Letošní Pražská lítačka, závod v používání pražské hromadné dopravy, přinesla spoustu nečekaných okamžiků. Výrazné zpoždění vlaku, zaseknutí v dopravní zácpě, autobus co neotevřel na zastávce dveře k výstupu… a jako vždy to byla zábava. Překvapení přišlo i po akci, kdy jsem až během neděle zjistil, že se mi podařilo páteční akci těsně a nečekaně vyhrát. Tak se tedy krátce podělím o svoji závodní strategii.

Celý příspěvek →

Pražská lítačka, závod ve využívání pražské MHD, se konal v roce 2016 na apríla. A některé linky hromadné dopravy si opravdu ze závodníků dělaly srandu. Jak říkal v rozhovoru pro rozhlas hlavní organizátor, tento závod je tak ze 40 % o štěstí a z 60 % o strategii. Moje strategie založená na improvizaci tentokrát úspěch nepřinesla, protože jsem se vydal do míst, kde člověk asi potřebuje víc štěstí, aby autobusy a vlaky dodržovaly jízdní řády.

Celý příspěvek →

V pátek 10. dubna 2015 se konal 6. ročník Pražské lítačky, závodu v pražské MHD. Co je to za akci, jsem podrobněji popsal v článku o Pražské lítačce 2014. Tentokrát budu stručnější, věnuji se pouze své trase a závodní strategii, která stačila na 2. místo.

Na rozdíl od své loňské vítězné premiéry na Pražské lítačce jsem se na závod z nedostatku času v podstatě vůbec nepřipravoval. Pouze jsem si přečetl úvod rok starého článku, abych si zopakoval, co se hodí mít s sebou, a v jízdních řádech vyhledal tři věci:

• Jak jezdí vlaky z vlakové zastávky Praha – Na Knížecí, kde byl umístěn start i cíl
• Kdy jezdí přívoz mezi Lihovarem a Veslařským ostrovem, který jsem úspěšně použil už loni
• Jak jezdí lanovka na Petřín (= zjistil jsem, že má výluku)

To bylo vše. Nepodíval jsem se ani na čerstvé trvalé změny v pražské MHD, že už pár dní zas jezdí přívoz z Výtoně na Smíchov, jsem zjistil až po závodě.

Závodní plán jsem neměl v podstatě žádný, bývalo by se mi líbilo zopakovat zhruba obdobnou trasu jako loni, ale rozhodoval jsem se až po vyhlášení bonusových zastávek pár minut před startem. A ty se nakonec nacházely jinde.

Ještě před startem jsem měl jasno, o kterých bonusových zastávkách má u mě smysl uvažovat – kde leží Nemocnice Motol a vlaková zastávka Praha – Podbaba jsem věděl, kde se nachází Haštalské náměstí a zastávka Na staré cestě jsem zhruba tušil a přesné umístění jsem si našel na mapy.cz. O těchto čtyřech bonusových zastávkách jsem uvažoval, že je zařadím do svého plánu. Za hranici Prahy jsem určitě nechtěl, další dvě bonusové zastávky jsem dohledal, že leží někde daleko, a zbylé jsem ani nenašel.

Nakonec byla moje závodní trasa následující:

Chyb jsem udělal několik:

• Zajíždět na Hlavní nádraží (navíc už použitou linkou) asi nebyl dobrý nápad – tramvaje 26 nebo 5, kterými jsem se chtěl vracet na Masarykovo nádraží, nějak nejely (i když linka 26 podle jízdního řádu jet měla). Navíc jsem se kvůli tomu dostal do časového presu, stihnout autobus na Haštalské náměstí bylo nutné v každém případě.
• Největší chybou byl zcela zbytečný přeběh z Masarykova nádraží na Náměstí Republiky, přestože jsem mohl úplně v pohodě jet tramvají 24. To proto, že jsem zároveň blbej (myslel jsem, že linka 24 zahýbá doprava na Florenc, dříve to tak bylo) a slepej (z dálky jsem si to kontroloval na cedulkách se šipkami na zastávce, jenže už asi nevidím dobře na dálku, protože pod šipkou doprava jsem viděl číslo 24 a ve skutečnosti tam bylo 14 :-). Zbytečně ztracených 10 bodů.
• Chybný odjezd se Strossmayerova náměstí linkou 8 na Nábřeží kapitána Jaroše (chtěl jsem na Vltavskou) nakonec nevadil, jenom jsem musel nasadit hodně rychlé tempo, abych pak stihl na Vltavské metro a návazný vlak z Holešovic.
• Z autobusu mezi Podbabou a Dejvickou to chtělo vystoupit na zastávce Čínská, jenže je na znamení a to jsem nedal. Ztráta 6 bodů, další autobus jel hned za námi.
• Cesta mezi Dejvickou a Nemocnicí Motol metrem asi taky nebyla ideální, navíc jsem na Dejvické čekal asi 6 minut na metro – to, co přijelo jako první, na Dejvické končilo. Je otázka, o kolik bodů víc by se dalo získat popojetím autobusem či tramvají na Bořislavku nebo Nádraží Veleslavín. Ale to mě vůbec nenapadlo, tyto končiny nejsou mojí silnou stránkou, co se týče provozu MHD.

Takže při lepší realizaci se i s moji naplánovanou trasou možná dalo uvažovat o vítězství, kdybych měl víc štěstí. I když hnát se za čtyřmi bonusovými zastávkami, což bylo vykoupeno pár delšími přejezdy, byla asi chyba.

Na druhou stranu, vítěz závodu Matěj měl velký náskok a vítězství si rozhodně zasloužil. Je lepší, když zvítězí nadšenec do pražské MHD, který měl trasu dopředu zhruba naplánovanou a v zastávkách a linkách MHD se orientuje o několik tříd líp než já. Jeho vítězná trasa se sice u článku na bohousek.cz v komentářích najít dá, ale protože se třeba někomu nebude chtít stahovat zároveň obrovské video, tak jsem PDF s Matějovo trasou umístil i sem.

Ještě přikládám GPS záznam mé trasy. Zaznamenáno mobilem, který místy trochu ulítával. Na běhání stejně jako loni připadlo 6 km, šlo typicky o kratší úseky do půl kilometru, ty mi ještě celkem jdou i bez běžeckého tréninku.

Výsledky se časem objeví na webu Pražské lítačky, nebo někde na bohousek.cz. Díky pořadatelům, byla to zábava!

Škoda, že další závod v Pražské MHD, O-PID pořádaný Žaketem, se bude konat až o týden později. Novější mapa, kterou tam dostaneme, by se na Lítačku asi hodila, stejně tak by to byl lepší trénink, než v opačném pořadí. Ale zas takhle na O-PID třeba přijde i pár účastníků Pražské lítačky.

Se závody, při nichž je cílem efektivně cestovat linkami pražské MHD, už mám nějaké zkušenosti z O-PIDu. Ze čtyř ročníků akce pořádané Žaketem jsem se účastnil třikrát, ta první si dokonce vysloužila článek do ročenky orienťáckého Ekonomu. Pražská lítačka už měla za sebou také čtyři ročníky, ale pro mě byl premiérový až 5. ročník, který se konal v pátek 4. dubna 2014.

Celý příspěvek →