Pražská lítačka, závod ve využívání pražské MHD, se konal v roce 2016 na apríla. A některé linky hromadné dopravy si opravdu ze závodníků dělaly srandu. Jak říkal v rozhovoru pro rozhlas hlavní organizátor, tento závod je tak ze 40 % o štěstí a z 60 % o strategii. Moje strategie založená na improvizaci tentokrát úspěch nepřinesla, protože jsem se vydal do míst, kde člověk asi potřebuje víc štěstí, aby autobusy a vlaky dodržovaly jízdní řády.
Z bonusových zastávek, které byly tradičně zveřejněny 5 minut před startem v 16h, jsem si mezi favority hned zařadil pankráckou Na Veselí. Dohledal jsem si umístění zastávky Dívčí hrady umístěné nedaleko startu a cíle Na Knížecí, tu jsem také plánoval navštívit, ale až později. V době startu tam žádný vhodný spoj nejel. Takže jsem na začátku zamířil za třetí z plánovaných bonusovek, na Šporkovu na Malé Straně. Tam mi čas autobusu v jízdním řádu více vyhovoval a z vítězného ročníku 2014 a vlastně i z O-PIDu v roce 2015 jsem tyto končiny dobře znal.
Prvních zhruba 45 minut mi závod vycházel parádně. Za 20 minut celkem 3 projeté tramvajové linky, pár pohodových přeběhů mezi zastávkami a bonusovka na Šporkově, navíc jsem si v prostojích stihl víc zjistit o dalších dvou bonusovkách. Kyjský hřbitov leží jen nedaleko od nádraží Praha – Kyje a na Drobnou ve Štěrboholech odtud jede moje „oblíbená“ linka 296 přímo. Ze Šporkovy tedy volím úprk na tramvaj na Malostranskou, tam do metra, s přestupem z Áčka na Béčko a o necelou minutu stíhám vlak z Masarykova nádraží do Kyjí. Když vše vyjde, budu mít v 17:07 tři bonusové zastávky a ze Štěrbohol už se nějak dostanu.
Má to ale jeden háček. Z vlakové zastávky na Kyjský hřbitov je to nějakých 500 metrů a na přestup mám 3 minuty, pak odjíždí 296, a že další jede až za 30 minut, vím moc dobře. Vlak bohužel už z Libně vyjíždí později a ani se moc nesnaží, takže do Kyjí dojíždí s dvouminutovým zpožděním. Ani kdybych se přesunul do prvního vagónu, neměl bych šanci autobus stihnout, vidím ho jen mizet v dáli.
Záložní varianta v podobě pomalejší cesty na Drobnou v jízdním řádu je, spoj má odjíždět 6 minut po ujeté 296. Jenže na jizdnirady.cz naskakuje u autobusu 110 zpoždění 6 minut. To by vlastně vůbec ničemu nevadilo, na přestup na linku 263 na Sídlišti Jahodnice je stejně 14 minut, ale získávám čas na vymýšlení blbostí :-) Dřív přijíždí taktéž mírně zpožděná linka 110 opačným směrem, popojíždím tedy jednu stanici a odtud běžím na vlak, abych se jím přesunul do Dolních Počernic, odkud mě na Drobnou odveze linka 163 a budu tam jen o 4 minuty později, ale s více body (i když to asi z hlediska taktiky lepší nebylo). V Dolních Počernicích vystupuji z vlaku, jdu na autobusovou zastávku a mám dost času, tak hledám, kam můžu ještě popojet. Aha, nic moc tu nejezdí. Cože, proč tu nevidím ani linku 163? Aha, tahle zastávka autobusu má jméno Nádraží Dolní Počernice a bus 163 odjíždí z Dolní Počernice. Ještě že jsem si toho všiml, zas se proběhnu. Nakonec se posouvám až na zastávku Svatoňovická.
