Pořádání různých závodů v orientačních sportech se věnuji od svých 15 let, takže už 25 let. Můj vztah k těmto aktivitám je v posledních letech trochu schizofrenní. Na jednu stranu si dávám pomalu do předsevzetí, že pořádání závodů budu věnovat výrazně méně času, na druhou stranu mě až příliš často přepadají myšlenky typu “tady by bylo hezké uspořádat závody”. Abych se někam posunul, musel jsem si pojmenovat, co mě na pořadatelských aktivitách baví a co štve. Tady je “návod”, jak zvládnout spolupráci s tak složitým případem, jako jsem já :-)
Pořádání závodů aktuálně nepatří mezi moje priority a dá se očekávat, že ani v nejbližších letech se to nezmění. Co je pro mě důležité, abych dokázal pořadatelské aktivity skloubit s dalšími činnostmi a povinnostmi, a zároveň měl do pořádání závodů chuť:
- vhodně umístěný prostor závodů,
- možnost naplánovat přípravné práce dle mých možnosti,
- spolupráce s týmem pořadatelů, který zvládne samostatně vyřešit to, co neumím, nechci nebo nemám čas řešit,
- shoda s ostatními na základní strategii pořádání,
- abych díky pořadatelským aktivitám dělal to, co stejně dělat chci, a baví mě to.
Umístění prostoru závodů
Abych dokázal věnovat závodům nějaký čas v přípravné fázi, musí se konat blízko. Ne nutně ve vztahu k bydlišti, klidně i k jinému místu, kde se běžně občas pohybuji. Blízko = rozumně dostupné na kole tak, abych měl po příjezdu na kole do prostoru závodu sílu ještě něco udělat.
Naplánování přípravných prací
Přípravných aktivit dokážu zvládnout docela dost, ale potřebuji je načasovat tak, aby se hodily do mého dalšího programu. Například trať SMIKu stavím pravidelně během letní dovolené a předtím už potřebuji mít jasno o prostoru a umístění startu a cíle. Je jasné, že některé činnosti s takovým předstihem udělat nejdou. Třeba při mapování pro MTBO v Říčanech se to ukázalo. Obecně to platí pro aktivity, které znamenají hodně práce v týdnu před závodem. Pak pro ně nejsem vhodným kandidátem.
Spolupráce v týmu pořadatelů
Můžu být tahounem nějakého pořádání, ale bez pomoci dalších lidí už v přípravné fázi nikdy nic neuspořádám. Existuje několik aktivit nutných k pořádání, se kterými nemám zkušenosti, nebaví mě, nebo na ně nemám čas. Typicky zařizování všemožných povolení, ale i další věci. Kdyby pořádání závodu patřilo mezi mé priority, asi by bylo vhodné se tyhle věci naučit. Ale protože to tak není, radši bych se na celé pořádání vykašlal, kdybych v týmu neměl někoho, kdo se o tyto nutné činnosti postará.
Výše uvedené se víc váže k závodům, kde jsem tahounem. Ty už ale nebývají ve většině. V roli řadového pořadatele nahlížím na spolupráci trochu jinak.
Když cítím, že klíčoví pořadatelé mají o moji pomoc zájem z důvodu, abych jim mohl předat část svých zkušeností, chuť do pořádání mi to jednoznačně dodává. I zde to mám podobně, jako v práci, kde jsem si často dával za jeden z hlavních cílů zařídit, abych po nějaké době už nebyl potřeba.
Když se v nečekaném návalu chuti do pořádání snažím přijít s nějakými nápady a ty se nedočkají odezvy, moji aktivitu to spolehlivě utlumí. A pokud si někdo mojí práce váží takovým způsobem, že ji nechá předělat někým jiným a dozvím se to až s odstupem a víceméně náhodou, tak se pak nemůže divit, že další spolupráci se už budu vyhýbat.
Shodný pohled na základní strategii pořádání
Sem mohou spadnout různé věci. Začnu financemi a pokrytím nákladů na pořádání, a vezmu to ze široka. Pořadatelé přistupují k výdělkům organizovaných závodu a nákladům na ně různě:
- pořádají závody kvůli penězům a pořadatelé jsou za to placení,
- příjmy a náklady vztahující se k pořádání neřeší, dělají vše zadarmo a ještě si sami hradí související náklady,
- a nebo něco mezi.
Spadám do skupiny něco mezi s poměrně jasně nastavenou hranicí. Chuť cokoliv dělat významně klesá, pokud nejsou z rozpočtu akce propláceny některé náklady, které by mi jinak nevznikly:
- náklady na dopravu autem,
- přiměřeně komfortní ubytování pro pořadatele – tím nemyslím ve stanu, pokud je v místě jiná možnost,
- případně další náklady na materiál a vybavení.
Když mohu tyto náklady odečíst z nějakých odměn za pořádání, nemám s nimi problém. Jenom některé nefinanční odměny přepočítávám celkem nevýhodně, třeba obdržení pořadatelského trička oceňuji hodnotou tak 10 Kč, protože trička už se mi stejně nevejdou do skříně.
