Konec roku 2021. Roku, v němž jsem cíleně rezignoval na dlouhodobější i střednědobé plánování. Roku, kdy jsem se o svém směřování rozhodoval dost reaktivně. Vnímat podněty z okolí, na základě nich se rozhodovat o aktivitě, vyhodnocovat posuny kupředu a podle toho určovat další směr. Aplikace agilních metodik na reálný život. Pro mě ideální postup pro tento rok. Teď je čas na velkou retrospektivu. Zejména její část o výběru nové práce se dá hezky zobecňovat, tak se o nabyté zkušenosti podělím.
Zkušenosti z hledání nové práce a pohovorů
Ve shrnutí roku 2020 jsem nekecal, na přelomu roku jsem konkrétní plány na brzkou změnu projektu, který mě primárně živí, neměl. Ale přišlo pár oslovení přes LinkedIn, nečekaně pozitivní dojem z prvního povídání, a už se to rozjelo. Tolik rozhovorů o možné spolupráci jsem nikdy předtím neabsolvoval. I když optikou jiných lidí té aktivity asi nebylo tak moc, pro mě to byly cenné zkušenosti. Je čas si je shrnout, abych na ně nezapomněl. Zobecněné shrnutí může zároveň posloužit jako feedback do HR. První z bodů vlastně vše nastartoval:
- „Rád bych vám nabídl 23456 Kč měsíčně na HPP“ je z hlediska částky příklad, ale ne dostatečně přesně specifikovaná nabídka. Chybí informace o benefitech, případných bonusech, počtu dní dovolené. V případě spolupráce formou fakturace se zas mohou lišit jiné parametry. Každopádně jsem měl trvat na sdělení doplňujících informací před tím, než jsem otevřel diskuzi o parametrech spolupráce u dosavadního chlebodárce (tam bylo klíčové jiné kritérium, než peníze). Kdybych věděl, že je nabídka spojena jen se 4 týdny dovolené a bez dalších dodatečných radostí, nejspíš bych ji rovnou odmítl. Nepouštěl bych se v tu chvíli ještě do diskuzí, ze kterých vyplynulo, že naše představy o spolupráci za několik měsíců, po odeznění tehdejší vlny epidemie, budou neslučitelné. Každopádně kostky byly vrženy. Na jedné straně jsem upravenou nabídku v podobě, abych měl víc volna, nakonec nedostal. Tu původní jsem odmítl. Na straně druhé se tím přesunulo téma z „jestli skončím“ na „kdy skončím“.
- Rozumím tomu, že firma shání pracovníka, který může nastoupit co nejdříve. Rozumím i komentářům na využití běžné výpovědní lhůty, že to je pozdě. V takovém případě ale nerozumím tomu, když se musí čekat více než týden na termín pohovoru a další dobu na rozhodnutí.
- Vypracování „domácího úkolu“ jako součást výběrového řízení je někdy relevantním požadavkem. Pokud se s tím ale někdo ozve 14 dní po proběhlém pohovoru, kde o této etapě nebylo řečeno nic, nepůsobí to dobře. A už vůbec mi to nedává smysl ve chvíli, kdy na pohovoru ani jinde zatím neproběhla žádná diskuze o finančních podmínkách spolupráce. Zvlášť u ne úplně standardní pozice, kde existuje nemalá pravděpodobnost, že se představy obou stran budou výrazně lišit. Jsem vůl, že jsem se do toho úkolu vůbec pustil, po rozpačitých dojmech z pohovoru a v situaci, kdy už kvůli epidemii nemělo moc smysl o něco usilovat. Že jsem po odevzdání úkolu nedostal žádnou zpětnou vazbu ani informaci o neúspěšném konci ve výběrku už je jen třešnička na dortu. Že jsem se nepřipomenul, je samozřejmě moje chyba, ale motivace už chyběla. Celkový dojem? Na začátku: zajímavá firma i projekt. Na konci: s tímto manažerem nechci spolupracovat. Nikdy.
- Jsem rád, že se častěji dává zpětná vazba neúspěšným kandidátům. Že už se méně firem řídí tím, že nebude-li vás chtít, neřekne vám proč. Někde je třeba si o zpětnou vazbu aktivně říct, někdy je výstupem zpětná vazba nepříliš věrohodná. Pro mě jako kandidáta je to jedno z kritérií, jestli má cenu si s danou firmou něco začínat v budoucnosti, kdyby se objevila příležitost. Drobné mínus jsem připsal tam, kde jsem uslyšel důvod, že na danou pozici už mají vybraného kandidáta, aby za pár dní začali na LinkedIn danou pozici aktivně komunikovat. Naopak když mi zavolal sám potenciální nadřízený (tedy ne HR), že do nejužšího finále postupuje někdo jiný a proč, tak aspoň díky odůvodnění s tím, jaké důvody rozhodly (i s rozdělením na objektivní a subjektivní!), u mě daná firma ještě stoupla.
