Bez výstupu na nejvyšší vrchol Madeiry Pico Ruivo bychom se snad ani nemohli vrátit domů. Pod delším váhání jsme se rozhodli pro vypůjčení auta a trasu od parkoviště na Pico do Arieiro a zpět. Lákala nás sice i přechodová varianta z Encumeady přes Pico Ruivo k Pico do Arieiro, ale nakonec jsme se nechtěli spoléhat na nutnost jet zpátky stopem. Navíc se obecně těžko odhaduje, jaké bude v nejvyšších polohách Madeiry počasí – a auto přeci jen nabízí lepší možnost změnit plány, kdyby nahoře bylo opravdu špatné počasí.

Předpověď počasí pro Funchal byla relativně příznivá, ranní počasí u moře také. Vyrazili jsme tedy nahoru do vrstvy mraků s tím, že i nad mraky může být hezky. Po průjezdu tří výškových vrstev mraků, z nichž i místy mrholilo, nás v horách přivítala skoro modrá obloha. Bohužel před Pico do Arieiro přišla čtvrtá vrstva mraků. Viditelnost tak 100 metrů (takže radaru na vrcholu jsme si ani nevšimli), vítr, mrholení. Ale počasí v horách se mění každou chvíli, tak proč by se jednou nemohlo změnit k lepšímu, říkáme si a vyrážíme.

Pico do Arieiro, kam jsme přijeli autem, měří 1818 metrů, Pico Ruivo pak 1861 metrů. Brožurka s popisy turistických tras na Madeiře hodnotí náročnost trasy jako střední, takže by skoro člověk očekával cestu tak nějak po vrstevnici. Ani náhodou. Skoro pořád nahoru nebo dolů. Ale pro pohodlí a bezpečnost turistů tu dělají maximum – kde to jde, chodníček je zpevněný, a kde je kvůli srázu potřeba, tam postavili zábradlí. Jenom těm schodům se vyhnout nedá…

Z vyhlídky Ninho da Manta toho ještě kvůli mlze moc nevidíme, ale postupem času se zlepšuje viditelnost zejména směrem k oceánu (na východ). Po zhruba dvou kilometrech, kde se trasa rozděluje, tedy volíme delší východní variantu okolo hory Pico das Torres(1851 m n.m., i když čísla jsou udávána různá). Postupem času už je vidět dobře jak Faialv údolí, tak hřeben vedoucí k Pico Ruivo od Achada do Teixeira. Po dalších skoro třech kilometrech přicházíme na místo, kde se obě cesty vedoucí od Pico do Arieiro opět spojují.

Páska s nápisem „Danger“ na úzkém chodníčku ve skále nás moc nerozhodila, přeci jen tam spíš jen tak visela. Ale po asi 100 metrech najednou mizí lano sloužící jako zábradlí hluboko v propasti a na zbytcích uzoučkého chodníčku je nasypaná suť. Skoro jsem se do nechráněného úseku ani nepřiblížil a už slyším dolů padat kameny? Navíc propast pod skálou je hluboká desítky metrů, tady prostě končíme… Ale jak se tam dostala ta dvojice turistů, které vidíme kus za problematickým úsekem? Ti přišli z Achada do Teixeira?

Vracíme se tedy zpět, na rozcestí míříme do tunelu po kratší trase k Pico do Arieiro. Kus za tunelem nás překvapuje rozcestník – a šipka vedoucí po stezce kamsi dolů po druhé straně hřebene má na sobě skutečně napsáno Pico Ruivo! Obejít krátký stržený úsek znamená prý 800 metrů navíc. Výškové metry se tu však také počítají ve stovkách – trasa v tomto úseku vede ještě více nahoru-dolů, než jinde. Snaha připravit co nejbezpečnější a nejpohodlnější náhradní trasu je vidět i zde – železné schůdky, různá zábradlí atd., ale tohle už je rozhodně horská i když stále chodecká turistika, ne středně náročná trasa podobně jako výlety podél levád na Madeiře. Po přechodu zpět na druhou stranu hřebene už je nám jasné vše – ty žlutě a oranžově svítící figurky, co jsme dříve viděli z velké dálky, jsou dělníci ve vestách, co odklízejí kamení a suť z původní trasy a házejí ho dolů do propasti. Takže je možné, že brzy to tu bude vypadat zas jinak než teď v říjnu 2015 a náhradní trasa nebude potřeba. Na druhou stranu utržený kus skály nebyl malý a je otázka, zda trasu půjde ještě zprovoznit dostatečně bezpečnou. Schématické vyznačení náhradní trasy na plánku se může hodit (ale po letech už z webu zmizela, tak asi už není potřeba a odkaz mažu), koukám že je už vyznačená i v OpenStreetMap.