Čas na peníze nepřepočítávám, pokud ho není moc. Což je jedním z důvodu, že očekávám finanční odměnu za tvorbu mapy, pokud je vytvářena zkušeným mapařem. Tím mám na mysli tvorbu nové mapy pro orientační běh, nebo revizi mapy hodně zastaralé. Pro SMIK si vybíráme prostory, kde se dá mapa zrevidovat během jedné celodenní návštěvy lesa spojené s procházením kontrol, což už spadá do jiné kategorie. Klasifikaci cest pro MTBO jsem se pak díky mapování s kamerou naučil dělat tak, že mi moc času nezabere a dobře si přitom zajezdím, takže odměna také není nezbytná. I když samozřejmě potěší.
Když vznikne z pořádání závodů nějaký zisk, jeho dělba mezi aktivní pořadatele mi přijde jako nejspravedlivější přístup.
Co se týče propagace a šíření informací o závodě, považuji za zásadní, aby si je mohl přečíst každý. Pokud jsou některé informace umísťovány jen na Facebook, část závodníků je tím diskriminována, protože se k nim v horším případě nedostanou, v lepším případě jsou Facebookem pravidelně obtěžováni výzvou k přihlášení nebo registraci. Napomáhat Facebooku k navyšování počtu uživatelů fakt nechci za žádnou cenu. Je mi jasné, že u některých typů závodů je to důležitý kanál pro propagaci, a zároveň jsem rád, že SMIK mezi ně nepatří. Do části “spolupráce v týmu pořadatelů” jsem ještě mohl doplnit, že pokud se používá ke komunikaci mezi pořadateli Facebook, bude to nejspíš beze mě. Kvůli pořádání závodů si účet na FB oživovat nebudu.
Když už se do nějakého pořádání závodů naplno pouštím, chci uspořádat závody, které patří mezi nadstandardní, nebo z určitého pohledu přinášejí něco nového. Některé konkrétní příklady jsou níže v mém rozepsaném „pořadatelském životopise“.
Co mě při pořádání závodů baví a nebaví
Mými nejoblíbenějšími v přípravné fázi jsou následující činnosti, díky nimž se donutím víc jezdit na kole, protože “jen tak se projet” mě v posledních letech už tolik nebaví:
- mapování/projíždění kontrol pro dlouhý MTBO závod – v neznámém terénu bych díky tomu více experimentoval s trasou výletu, ve známém bych se častěji vykopal na kolo a na delší projížďky,
- projíždění/testování tratí pro MTBO, které je při použití kamery na helmě zároveň korekturou mapy v závodním tempu,
- mapování pro MTBO, čímž myslím klasifikaci a dalších objektů, které se dají zaznamenávat s rozumnou přesností při téměř závodním tempu s použitím kamery na helmě. Naopak tvorba podkladové sítě cest a spol. patří mezi činnosti, které řadím výrazně hlouběji,
- libovolný průzkum terénu, který se dá udělat na kole.
Jednou za čas mě baví i následující aktivity:
- procházení kontrol na trati v rozsahu jeden den ročně,
- probíhání kontrol, pokud nemám dostatek jiného pohybu.
K pomoci během vlastní akce je nejjednodušší mě ukecat nabídkou některé z následujících činností:
- při pořádání MTBO cokoliv, při čem si nejvíc zajezdím na kole s co nejmenší zátěží na zádech,
- při pořádání pěšího orienťáku roznos kontrol, ideálně v mapově nejzajímavější části závodního prostoru,
- obecně jakákoliv kvalifikovaná činnost, která zároveň umožňuje plnohodnotně závodit (nebo v případě akce složené z více závodů se zúčastnit aspoň jednoho z nich).
Existují i aktivity, u nichž by se mohlo zdát, že mě budou bavit. V reálu se jim ale snažím vyhýbat:
- rozvážení kontrol na dlouhém MTBO závodě, pokud je třeba rozvážet stojany (vozit je v batohu na delší vzdálenost mě fakt nebaví – za to takové sbírání lampionů jen s kleštěmi mi většinou vyhovovalo),
- štítkování kontrol (činnost, která nejde od ruky). Částečně i z tohoto důvodu před SMIKem místa kontrol neštítkujeme, přestože místo každé kontroly nějaký pořadatel před finalizací trati navštíví.