- Možnost home office mi nedává smysl v popisu pozice zveřejňovat ve chvíli, kdy to v reálu znamená „když je vám špatně, můžete pracovat z domova“, nebo „na home office je možné zůstat pouze v pátek, když …“. Vnímání této možnosti se za poslední měsíce posunulo, alespoň v IT a online službách.
- U větších firem se dá zažít diametrálně odlišný náborový proces do jednotlivých části firmy. Nemusí se vyplatit zobecňovat závěry po první zkušenosti. Zatímco v jedné části firmy se výběrko vleklo, působilo to dojmem týmu řízeného podle centrálních pravidel nastavených někde nahoře a informace o konci výběrového řízení nepřišla žádná, jiná část stejné firmy působila úplně jinak. Jako svobodná firma s vysokou mírou osobní zodpovědnosti a bez svazujících pravidel, a na konci výběrového řízení při nepostupu do nejužšího finále přišla věrohodná zpětná vazba. Byla by chyba poslat na černou listinu celou firmu na základě prvního dojmu.
- V minulosti jsem si párkrát říkal, že nevýhodou je zareagovat na vypsanou pozici pozdě. Už může být vystavená jen setrvačností, probíhá nějaké rozhodování, a v podstatě všichni další zájemci jsou rovnou zamítnuti. Teď jsem zjistil, že někdy může být nevýhoda se dostat do kola pohovorů mezi prvními. Semifinále v podobě týmového pohovoru jsem absolvoval asi jako první z kandidátů. Dle popisu pozice se zdálo, že šanci by mohl mít třeba i juniorní produkťák s nadšením. Po pocitově (a dle feedbacku asi i reálně) jasném vítězství v kvalifikaci jsem pro druhé kolo zvolil co nejdřívější termín s tím, že dávat další přípravě několik dní by bylo kontraproduktivní. Po týmovém pohovoru se prý o mě hodně diskutovalo, každopádně to nedopadlo. A následně přibyl do popisu pozice bod vybočující ze všech ostatních – naznačující, že hledají asi bývalého programátora se zkušenostmi tak specifickými, že je budou mít v ČR maximálně desítky lidí. Ač jsem v posledních letech fungoval jako technický produkťák, programátor nejsem. Ale kdyby ten bod v popisu pozice byl už předtím, asi bych dal přípravě mnohem víc a mohlo to dopadnout jinak… Jo a toho supermana hledají i po 9 měsících.
- Na současné době je fajn, že pohovory probíhají z větší části online. Fyzicky se konalo jediné třetí kolo, a kdyby po mě chtěl někdo někam fyzicky zajít už na první kolo, téměř nikam bych nešel. Ale jeden problém pohovorů na dálku jsem si uvědomil. Když během pohovoru slyšíte třeba vrtačku někde v zasedačce, je to primárně problém firmy a dá se na to vymluvit. Když vám během pohovoru vrtají za zdí doma, je to problém jen váš. A jednou to řádění vrtačky přišlo zrovna ve chvíli, kdy jsem zažil svůj nejnáročnější pohovor z hlediska nároků na používání hlavy. Negativní vliv rozhodně měla.
Některé z výše zmíněných zkušeností jsou už z roku 2020, každopádně v prvních měsících roku 2021 jsem absolvoval 4 výběrová řízení a v rámci nich 9 kol pohovorů, kratší spíše organizační domluvy s HR nepočítaje. Až na jednu výjimku vše po oslovení přes LinkedIn. Dalších několik příležitostí jsem měl v záloze, ale nechtěl jsem mít zároveň otevřeny nikdy víc než 2 najednou. Výsledky vlastně nezní špatně:
- 1 obdržená nabídka, nakonec odmítnutá,
- postup do 3. (=semifinálového) kola a reálně 3. místo z asi 500 životopisů, co prošly šéfprodukťákovi pod rukama. Navíc u pozice, kam bych se možná sám ani neodvážil přihlásit,
- místo pozice, na kterou jsem se hlásil, přesměrování na diskuzi o produkťácké pozici, která ani nebyla vypsaná. Nevyšlo to z objektivních důvodů – produkťácké role jsou různorodé a zrovna potřebovali praktické zkušenosti z jiné sféry, než mám já,
- postup do semifinále, kde kvůli mně následně změnili i popis pozice.