Následuje tak trochu zvláštní úsek mezi bílými mrtvými stromy, které zlikvidoval požár v roce 2010. Ale malé stromky zasazené mezi nimi už také potkáváme. S blížící se chatou pod Pico Ruivo se krajina zelená už více. A hlavně se výrazně zlepšuje počasí, takže od chaty už vidíme slušně města Santana a São Jorge na pobřeží. Z vrcholu Pico Ruivo je trochu vidět i na západ a na jih, ale tak dobré podmínky, aby Pico do Arieiro vykouklo z mraků, jsme neměli.

Pro zpáteční cestu jsme si vybrali druhou přímější trasu, která z části vede tunely pod Pico das Torres. Na pár místech je tu poznat, že jednou za čas změní svoji podobu – občas se kus stezky ve skále utrhne, takže je třeba trasu v daném místě vést jinudy, případně vykopat tunel. Každopádně zpáteční cesta se nám líbila snad ještě více, než cesta směrem k Pico Ruivo. Svůj podíl na tom mělo určitě i počasí, když se vyjasnilo a výhledy do údolí ve vnitrozemí a na skály Pico das Torres byly parádní.

Výlet na Pico Ruivo skutečně stojí za to. Takto členité a „zvláštně rozlámané“ hory jsem ještě neviděl. Nejjednodušší cesta na vrchol určitě vede z Achada do Teixeira. Trasa z Pico do Arieiro je nádherná, ale rozhodně ne nenáročná. Svojí fyzickou a technickou náročností bych ji srovnal třeba s výstupem na Pico del Teide na Tenerife, i když profilem jsou to úplně jiné trasy. Cesta na Pico Ruivo ve variantě okolo Pico das Torres nám zabrala necelé 3 hodiny (včetně občasných zastávek na focení a točení videa), zpátky kratší trasou přes tunely jsme to dali asi za 2,5 hodiny. Za špatného počasí sem chodit nedoporučuji. Na cestu se hodí baterka (i když by se tunely daly asi projít i bez ní), lepší boty než pohorky s napůl utrženou podrážkou a oblečení odpovídající tomu, že zde často fouká a počasí se může změnit kdykoli.

Video z výstupu na Pico Ruivo

Video jsme začali točit až v průběhu výletu – v místě asi 2 km vzdáleném od Pico do Arieiro, kde se cesta rozděluje na dvě varianty. Předtím toho ještě moc vidět nebylo a daný úsek jsme stejně natočili na zpáteční cestě za lepšího počasí.

Fotogalerie z výstupu na Pico Ruivo

GPS záznam našeho výstupu na Pico Ruivo

GPSka v takto strmých horách občas ulítává, takže záznam je hodně přibližný… Na konci jsme se ještě šli podívat na vyhlídku nedaleko Pico do Arieiro. Dle ukazatelů je delší cesta z Pico do Arieiro na Pico Ruivo dlouhá 7 km, kratší 5,6 km.

Kam dál – související články

• Souhrnný článek o dovolené na Madeiře – o přípravách na cestu, dopravě, koupání, Funchalu, …
• Levády na Madeiře – turistika na Madeiře je hlavně o chození podél levád, popisy našich výletů (+ video, fotky, GPS záznamy)
• Dovolená na Tenerife – to už není Madeira, ale jiný krásný relativně nedaleký ostrov

Kam ještě dál?

Plánujete cestu na Madeiru a nemáte ještě vše zařízené? Možná vám pomohou následující odkazy:

• Dovolená.cz – prodává zájezdy německých i českých cestovek. Při našich cestách byl zájezd s německou CK při nákupu na poslední chvíli výhodnější, než kupovat letenky a zařizovat ubytování samostatně.
• Slevomat.cz – ano, už i na Slevomatu se dá zakoupit dovolená na Madeiře. A co je na Slevomatu, často bývá výhodné :-)

Za rezervaci provedenou po prokliku některého z těchto odkazů získám drobnou provizi z prodeje. Pokud vám článek pomohl, můžete takto přispět na provoz tohoto webu a dodat mi energii k sepisování zkušeností z dalších cest. Vás to samozřejmě nic stát nebude.