Co přinesl rok 2020?

Na přelomu roku si urovnávám myšlenky a zamýšlím se nad plány do budoucna celkem pravidelně. Obvykle to bývá konkrétní a neveřejné zamyšlení. Na konci „divného“ roku 2020 však dává smysl některé mé závěry zobecnit a podělit se o ně. Home office, priority na houpačce, odbočka ke sportu a co s cíli na rok 2021.

Práce na home office

S prací v režimu home office jsem už měl chtěné i vynucené zkušenosti z minulosti a věděl jsem, že mi pro určitý typ práce vyhovuje. Některé aktivity jsem si v tomto módu do té doby nevyzkoušel, například konání meetingů v online režimu, ale rychlý přechod na kompletní nouzové remote fungování jsme ve Skrz.cz zvládli bez problému.

Od březnové invaze koronaviru do konce roku 2020 jsem navštívil kancelář na Vinohradech jen 8x a vyhovovalo mi to. S přihlédnutím k epidemiologické situaci bych za sebe jako ideál bral i nižší číslo – to je ale trochu ovlivněné tím, že v létě zvažovaná cesta do kanclu párkrát padla z bezpečnostních důvodů, abych náhodou kvůli nachlazení v rodině nikoho nenakazil. Za normální situace (kdyby koronavirus neexistoval) bych viděl ideál trochu jinde, ale obecně mi práce s významným podílem home office vyhovuje. Nejen z důvodu, že doma mám podmínky pro práci více než slušné. Od zbytku rodiny jsem izolován a přesto jsem jim nablízku.

V době „předkoronové“ jsem byl smířen s tím, že pozice produktového manažera (ve smyslu pracovníka rozvíjejícího internetový projekt, nikoliv obchodníka s konkrétními svěřenými produkty) není příliš vhodná pro větší podíl práce z domova. Ostatně byl to i jeden z důvodů, proč jsme v roce 2018 pozastavili moje působení v roli produkťáka Marketing Mineru ve chvíli, kdy se kanceláře firmy přesouvaly do jiného města, kam bych byl pracovně ochoten jezdit tak 2x ročně.

Po zkušenostech z letošního roku už si myslím, že i produkťácká práce se dá bez většího problému dělat z významné části v režimu home office. Základní předpoklad asi bude, aby z domova pracovali i jiní pracovníci, se kterými produkťák spolupracuje – pokud by byl on jediným, kdo by dělal z domova, asi to fungovat nebude. V Marketing Mineru, kde se spolupracovalo častěji s externisty, kteří většinou do kanceláře nedocházeli, to šlo dobře. Během svého působení v rozsahu cca 1 den v týdnu jsem dle své evidence v kanceláři strávil 33 % vykázaného času. Pro lepší pochopení, v odstavci výše je uveden Marketing Miner jako „posunutý příklad“ – říkali jsme si tehdy, že podíl práce z domova už asi nepůjde o moc navyšovat.

Důležitým aspektem home office je i zdravotní hledisko. Přeskočím záležitosti vhodného pracovního stolu, židle a umístění obrazovky – to jsem měl doma vyřešené už z dřívějška. Home office u sedavé profese svádí k tomu, hýbat se méně, než při práci v kanceláři. Tedy alespoň v mém případě, kdy jsem se do práce nevozil v autě – protože i chůze na zastávku MHD je pohyb. Stejně tak cesta do restaurace na oběd. Různé porady a setkání se spolupracovníky většinou nedovolí člověku celou dobu sedět za pracovním stolem. Nemluvě o „stand up“ meetingu, při němž už kvůli jeho názvu všichni stojí :-)