Na jednu stranu celkem dobré pocity a nějaké získané zkušenosti, na druhé straně je to podobné, jako jsem to míval v minulosti nastavené v dlouhých MTBO závodech. Za úspěch se dá považovat pouze vítězství. I když tady jsou důvody jiné. Produkťák není dobře zaškatulkovatelná pozice a moje zaměření je netypické ještě o něco víc, takže šlo o 4 poměrně odlišné pozice. Každý pohovor vyžadoval jinou přípravu, pokaždé byly relevantní jiné z mých zkušeností. Takže aktivita, která sice přinesla zkušenosti, ale také sežrala dost času, při němž si člověk neodpočine, a věnuje se jí nad rámec současné práce nebo v rámci dovolené. Když se objevila možnost jít jinou cestou než přes sérii pohovorů, dlouho jsem neváhal…
Proč práce ve Slevomatu?
Kdyby taková pozice byla vypsaná oficiálně, určitě bych se na ni nepřihlásil. Ale když ke mně doputoval dotaz od CEO Slevomatu, diskuze o možnosti spolupráce mi dávala velký smysl. Během asi 20 minut online hovoru byla dohoda hotová. Pokud rozjetá výběrka nevyjdou, do dalších už se pouštět nebudu. Od půlky dubna spolupráci v menším rozsahu vyzkoušíme a uvidíme. Díky zkušenostem ze Skrzu nebude potřeba většího zaškolování, a tak by se měla moje výpomoc vyplatit i v případě, že po pár týdnech zjistíme, že to pro jednu nebo druhou stranu nedává smysl. Pro mě 2 výhody najednou:
- Reálnou spoluprací firmu poznám mnohem líp, než jakoukoliv jinou cestou,
- vlastně tím odkládám rozhodnutí o svém dalším pracovním směřování a to mi vyhovuje.
Nastupoval jsem v režimu 100% home office, v tu dobu to byl víceméně standard. Navíc do oddělení, který v tu chvíli nemělo teamleadera, nový přišel do firmy až 1,5 měsíce po mě. Pro člověka s mými zkušenostmi ideální cesta, jak firmu a lidi v ní opravdu poznat a sám si zmapovat, čím vlastně můžu nejvíc pomoci. Že jsem neměl oficiálního průvodce vůbec nevadilo. Našlo se hned několik lidí napříč firmou, kteří sami vycítili, jaké rady se mi budou pro lepší seznamování s firmou hodit. Průzkum slepých cest se tím snížil na minimum. Díky moc!
Zhodnocení po zkušebním období, které jsme si vlastně ani nijak napevno nedefinovali: Ve Slevomatu se dá narazit na super lidi. I člověk, co prošel Etneterou, si může říct, že je to opravdu svobodná firma. Trochu jiná, ale je. Dělat primárně z domova není vůbec problém. Netlačili mě do plného úvazku, když jsem v něm viděl rizika a nevýhody. Možností dalšího rozvoje určitě jsou. Do aktuální situace mi vše zapadá dokonale. S přehledem to přebíjí skutečnost, že cílovkou Slevomatu prostě nejsem.
Když je rozhodování, do jaké práce se pustit, složitější, hodnotím jednotlivé příležitosti z několika pohledů. Odborně vícekriteriální rozhodování. Níže je pro zajímavost moje 6 let stará rozhodovací tabulka. 10 bodů je nejvíc, vybraná nabídka ve 2. sloupci (jeden parametr pak byl ještě vylepšen, si myslím). Sloupec 5 odpovídal příležitosti, kde jsem nabídku nedostal. Letos jsem měl některá rozhodovací kritéria odlišná. Např. rozsah možností home office a vzdálenost do práce už jako samostatné kritérium. Detaily zveřejňovat nebudu. Co je důležité – při zhodnocení na konci roku byly již všechny ostatní alternativy (ty reálně možné, kde stačilo říct „jdu do toho“) dominované prací ve Slevomatu. Tj. nebyly v ničem lepší, zde je kdyžtak stručná teorie vícekriteriálního rozhodování.
Práce na home office – další posuny
Práci na home office jsem podrobně rozbíral při zhodnocení roku 2020. Co jsem se od té doby naučil nového?
- Návštěvy kanceláře se mi v době, kdy nás epidemie tolik neotravovala, „dařily“ tak 1x za 1-2 týdny. Čas v kanceláři se teď primárně snažím využívat na schůzky a plánování spolupráce. Na výkonnou práci mám čas doma. To je změna oproti minulému roku, kdy jsem někdy do kanceláře chodil za jiným typem klidu a větším monitorem,
- ve větším týmu produkťáků jsem dřív nebyl zvyklý pracovat, to je změna. Ve využívání možností home office máme velkou volnost, ale všichni chodí do kanceláře častěji já. Ve chvíli, kdy jediný chybím v kanceláři, je prosazování mých názorů v týmu složitější. Ale jako spíše technický produkťák se přes to v pohodě přenesu a stačí mi to pouze konstatovat.
