu – tedy už výrazně nižší rychlostí, trasa už je přeci jen pomalejší a příležitostí na focení bylo také dost. Plus si připočtěte cestu zpátky – ale i tak jsou naše časy v tomto případě o dost rychlejší, než se píše na jiných místech. Tento výlet je pěkně a podrobněji popsaný v cestopisu z května 2015 – kde je mimochodem na pár fotkách vidět, že značení trasy bylo na některých místech instalováno až později.

Levada do Caldeirão Verde a Caldeirão do Inferno – foto

Levada do Caldeirão Verde a Caldeirão do Inferno – GPS záznam

Trasa vede často ve strmé skále a prochází tunely, takže je GPS záznam logicky velmi nepřesný, nejvíce v oblasti Caldeirão do Inferno.

Levada da Rocha Vermelha – neznačená trasa u Rabacalu

Do Rabacalu vyráží většina lidí za levádami, které končí u vodopádů Risco a 25 Fontes. Když vynecháme 2 km dlouhou cestu po silničce z parkoviště, kde se dá využít pendlující mikrobus (zpáteční jízdenka stojí 5 Euro), jsou to opravdu krátké procházky. Takže ideální cíl pro pořadatele organizovaných výletů a nejen pro ně, což přináší i riziko mnoha lidí na jednom místě. Dali jsme tedy na doporučení (zejména z cestopisu od Zdenka Bakšteina) a vyrazili z Rabacalu nejprve k Levadě da Rocha Vermelha, kam žádná oficiální trasa nevede a ani v terénu žádné značení neexistuje.

Levada da Rocha Vermelha se nachází o úroveň níže pod Levadou das 25 Fonte. Ze dvou možných sestupů dolů jsme zvolili ten blíže Rabacalu. Když přijdeme po schodech na Levadu das 25 Fonte od Levady do Risco, je třeba dát se podél levády doleva a až se asi po 300 metrech objeví nenápadná stezka dolů do svahu, tak zamířit dolů po ní. V mapě do mobilu Maps.me (tj. i na OpenStreetMap) její umístění sedí. Naopak věřit trasám zakresleným v mapě od Kompassu se nedá, takže my došli až na místo, kde Levada das 25 Fonte zajíždí do tunelu a museli se vracet. Stezka dolů vede často po mýtině vytvořené asi od nějakého sesuvu půdy, za mokra bude sestup asi dost nepohodlný.

K Levadě da Rocha Vermelha se připojujeme v místě, kde překračujeme údolí s potokem. V tomto místě je Levada da Rocha Vermelha určitě nejširší, nejhlubší a nejvodnatnější ze všech levád, podle kterých jsme na Madeiře šli. Vyrážíme proti proudu levády. Po pár stech metrech se dá sestoupit směrem dolů k blízkému domku (ten je zavřený) a na stejném místě nahoru odbočuje pěšinka zpátky k Levadě das 25 Fonte. Po ní jsme se na konci výletu vraceli a přišla nám o něco schůdnější. Nahoře vychází tak půl kilometru od 25 Fontes, odbočka značená také není, ale nachází se u cedule „Take garbage with you …“. Ale to se týká až závěru, teď pokračujeme proti proudu Levady da Rocha Vermelha. Stezka podél levády popř. okraj levády, po němž se běžně chodí, jsou dostatečně široké, takže vůbec nevadí, že zde není žádné zábradlí. Což ale neznamená, že by leváda nebyla udržovaná.

Po mostku překonává údolí potoka, který teče od 25 Fontes, a hned za ním se nachází soutok 3 levád. Ta nejširší vytéká z tunelu ve skále. Nějaké světlo na konci tunelu sice vidíme, ale chodníček podél levády je úzký a hlavně nás zajímá více Levada da Rocha Vermelha, která (teď už výrazně užší) pokračuje doleva, tedy po druhé straně údolí zpátky. Svítí nám sluníčko a o to lepší výhledy na zalesněné hluboké údolí řeky Ribeira da Janela trasa nabízí. Ani nevadí, že výhledy jsou pořád dokola podobné. Až jedno menší boční údolí přináší překážku v podobě užší nejištěné stezky pod vodopádem, ale pořád se nám zdá dost bezpečná. U dalšího přítoku shora a přístřešku pro údržbáře levád se Levada da Rocha Vermelha opět zužuje a od této chvíle vede většinou už lesem.

Pak se zužuje ještě jednou, její spád je větší, až přichází ke dlouhým strmým schodům, co nám připadají jako schody do nebe. Pokud umím počítat, mají celkem 181 schodů a kousek nad nimi začínají další, tentokrát „jen“ se 105 schody. Nad nimi se na chvíli stezka odděluje od levády a vede po hřebeni, kde si můžeme dopřát dalších krásných výhledů. Najednou se leváda zas láme a znovu vede skoro po vrstevnici, teď už je široká jen tak 15 cm. Mapa od Kompassu (kde je stezka podél levády nakreslena) je zas úplně mimo, tak koukám do mobilu na Maps.me, že konec levády by už neměl být daleko a kus před ním by ještě mohla odbočovat pěšina nahoru do kopce, po níž to není daleko na turistickou trasu PR13 (Vereda do Fanal). Ale až tam se nakonec nedostáváme – asi tak 500 metrů před koncem levády nás obrací zpět úsek, kde se po levádě pod mokrou stěnou nedá bezpečně projít a ani obejít to nejde. Tedy možná by to šlo, ale riskovat nám za to nestojí. Pomníček kus od tohoto místa naznačuje, že dříve už to tu někomu možná nevyšlo. Vracíme se zpátky stejnou cestou. Levada da Rocha Vermelha za to určitě stála.

Výhodou bylo i to, že k Levadě das 25 Fonte jsme se vrátili až k večeru, kdy už tam skoro nikdo nebyl – a tento čas na návštěvu známějších levád u Rabacalu doporučuji. Ke 25 Fontes totiž vede stezka občas dost úzká a častější vyhýbání se tedy může být docela opruz. A ke Cascata do Risco chodí lidí ještě víc, 1,5 km dlouhá cesta je tak snadná, že by byla sjízdná i na kole. Nicméně vidět tato místa také stojí za to.

Levada da Rocha Vermelha – foto

Levada da Rocha Vermelha + Levadě das 25 Fonte + Levada do Risco – GPS záznam

Kam dál – související články

• Souhrnný článek o dovolené na Madeiře – o přípravách na cestu, dopravě, koupání, Funchalu, …
• Výstup na Pico Ruivo – turistika na Madeiře nejsou jen levády. O výstupu na nejvyšší horu Madeiry (+ video, fotky, GPS záznam)
• Dovolená na Tenerife – to už není Madeira, ale jiný krásný relativně nedaleký ostrov

Kam ještě dál?

Plánujete cestu na Madeiru a nemáte ještě vše zařízené? Možná vám pomohou následující odkazy:

• Dovolená.cz – prodává zájezdy německých i českých cestovek. Při našich cestách byl zájezd s německou CK při nákupu na poslední chvíli výhodnější, než kupovat letenky a zařizovat ubytování samostatně.
• Slevomat.cz – ano, už i na Slevomatu se dá zakoupit dovolená na Madeiře. A co je na Slevomatu, často bývá výhodné :-)

Za rezervaci provedenou po prokliku některého z těchto odkazů získám drobnou provizi z prodeje. Pokud vám článek pomohl, můžete takto přispět na provoz tohoto webu a dodat mi energii k sepisování zkušeností z dalších cest. Vás to samozřejmě nic stát nebude.