Tedy to platilo při práci v kanceláři – při přechodu na remote fungování se stalo standardem sedět i při standupech. A typický pracovní den na home office znamenal cca 8 hodin práce denně v sedě za stolem. Když se k tomu v některých dnech přidá, že nejdelším pohybem je cesta k popelnicím nebo ke kompostu, není to základ zdravého životního stylu… Zatímco na jaře a v létě se mi dařilo tento stav dobře kompenzovat – cca každý druhý den vyjížďka na kole „do přírody“ nebo aspoň chvilka na zahradě, k tomu navíc celkově méně práce – na podzim se to dařit přestalo a pozitivní vliv to rozhodně nemělo. V „běžných“ letech je u mě normální, že na jaře a v létě se věnuji více sportu v přírodě, zatímco na podzim a na začátku zimy přichází období florbalů, plavání a dalších aktivit, kterým se letos moc věnovat nešlo. I tohle mělo vliv.

V home office režimu se mi osvědčuje následující způsob fungování, při kterém se jednak lépe daří kompenzovat následky sedavé práce, jednak díky tomu doma pomůžu víc rodině:

  • Práci za počítačem rozkládám tak, abych neseděl dlouhou dobu v kuse. Po nějaké době musí přijít kompenzační aktivita (která často nespadá do evidovaného pracovního času),
  • začínám pracovat brzy po ránu před snídaní (obvykle mezi 6 – 7 h), kdy zbytek rodiny ještě spí,
  • první pauzu zajišťuje snídaně a může být delší, zvlášť když už se probudí děti. Někdy je součástí vyskládání myčky. Někdy jde o dvě samostatné pauzy – když mám už okolo 8 h hlad, ale všichni ještě spí :-),
  • obědová pauza bývá často delší o naplnění myčky,
  • dalšími příležitostmi na krátký odpočinek od sezení je naplnění pračky, přeházení prádla do sušičky, či jeho vyndání ze sušičky a vyčištění filtrů. Zároveň jde o činnosti, se kterými doma pomohu v dostatečném množství jen při home office. S krátkým nadýcháním čerstvého vzduchu je spojen výlet k popelnicím nebo ke kompostu,
  • delší pauzu znamená věšení prádla, nebo jeho skládání z věšáku. Osvědčilo se mi tuto činnost spojovat s poslechem rozhovorů a podcastů.

Tento souhrn drobností mi pomáhá, ale sám od sebe nestačí. Vždy se cítím lépe, když se mi daří do programu zařazovat pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu za denního světla. Ať už formou sportu v podobě kola nebo běhu, nebo procházkou třeba s kočárkem. Vyladit takové aktivity zejména v zimním období tak, aby jejich načasování vyhovovalo potřebám spolupracovníků, rodiny i vlastního těla, ale není zrovna jednoduché.

Další projekty a priority na houpačce

V minulých letech (zejména během „částečné rodičovské„) jsem si udělal jasno, že se chci pracovně soustředit na jeden hlavní projekt a práci pro menší klienty výrazně omezit. Na začátku roku se mi tyto aktivity podařilo srazit v podstatě na nulu.

S ohledem na to, že hlavní projekt působí v oblasti cestovního ruchu, nepřišlo toto rozhodnutí zrovna v dobrý čas :-) Tím si nechci nějak stěžovat, na většinu podnikatelů v tomto a mnoha jiných oborech dopadla krize výrazně hůř, zatímco v mém případě celkový dopad na příjmy neměl zásadní následky. Jenom bylo potřeba přemýšlet jinak a trochu změnit způsob fungování. Skrz.cz navíc stojí na pevných základech a zas tak něco s ním nezamává. Nicméně i zde byl dopad první vlny epidemie tak nepředvídatelný, že došlo k dohodě o tom, že po určitou dobu budeme pracovat méně.

Nápadů, do čeho se vrhnout, jsem měl víc než dost. Jen stanovení jejich priorit bylo složitější. Prakticky do žádné z aktivit totiž nemělo smysl se pouštět bez součinnosti někoho dalšího, nebo bylo třeba rozhodovat až na základě mezivýstupů práce. A kvůli tomu se priority měnily někdy i každým dnem.