Co už mám za sebou
Pořádání různých orienťáků se věnuji asi tak 25 let a pokud sem někdy popíšu všechno, tak to bude později… Zatím tu jsou jen ty závody, během jejichž pořádání vznikly nějaké zajímavé výstupy, které si chci uspořádat na jedno místo. Takže je pravděpodobnější, že sem budu přidávat spíš nové akce, a chybí zde víc jak 25 let SMIKu, o něm možná jindy a jinde…
Mistrovství ČR + Český pohár MTBO 2023 – Kostelec nad Černými lesy
Při pořádání MTBO závodů na podzim se už nedá očekávat, že pomohu s přípravami. SMIK má přednost a na víc není čas. I tak jsem se dostal ke klíčové roli (a nakonec i k mikrofonu). Až po sobotním dvojzávodě jsme si řekli, že pro nedělní mistrovství republiky družstev je potřeba domyslet detaily hromadného startu a předávky umístěných při tomto závodě přímo na náměstí v Kostelci nad Černými lesy. Ideální úkol pro mě, toto celé zaštítit. A když už se podařilo start, a cíl a předávku postavit, domluvili jsme se s komentátorem, že pro ukázku startu a předávky i odstartování závodu si vezmu mikrofon já. Využil jsem i zkušenosti ze startování SMIKu (na chvilku vypadl proud a jednu kategorii jsem tedy startoval bez ozvučení) a na závěr při startu nemistrovské kategorie jsem už dělal i rozhovory se závodníky na startovním roštu :-)
Mistrovství ČR + Český pohár MTBO 2022 – Kutná Hora / Krasnice
Poprvé při pořádání MTBO závodů mimo vedoucí funkce – v minulosti jsem zastával vždy minimálně pozici vedoucího úseku, jako šéf roznašečů. Teď jsem fungoval jen jako řadový roznašeč, což byla moje jediná pevně definovaná funkce. Jinak jsem působil v mé oblíbené roli volného hráče. Sledovat dění, pomáhat tam, kde je to z mého pohledu nejvíc potřeba, a řešit případné nenadálé situace. Jako třeba posílit poddimenzovaný pořadatelský dohled nad některými nebezpečnými úseky, nebo dohlížet na dodržování pravidel.
Při mistrovství republiky ve sprintu v Kutné Hoře naštěstí náhlé problémy nebylo třeba řešit, tak jsem si mohl pořádání užít. Doprovázel jsem kameramana České televize, která připravovala sestřih z tohoto závodu. Jako pořadatel, který tratě a atraktivní úseky je na nich velmi dobře zná, jsem mohl nejlépe pomoci s výběrem nejvhodnějších míst pro natáčení. Různě jsme se přesouvali po lese, ale nejvíce času jsme strávili na krátkém mapově i technicky zajímavém postupu. O něm jsem pak napsal i článek na MTBO.cz.
Pražská MTBO liga 2020 – Sluštice/Babice
Za normální situace by se tak těžko stalo, ale omezení daná koronavirem mě přiměla uspořádat můj první (a asi i poslední) trénink Pražské MTBO ligy. Okolnostmi vynucené spojení sil s Martinem Štěňhou se ukázalo jako ideální. Díky tomu jsme ve dvou zvládli uspořádat akci, která by (s přihlédnutím k aktuálním omezením) skoro vyhovovala u mým návrhům, co může být zařazeno do připravovaného MTBO rankingu. Aktualizovaná mapa, ražení bezkontaktním SportIdentem, na kontrolách lampiony. Účastnický rekord 111 lidí byl sice překonán hned za týden, ale s ohledem na mokrý les po dešti šlo o krásné číslo. Navíc na zkoušení nových věcí ideální akce:
- rozpis + pokyny jen v HTML, PDFka mě na mobilu nebaví,
- otestování mobilní aplikace UsynligO pro zaznamenání průjezdu kontrolami (až shrnutí bude, doplním),
- rozbor postupů po tréninku.
Český pohár MTBO 2018 – Heřmanův Městec
Experiment, jestli se dá při 1 ze 3 víkendových závodů závodit a zbytek pořádat = šlo to. Včetně poskytování konzultací hlavním pořadatelům toho sprintu, aniž bych viděl mapu a získal nějakou výhodu = není to ideální, ale dá se. Tahouny pořádání byli jiní, já spíš předával zkušenosti = pro mě ideální stav. Moje zapojení do pořádání před závody bylo velmi omezené, jen jeden den na testovací projetí tratí + pomoc při jejich doladění + korektury mapy. První pořádání se Sporticus Teamem předčilo má očekávání.
Bike-O-Challenge 2017 – Heřmanův Městec
Moje první plnohodnotnější zapojení do dlouhých bodovacích MTBO závodů i v roli pořadatele. Jako hlavní rozhodčí jsem se při Bike-O-Challenge zaměřil hlavně na dodržování pravidel, zejména na společnou jízdu dvojice během závodu. S odstupem jsem zkusil popsat, co je ještě v pořádku a co už ne.
Český pohár MTBO 2016 – Jabkenice
TODO
Český pohár MTBO a Mistrovství ČR družstev 2014 – Říčany
Pro 2 ze 3 závodů jsem vytvářel mapu, pro jinou kombinaci 2 závodů jsem stavěl tratě. Tolik energie do přípravy závodů jsem snad jindy nedal a odpovídá tomu i množství výstupů:
- během příprav jsem průběžně na webu závodů zveřejňoval získané zkušenosti z pořádání (odkaz vede na seznam všech takových článků na webu říčanských závodů),
- vlastní pořádání bylo náročnější než kdy jindy, takže jsem se ze všech překážek, které nám neočekávaně napadaly do cesty, musel vypsat poučně zábavným článkem do oddílové ročenky Ekonomu,
- s odstupem jsem napsal článek o tvorbě mapy pro MTBO s využitím kamery na helmě (na mtbo.cz).