Autobus 163 má přijet v 16:20. Nepřijíždí. Stále nepřijíždí. Takže jeden spoj vynechal a přijede až ten další? Časově to tak každopádně vyšlo, autobus přijíždí až 16:35. Na Drobné jsem cca 16:38, tedy o víc jak půl hodiny později, než kdyby mi původní 296 neujela :-( Navíc zde musím vystoupit (jinak bych body za zastávku nedostal) a dostat se nějak odtud. Že mi nepomůže další spoj linky 296, to už vím kvůli jeho asi desetiminutovému zpoždění z jízdních řádů dávno a znovu si vzpomínám na svoji seminárku ze statistiky, v níž jsem vyhodnocoval zpoždění autobusů. Nezbývá mi tedy než vystoupit a doběhnout stejný autobus na další zastávce. Jenže ten se asi snaží dohnat své zpoždění… Takže musím běžet dál, až ke Kutnohorské ulici. Autobus 163 nakonec doplácí na to, že musel zajet na trestné kolečko k Obchodnímu centru Šterboholy. Takže na zastávce Ústřední jsem zase před ním. Bohužel s drobným předstihem na to, abych vymýšlel další blbosti.
Hlavní mozkové zatmění tohoto dne přišlo už dříve. Nevím, proč jsem měl vsugerováno, že 163 jede někam úplně jinam a ne na Depo Hostivař, kam jsem se chtěl dostat. Za těch pár vteřin na zastávce jsem stihl kouknout do jízdního řádu a vidím, že za necelé 2 minuty tedy v 17:45 má jet autobus č. 366. Svezení „třístovkou“ je za víc bodů, tak na něj počkám. Jenže autobus nejede a nejede. Přijíždí další 163 zhruba v 17:53. Takže žádný spoj nevynechal, jen mají pekelné zpoždění. Až po odjetí busu koukám pořádně do jízdního řádu a uvědomuji si, co jsem za pitomce… Ani další autobusy nepřijíždějí zrovna včas, i 263 co by mohla ještě následky mého kiksu snížit, má asi 5 minut zpoždění. Metro z Depa Hostivař mi těsně ujíždí, další jede za dlouho a začíná mi být pomalu jasné, že s bonusovkou Na Veselí se mohu rozloučit a vlastně budu rád, když do cíle dorazím v limitu.
Hledání spojů při dlouhém přejezdu tramvají 5 potvrzuje, že šance na dobrý výsledek mizí. Chvíli zvažuji ukončení závodu a návrat do práce, abych ještě pomohl s přípravami webu na Skrz Sirény. Nakonec se snažím dle svých zásad bojovat až do konce, ale už mi to prostě nejde. Při rychlém střídání spojů od Vozovny Strašnice k Nádraží Strašnice zapomínám „cvakat lístky“. Přejezd vlakem na Nádraží Vršovice je naštěstí rychlejší než dle jízdního řádu, ale odtud hloupě místo tramvaje volím přejezd autobusem 193. Ten oproti mým očekáváním nestaví na Otakarově, zato staví 2x na semaforech při jízdě na Synkáč. Tramvaj číslo 7 navíc jede o 2 minuty dřív než dle jízdního řádu, takže už začínám počítat s penalizací za pozdní příjezd. Naštěstí kombinace běhu a návaznosti dalších spojů mě před penalizací zachraňuje.
V cíli přichází novinka letošního ročníku, závodníci si mají sami spočítat body, aby byly k dispozici předběžné výsledky. Takže mám rychle potvrzeno, že můžu místo sobotního vyhlášení výsledků vyrazit do Jizerek na běžky. Obhájce vítězství Matěj mě poráží o víc jak 70 bodů. Prý v první části závodu víceméně zopakoval trasu, se kterou zvítězil loni (v mém článku o loňském ročníku je zmíněna) a nakonec se mohl radovat z vítězství i letos. Hlavní organizátor Winoga o něm v rozhovoru do rozhlasu prohlásil: „Je to člověk, který se zabývá MHD do hloubky, každý den si píše, kterými tramvajemi jel a zjišťuje, jestli tímto konkrétním vozem už někdy jel, má na to takové tabulky. Je to absolutní fanatik městské hromadné dopravy.“
Dle článku s ohlédnutím za Lítačkou mé skóre stačilo nakonec na 7. místo, ale ztráta na třetí byla minimální. Zpráva na webu Pražské lítačky popisuje, jak se o vítězství tentokrát poprali dva opravdoví odborníci přes pražskou MHD. Mezi takovými specialisty mohu svoje znalosti MHD označit za sotva průměrné, ale přesto si myslím, že trasa přes Kyje a Štěrboholy by jim mohla zdatně konkurovat. Kdyby linky MHD jezdily podle jízdních řádů. Jenže Pražská lítačka není SMIK, kde se kontroly opravdu jízdním řádem řídí, a na kdyby se nehraje.