Činnosti, kterým jsem zpočátku nejvíc věřil, skončily nakonec v šuplíku nebo v koši. Rozjezd projektu, který mně osobně přišel hodně zajímavý, jsem zastavil velmi rychle poté, co mi výzkum ukázal, že lidem v mém okolí nijak atraktivní nepřijde a hlavně se mi do něj nepodařilo nikoho nadchnout. V datové analýze pro spřátelený projekt jsem v úvodu viděl velký potenciál, ale v průběhu práce se ukázala data jako nedostačující. Z lehce vyhnívající komunikace bylo zřejmé, že nápadu na obou stranách přestáváme věřit, a nakonec bylo nejlepší investovaný čas „odepsat“. Těchto „investic bez návratnosti“ rozhodně nelituji a nemám za zlé potenciálním spolupracovníkům, že se tím nechtěli víc zabývat. Naopak si vážím každého, kdo se se mnou o mých nápadech byl ochoten bavit a věnovat jim svůj čas.

Paradoxem bylo, že nakonec jsem nejvíc času věnoval projektu, který byl v minulosti během experimentů při mé „rodičovské“ jedním z hlavních důvodů, proč jsem zlomil hůl nad „vlastními malými klienty“. I mezi aktivitami pro dobu covidovou ležel dlouho nejníže, jak kvůli starším zkušenostem, tak kvůli chybějící odezvě na první kolo nabídnuté výpomoci. Stačilo prošťouchnutí komunikace, které stálo jen pár minut (a nebýt záseku u ostatních aktivit, ani bych se o to nepokoušel), a došlo k zásadnímu zlomu. Nasměrování komunikace primárně na jinou osobu odbouralo většinu problémů a měli jsme dost prostoru se naladit na společnou vlnu. Výsledek = pro mě nejpříjemnější a nejzajímavější práce tohoto roku tam, kde jsem to původně nejmíň čekal.

Co mi to všechno dalo a co se povedlo:

  • Každodenní změny situace a priorit u věcí, se kterými stejně sám nic nesvedu, mě už nijak nedokážou rozhodit. Klíčové je přizpůsobit se situaci,
  • našel jsem zas nějakou synergii mezi různými projekty, na kterých se podílím,
  • dostal jsem se zas víc do kontaktu se světem eshopů a zabývat se jimi mi přijde zajímavější, než v minulosti (asi trochu i z důvodu, že eshopům krize většinou pomáhá :-),
  • ač se PPC již skoro nevěnuji (např. Adwords certifikace mi vypršela v roce 2014, nejspíš se to už i jmenuje jinak), podařilo se mi při minimu investovaného času nastavit inzertní strategii tak, že se ze zisku dají zafinancovat mnohé další mé práce.

Naopak moc se nedařilo odhadovat své vlastní možnosti. „Podařilo“ se mi párkrát naslibovat, že se budu věnovat něčemu, k čemu jsem se pak vůbec nedostal. Proč?

  • Možná jsem viděl situaci moc pesimisticky a odhadoval, že výpadek mé „hlavní práce“ bude trvat déle. Pak na ostatní chyběl prostor,
  • nebo to s koronou nijak nesouvisí a jen jsem si včas neuvědomil, že dvě děti vyžadují od určitého věku výrazně víc času, než jedno dítě. Ten čas pak logicky někde chybí,
  • a nebo si už neumím rozumně urovnat priority, protože část z těch vyhnilých slibů a odhadů jsem dával i lidem, se kterými se mi vždy spolupracovalo výborně a zasloužili by si lepší přístup. Měl jsem nechat vyhnít jiné věci. V tomhle se musím zlepšit resp. vrátit ke svým obvyklým standardům :-)

KamZaSněhem.cz je trochu jiná kategorie, i když na houpačce priorit se pohybovalo společně s ostatními projekty. Na začátku roku 2020 psané shrnutí situace po 10 letech provozu příliš optimisticky nepůsobilo a možných scénářů bylo několik. Nebýt koronaviru, možná by přišel i „prodej na maso“- Což teď rozhodně nehrozí. I když viditelných posunů kupředu není zas tolik, změny hlouběji v aplikaci mohou být základem pro světlé zítřky.