Krom toho jsem si zařídil vylepšenou domácí kancelář a dovybavil ji. Další důvod omezit pracovní cestování, zvlášť v době, kdy pracovní kontakty mohou být rizikové.
Aktivity v oblasti SEO
Vyhledávačům jsem věnoval v roce 2021 dokonce víc času, než v době, kdy jsem měl během své částečné rodičovské SEO napsané i v názvu pozice. Dalo by se tam napsat i nyní, ale o to jsem ani nestál. Některé získané zkušenosti předčily očekávání, jiné za ním zaostaly, tak už to bývá. Co z toho stojí za zmínku?
- Sepsání článku o zkušenostech z pořádání výběrového řízení na SEO navazovalo na aktivitu z roku 2020. Dokončování s odstupem byla už jedna velká křeč, ale chtěl jsem cenné zkušenosti nasdílet komunitě. Na jednu stranu, kdyby bylo vše jen na mě, článek by vypadal trochu jinak (kdo mě dobře zná, odhadne, které 2 věty nejsou určitě moje). Na stranu druhou, jako úplně nezávislý člověk bych těžko dostal šanci takové informace zveřejňovat…,
- úspěchy Sporticusu znamenaly odměnu za práci odvedenou již v roce 2020. Investice do SEO (a samozřejmě i dalších aktivit) v době, kdy mnozí kvůli nečekanému příchodu korony šetřili, se už vrátila několikanásobně. Jinde jsem míval problém s tím, že úspěch býval týmovým dílem a můj podíl na něm nešlo jasně identifikovat. I zde se nám zadařilo díky skvělé týmové spolupráci, ale mé zásluhy jsou zřejmé. I jako reference parádní,
- článek o featured snippetech na tomto webu je spíš takovým sesbíráním zajímavostí a screenshotů,
- hodně jsem se věnoval rozšířeným výsledkům vyhledávání na Google o FAQ. Jejich vyhodnocováním jsem se zabýval už několikrát, pokaždé to chce jiný přístup. A největší zlepšení díky FAQ? Na svém „testovacím pískovišti“ dokonce o cca 50 %! Samozřejmě hodně dělá téma a zaměření zobrazených otázek, běžně je takový výsledek nedosažitelný.
Sport a závody
Závodní ambice s věkem logicky klesají a zhodnocení sezóny jako za rok 2017 nemá smysl dělat už vůbec. Ale ještě jsem se na závodění úplně nevykašlal:
- V dlouhých bodovacích cykloorientačních závodech jsem měl splněno hned prvním závodem. Název mého článku na webu Ztracených kobylek „Rozhodoval postup, ne rychlost“ mluví za vše. Díky chybám soupeřů jsme s Lenkou nečekaně vyhráli, přestože fyzicky jsme výrazně ztráceli. K dalším závodům tohoto typu pak už chyběla motivace,
- v Českém poháru MTBO jsem obsadil 21. místo. Ale rozhodně to neznamená, že jsem 21. nejlepším závodníkem v ČR. Ale zas mám za sebou 21. sezónu v elitní kategorii v kuse. I když teď už jen jako kompars,
- SMIK se vyhnul své podle mě definitivní smrti o 10 dní. Po loňské vynucené pauze se 27. ročník podařilo uspořádat. Kdyby omezení sportovních akcí přišlo dříve, další rok už bychom to už asi vzdali. Na dobití energie se ukázalo jako víc než dobré požádat závodníky o vyplnění dotazníku. Ta podpora byla úžasná. Že dosud nemám dotazník vyhodnocený je věc druhá (tak odkaz na vyhodnocený dotazník doplňuji aspoň dodatečně),
- můj nový rekord na běžkách za kalendářní rok je 1292 km. I přes březnovou nulu danou lockdownem. Detaily na mém profilu na KamZaSněhem.cz.
Sportovní cíle na rok 2022 si na začátku roku žádné nedávám, kromě obecného „hýbat se“. V jiných oblastech mého fungování pro tento rok určitě nějaké ambice jsou, ale to už se dostávám k neveřejné části rovnání myšlenek…
Další reporty za rok 2021
Většina mého letošního reportu je o hlavním projektu, žádné „opravdové“ freelancerování a podnikání. Z části není o čem psát, z části si to nechávám třeba až na další rok. Tak aspoň přidám linky na reporty pár lidí z oboru, které jsem četl, a jsou víc o podnikání…