Poděkování za tyto posuny patří zejména ochotným programátorům. Těší mě ale, že už dokážu na webu zmigrovaném na jinou platformu působit i trochu jako vývojář. Byla by ostuda, kdybych se nenaučil pracovat s Gitem a nezorientoval se v projektu napsaném na Symfony.  Vždyť i v knize „70. let orienťáku“ se o mě píše, že jsem se v minulosti programátorsky podílel na správě Archivu map ČSOS :-) Což ale rozhodně neznamená, že bych se za programátora považoval.

Sport – MTBO a kolo obecně

MTBO

Na MTBO jako na malý venkovní sport neměl koronavirus příliš velký dopad, tedy pohledem jezdce, který nezávodí v zahraničí. Sezóna sice začala o jeden a půl měsíce později, ale konala se většina plánovaných závodů Českého poháru. Zato ze soutěží světových se neuskutečnila žádná. Malé amatérské sporty mají dobré podmínky lokálně, ale na mezinárodní úrovni prohrávají. Však i někteří z nejlepších českých závodníků se kvůli situaci zaměřovali spíš na jiné sporty.

Co se týče mých závodních ambicí, vyhodnocení sezóny jako třeba za rok 2017 není potřeba dělat. Výsledky odpovídaly věku, zdravotnímu stavu a přístupu k “přípravě”. Svůj první cíl jsem si vlastně splnil už tím, že jsem k úvodnímu závodu Českého poháru MTBO nastoupil. To znamenalo, že jezdím v kategorii elity již 20 let v kuse. Jen dva borci vydrželi déle. A nakonec se mi nepodařilo sestoupit ani letos, i když kdyby někteří ze soupeřů nezůstali v karanténě, mohlo to být asi těsné.

Dlouhé cykloorientační závody

Na dlouhé cyklistické orienťáky jakožto sport neoficiální a ještě menší dopadávala omezení ještě méně. Některé závody v úvodu sezóny díky nemožnosti pořádat jiné sportovní akce dosahovaly rekordních počtu účastníků. Větší akce v této disciplíně, které by snad mohly bojovat s limity na počty účastníků, již neexistují bez ohledu na koronavirus. Nutno dodat, že jsem si letos nejednou nostalgicky zavzpomínal na Bike Adventure a Sixnumbers, jaké to byly skvělé závody. Z mého pohledu nástupce nemají a disciplína se vyvíjí jiným směrem.

Na Ztracených kobylkách jsme s Lenkou předvedli výkon vhodný leda k sepsání, co všechno se dá během závodu pokazit. Kobylky beru za závod, který sice má své a to velké kouzlo, a je v současnosti největší akcí svého druhu, ale už mi tak nějak nedává smysl si ho spojovat s nějakými výsledkovými cíli. Jeho pravidla se až moc řídí dle loterijního zákona :-) i když letos jsme si to pokazili sami.

Spolujezdce na další závody se mi nečekaně podařilo nacházet s úspěšností 100 % výzvami na Stravě. Na prvním ze závodů nás o vítězství připravil asi jen svérázný výklad pravidel pořadatelem. Nakonec ale ani tato sezóna nezůstala bez vítězství, i když nešlo snad ani o závod béčkový, jako spíš céčkový. I takové se však počítají.

Rakovnické (re)cyklování 2020 – 1. místo v kategorii MM i absolutně – Martin Sajal a Jiří Fišer

Na kole bez závodění

Víc než dlouhé závody mě nakonec bavily dlouhé průzkumné cyklovýlety. Poprvé jsem se podíval třeba na Blaník nebo k hradům Buchlov a Cimburk.

Co jsem kvůli koronaviru začal dělat od března jinak:

  • Jízda s nákrčníkem přes tlamu nebyla za zimních podmínek zas až takovým problémem (ale stejně jsem radši jezdil do míst, kde nikdo není a nákrčník zůstane na krku),
  • přidělal jsem na řidítka zvonek a už jsem ho nesundal, i při závodech ho vozím pod mapníkem. Vůči kolemjdoucím je ohleduplnější na ně zazvonit, než křičet,
  • zvykl jsem si jezdit skoro za každého počasí se slunečními brýlemi, které jsem dřív nemusel. Ale jiné doma nebyly a znám se, jak se dokážu rýpat v oku… Teď už mi sluneční brýle nevadí ani při závodech, pokud není moc šero.

Pořádání orienťáckých závodů

Aktivita se přesměrovala trochu jiným směrem, než jsem míval ve zvyku. Ovlivněné to bylo samozřejmě koronou…

Do pořádání tréninku Pražské MTBO ligy v Babickém lese bych se jinak určitě nepustil. Ale zkušenost to byla dobrá, přimělo mě to se víc hýbat a využít jinak než u počítače část času, co vznikl úbytkem práce. Heslo “zajímaj mě věci, co jsou strop, ne prostřední” :-) se snad splnit podařilo: Účastnický rekord padl i přes horší počasí, zvítězil aktuální mistr světa v dané disciplíně a pár novinek jsem si vyzkoušel. Rozpis + pokyny v jednom, rozbor postupů po tréninku a doplněný odstavec do staršího článku o mých preferencích a zkušenostech z pořádání orienťáckých závodů.

Český pohár MTBO pořádaný v srpnu se Sporticus Teamem v Heřmanově Městci byl také “dítětem korony” – v náhradním termínu na náhradním místě. Větší zásluhy mají jiní, v přípravné fázi jsem strávil v lese jediný den a to mi vyhovuje. Nakonec možná šlo o závod s největší světovou konkurencí tento rok, když přijely i reprezentační týmy z jiných zemí.

Naopak po 26 letech v řadě se v roce 2020 neuskutečnil SMIK. Měli jsme předvymyšleno množství inovací, aby se dal závod uspořádat i za určitých omezení. Ale dlouho předem bylo tak nějak jasné, že ideální bude přípravy řešit metodou ALAP. Takže vlastně přípravné práce ani moc času nesebraly.

Plány a cíle na rok 2021

V minulosti bylo mým zvykem si na přelomu roku stanovit několik celoročních cílů. Pro rok 2021 jsem si ale řekl NE. Dává mi smysl mít nějaké vize a zamýšlet se nad variantami, jak by se mohl rok ubírat. Ale ne určovat si konkrétnější dlouhodobé cíle, když v tuto chvíli nevím, jaké budou pro jejich plnění podmínky. Větší smysl mi dává umět přizpůsobit svoji aktivitu aktuální situaci a být připraven flexibilně reagovat.

Doporučil bych tento přístup i ostatním. Ne úplně každému – kdo se věnuje něčemu, co není výrazněji ovlivněno epidemiologickou situací s nejasným výhledem, tak si asi reálné cíle dávat může. Ale jsou lidé, firmy, podnikatelé, u nichž považuji přemýšlení nad konkrétními cíli na celý rok za ztrátu času.

Házet cíle za hlavu úplně ale neplánuji. Jenom si je budu určovat postupně. Ve chvíli, kdy to bude mít s ohledem na okolní situaci smysl. A jiné cíle mohou být krátkodobější. U sebe už mám jasno o jednom pro první kvartál. V němž sice jinak moc plánovat nejde, ale tento jeden projekt plánovat jde :-) Dobře, i jeden konkrétní celoroční cíl mám. Více aktivního pohybu.

Další reporty za rok 2020

Tradičním závěrem některých ročních shrnutí bývají odkazy na reporty dalších lidí. Tak se taky přidám :-) Při letošní práci na různorodých projektech mě zaujaly výstupy následujících kolegů z oblasti onlinu, kteří rok 2020 také shrnuli:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *