Zkušenosti otce na částečné rodičovské

Mám za sebou téměř dva roky v roli otce na částečné rodičovské dovolené. Práci na plný úvazek jsem nahradil volnější spoluprací a dva dny v týdnu bylo mojí prioritou číslo jedna zajistit hlídání dcery. Přebalování a výletům s kočárkem se ale věnovat nebudu. Raději se pokusím shrnout své zkušenosti, které jsem získal ve vztahu k práci během mé rodičovské.

Moje motivace jít na rodičovskou

O tom, že bych po narození prvního dítěte omezil pracovní aktivity a pomáhal se o něj starat, jsem přemýšlel už dříve. Pár měsíců před narozením Míši jsme byli doma domluveni.
Moje hlavní motivace byla jasná – umožnit Lence, aby zůstala v kontaktu se svým oborem. Navíc její působení v oblasti biochemie a výzkumu má podle mě mnohem větší společenský přínos, než moje motání se kolem internetu a webů.

Jediný důvod to ale nebyl. Po tehdy jedenapůlročním působení ve Skrz.cz v roli projekťáka/produkťáka jsem cítil, že se moje životnost na této pozici brzy začne blížit ke konci. Zároveň se mi ale nechtělo z firmy odcházet a pouštět se do něčeho úplně jiného. Také jsem doufal, že vedle rodičovské funkce najdu více času na další “podnikatelské aktivity”, kterým jsem dosud věnoval večery, rána a víkendy.

Nijak zvlášť jsme při rozhodování o mém působení na rodičovské neřešili peníze. Přestože toto rozhodnutí znamenalo dočasně nižší příjem do rodinného rozpočtu, než kdybych dál pracoval na plný úvazek, z dlouhodobého hlediska se to nakonec snad vyplatilo i z tohoto pohledu.

Nezabývali jsme se ani formalitami – oficiálně byla na rodičovské dovolené po celou dobu Lenka, já měl prostě jen o něco nižší příjem.

Jak na omezení rozsahu práce

V této části se nedá očekávat nějaký univerzální návod – závisí, kde člověk pracuje a co přesně dělá. U některých pracovních pozic se dá domluvit na snížení úvazku jednoduše, jiných to může být i nereálné. Tedy otázka obecně zní: Jsem dostatečně dobrý na to, abych mohl pokračovat na stejné pozici, jako dosud? Pokud ne, tak alespoň ve stejné firmě? V mém případě jsem si odpověděl: 1) ne, 2) uvidíme.

Domlouvání s tehdejším spolumajitelem a CEO Skrzu Petrem Kováčikem probíhalo výborně. Někdy na jaře 2016 se mu oznámil radostnou zprávu i to, že pracovat jen 3 dny v týdnu od nějaké doby je mojí jednoznačnou prioritou. Začali jsme se o tom bavit s velkým předstihem a domluvili se v pohodě. Shodli jsme se na tom, že rozhodnutí, jestli má smysl další spolupráce, stačí udělat někdy o prázdninách. Potěšilo mě, že Petr pak řekl něco ve smyslu: “Ne každému ve Skrzu projde, když chce zkrátit svůj úvazek, tebe si ale chci udržet.

Míša se narodila v září a byli jsme domluveni, že přesný termín, kdy začnu pro Skrz pracovat méně, pro mě není důležitý. Může to být někdy mezi listopadem a březnem dle situace. Stejně tak jsme s předstihem podrobněji neprobírali, co přesně budu po zkrácení úvazku dělat. Oba víme, jakým tempem se mění svět internetu i jak rychle se Skrz dokáže posouvat kupředu. V tu chvíli jsme spolu úzce spolupracovali už skoro dva roky a věděli, co asi od sebe očekávat. Přesná náplň práce při sníženém úvazku pro mě nebyla v tu chvíli důležitá. Ale bylo tak nějak jasné, že klesne podíl mých koordinačních prací a vzroste podíl „odborných“.

Načasování začátku je těžké

Rozmyšlené jsem to měl hezky. Míša se narodila na začátku září. Lence měla skončit mateřská a začít rodičovská někdy v polovině března. Plánovali jsme, že nastoupí do práce na jeden den v týdnu od dubna a na druhý den měsíc poté. Ideální by bylo, abych ukončil plný úvazek koncem února a měl měsíc na “trénink”, ale v posledních únorových dnech už jsem očekával komplikace a navíc jsem zrovna ve Skrzu řešil něco velmi užitečného, tak k omezení rozsahu spolupráce došlo až od začátku dubna.

Lenka nakonec začala chodit do práce až od září na jeden den, a v říjnu přidala druhý (jde formálně o dvě různé práce). Nakojit dítě prostě táta nedokáže, a Míša stále vyžadovala kojení několikrát v průběhu dne. Různé náhražky odmítala. Nějak na sílu by se to asi dalo řešit, ale to se nám nechtělo.

I v této situaci samozřejmě závisí na charakteru práce a dalších podmínkách. Holky v marketingu mají z tohoto pohledu mnohem větší možnosti – homeoffice, práci realizovatelnou po kratších časových úsecích, atd. U Lenky jeden den práce znamená činnost v laboratoři s pevnou osmihodinovou pracovní dobou, nic jiného nepřipadá v úvahu. Druhý den měl už od počátku trochu volnější režim, ale také to znamenalo chodit do práce v jeden konkrétní den. Někdo by v této situaci mohl zkoušet metodu procházek s kočárkem po okolí a přivedení dítěte k nakojení v domluvených intervalech. Ale vodit kojence za tímto účelem do zdravotnických zařízení není moc dobrý nápad.

Závěr dvěma větami: Termín, když se matka po narození dítěte dokáže vrátit alespoň částečně do práce, se dopředu určuje těžko. Stejně tak, kdy ji může částečně nahradit otec.

Mně vlastně pětiměsíční posun ani nevadil. Aktivity, kterým se budu věnovat, když se zrovna nebudu starat o Míšu, jsem měl naplánované. Takže ve dnech, kdy jsem nechodil do Skrzu, jsem vyrážel na procházky s kočárkem, občas s něčím víc pomohl, a jinak jsem se věnoval svým dalším pracovním aktivitám. Část uvolněného času do konce června připadla i na častější ježdění na kole, s cílem získat medaili na mistrovství republiky štafet v MTBO.

Moje náplň práce během rodičovské

Zjednodušeně a matematicky napsáno, před změnou jsem věnoval cca 40 hodin pracovního času týdně Skrzu. Další moje aktivity připadaly na rána, večery a víkendy v nepravidelném množství.

Nově jsem svůj pracovní a “hlídací” čas dělil takto:

  • 24 hodin – práce pro Skrz.cz (zpravidla celé 3 dny v kanceláři)
  • zbylých 16 hodin (2 dny, během nichž logicky docházelo k prolínání práce s volným časem) jsem chtěl využít těmito směry:
    • péče o dceru
    • rozvoj KamZaSněhem.cz
    • práce pro vlastní malé klienty – různé výpomoci s weby a marketingem

U každé z aktivit jsem měl nějaká očekávání, plány i otazníky.

Práce pro Skrz.cz = hlavní ale už ne dominantní projekt

Že půjde o posun od práce více koordinační směrem k činnosti specialisty bylo jasné předem. Otázka zněla, jak moc, a do jaké míry mě to bude bavit. Nakonec jsme se domluvili, že bych se měl věnovat primárně SEO, se kterým jsem trochu pomáhal už předtím. Těšil jsem se, že si vyzkouším nové věci, na které jsem dosud neměl prostor. Ale jinak jsem neměl velká očekávání.

Péče o dceru

Chtěl jsem zjistit, jak budu zvládat samostatnou péči o miminko po celý den, tedy reálně asi 10 hodin v kuse. Jak mě to bude bavit. Jestli i během hlídání půjde nějak pracovat. Jestli část mého hlídacího času dokáže občas převzít babička a já budu tento čas věnovat práci. Vedle toho jsem se těšil na setkávání s kamarádkami a kamarády, kteří jsou také na rodičovské, nebo fungují v podobném režimu.

Rozvoj KamZaSněhem.cz

Na svůj vlastní projekt jsem nemíval moc času. Ačkoliv se mu relativně dařilo – rok od roku rostla návštěvnost, množství zpráv od lyžařů i příjmy – tak jsem cítil, že svět internetu se vyvíjí
mnohem rychleji než KamZaSněhem.cz, tedy že web začíná poněkud zaostávat. Od rodičovské jsem očekával, že budu mít na KamZaSněhem.cz mnohem více času a že se podaří web posunout výrazněji kupředu. S programátorem jsme se domluvili, že i on nějaký čas najde a že web rovnou převedeme na novou platformu. Což znamenalo množství dalších možností, ale i rizik.

Práce pro vlastní malé klienty

Moji ”malí klienti” by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Ani bych je úplně nenazýval klienty, z větší části šlo o kamarády, kterými jsem různě pomáhal s weby a online marketingem. Z hlediska organizace práce jsem nefungoval jako typický freelancer. Skrz jako dominantní projekt pro mě byl prací, které jsem se věnoval naplno celý pracovní týden. Pro vlastní klienty (a KamZaSněhem.cz) jsem dělal po večerech ránech a víkendech. Z hlediska přínosu práce jsem na ně měl času méně, než bych chtěl, z druhého pohledu se mi nechtělo tolik sedávat za počítačem. Chtěl jsem si vyzkoušet, jak se mi podaří posunout tyto klienty, když na ně budu mít čas, a zároveň zjistit, jestli by mě nakonec víc nelákalo fungovat jako klasický freelancer.

Pomoc babiček a spol.

Babička si zaslouží víc, než zatím zmíněnou jedinou větu. Pokud chtějí oba rodiče starající se o malé dítě víc pracovat, je podle mě možnost pomoci ze strany prarodičů klíčová. Dopředu se ale dá mnohdy odhadovat taky jen těžko.

Při domlouvání mé částečné rodičovské jsme věděli, že u nás se dopředu rozsah pomoci v podstatě naplánovat nedá. Jedni prarodiče jsou vzdálení 250 kilometrů. Druhá babička bydlí jen 700 metrů daleko, což by byl ideál. Ale také se musela starat o dědu a navíc i pradědu, který bydlel na druhé straně Prahy.

Obecné otázky na téma prarodiče a možnost jejich výpomoci tedy jsou asi následující: Jsou vůbec k dispozici? Jak daleko bydlí? Chodí ještě do práce, nebo už jsou v důchodu? Zvládnou pohlídat malé dítě? Chtějí ho vůbec hlídat, a v jakém rozsahu?

U nás došlo ke zlomu brzy po začátku mé rodičovské. Praděda se dožil úctyhodného věku a byli jsme rádi, že se s Míšou stihli alespoň setkat. Brzy poté nás ale opustil. Babička měla najednou výrazně více času věnovat se Míše, a z občasných procházek s kočárkem šlo přejít na první pokusy o delší hlídání.

Od té doby se situace posunula ještě výrazněji kupředu. Aktuálně v Míšiných dvou a čtvrt letech si ani nevzpomenu, kdy jsem naposledy po celý pracovní den hlídal. Musel jsem dohledávat, že to bylo v polovině srpna, přičemž článek dopisuji začátkem ledna. Ten den v týdnu, kdy Lenka chodí do práce vždy na půl osmou, je mým tradičním úkolem hlídat ráno, než přijde babička. Nechceme ji nutit, aby musela vstávat brzy. Druhý Lenčin pracovní úvazek se postupem času z pevného dne změnil na nepravidelný režim – chodí do laboratoře dle potřeby, když se hodí provádět různá výzkumná měření. Hlídání v té době zpravidla také vyřeší pražská babička, a když se sejde více dní Lenčiny práce za sebou, občas přijede na pár dní hlídat moravská babička.

Ta navíc pomohla hodně i v době, kdy se Lenka učila na atestaci. Taková zvládnutá atestace znamená pak spoustu dalších výhod a možností uplatnění. Takže teď Lenka pracuje už s větším celkovým úvazkem, než původních 0,4, a já bych v případě potřeby zvládl dělat i na full time (při nepravidelné pracovní době a s využitím homeoffice čas od času).

Závěr: babičky jsou poklad, díky moc!

Organizace práce na rodičovské

Obecných návodů, jak si efektivně zorganizovat práci, se asi dá najít spousta, navíc každému může vyhovovat něco jiného. Takže jen stručně zmíním, co se osvědčilo během rodičovské mně.

Při procházkách s kočárkem se toho dá hodně vymyslet. To platí hlavně u malých miminek, co ještě hodně spí. I když nespí a leží v kočárku, umožňují často přemýšlet nad něčím jiným. S rostoucím věkem se postupně takto využitelný čas omezuje jen na dobu, kdy dítě spí. Důležitou otázkou je, jak si během procházky zaznamenávat nápady. Následně také najít si pak čas na jejich zpracování a další posuny. To se mi ne vždy dařilo. Nahromadily se nápady a realizace vázla.

Pro výkonnou práci bylo brzy praktičtější variantou Míšu drncáním uspat, vrátit se domů a otevřít počítač na dobu, dokud se neprobudí.

Ve chvíli, kdy hlídám spící Míšu, si vybírám primárně rutinní práci, kterou lze efektivně dělat po kratších úsecích. Člověk nikdy neví, kdy se spící poklad probudí, což spolehlivě utne jakoukoliv pracovní myšlenku. Vrátit se k ní pak může většinou až za tak dlouho, že se na rozdělanou práci navazuje těžko. Při hlídání nespícího dítěte pak v mém případě nedává smysl otevírat skoro žádnou práci, s výjimkou vyloženě rutinních činností, které mohu dělat klidně po pětiminutovkách, jako je například průběžná kontrola malých PPC kampaní nebo korektury textů.

Za nezbytnost pro práci z domova s rodinou za zády považuji uzavíratelnou a od okolního ruchu dostatečně izolovanou místnost. Pokoj v jiném patře domu, než které standardně s rodinou obýváme, fungující zároveň jako moje kancelář, toto dokonale splňuje. Pro odstínění zbylého ruchu i vytvoření příjemnějších podmínek si doma k práci zpravidla pouštím hudbu z televizního kanálu Óčko Expres. Sice nechápu, jak taková televize může fungovat bez reklam, ale pro mě je to jeden z klíčových faktorů.

Jak mi práce na rodičovské fungovala + potřeba seberealizace

Pojďme zpátky k mým čtyřem hlavním pracovním aktivitám během rodičovské. U všech bylo na začátku hodně otazníků. Jak se vše vyvíjelo zhruba tři čtvrtě roku po nástupu na rodičovskou?

Práce pro vlastní malé klienty

Přestala mi dávat smysl velmi rychle. Převládaly otravné aktivity typu hlídání kreditu v PPC systémech a urgování jeho dobití, či zjišťování, že na straně klienta se nikdo nevěnoval dohodnutým činnostem. Nápady na rozvojové aktivity většinou zůstávaly bez odezvy. Není-li na straně klienta kompetentní člověk, který má web/marketing jako jednu z priorit, je práce zbytečná a nikam mě neposouvá. Tyto aktivity jsem brzy začal utlumovat. Klasický freelancer ze mě nebude.

Péče o dceru

Celodenní hlídání jsem v rámci možností zvládal. Ale jakmile šlo přenechat Míšu babičce, nebránil jsem se skoro nikdy. Společné aktivity s kamarádkami na mateřské byly vždy vítaným oživením. Bohužel ale převládala ta setkání, která bylo nutné na poslední chvíli jednou ze stran zrušit, protože bylo dítě nemocné apod.

Každopádně jsem si hlídání neužíval do té míry, že bych mu chtěl pravidelně dávat přednost před zajímavou práci.

Rozvoj KamZaSněhem.cz

Nápadů jsme měli dost a v rámci přípravy nové verze webu by se toho dalo dělat na mé straně neomezeně. Práce na mém vlastním projektu mě bavila a naplňovala, volný čas na rodičovské jsem věnoval nejraději a nejčastěji právě KamZaSněhem.cz. I jsem se tím pár věcí naučil, třeba jako dělat slušně analýzy klíčových slov nebo samostatně zvládat jednodušší UX úkoly. Obojí jsem pak využil i ve Skrzu. Navíc vylepšování lyžařského webu přinášelo velmi různorodé aktivity od relaxačních a řešitelných po kouskách po náročnější, ale člověka rozvíjející. Tedy na rodičovskou ideál.

Cíl byl jasný – spustit nový web před začátkem zimní sezóny, a v průběhu zimy si ověřit, zda má smysl se mu během lyžařské sezóny více věnovat. Tedy zda takové práce mají alespoň nějakou návratnost či navyšují hodnotu webu.

Jenže všechno nešlo tak hladce. U projektů, na nichž většina lidí dělá vedle své primární práce, je riziko neodhadnutí termínu velké. Během září začaly naděje klesat a koncem listopadu bylo jasné, že na sezónu 2017/2018 nové KamZaSněhem.cz spuštěno nebude. Detaily zde nemá cenu rozebírat, bylo by to na samostatný článek.

Od té chvíle jsem veškerou svoji práci na novém KamZaSněhem.cz zastavil. Nemělo cenu dělat dál do šuplíku. Chuť se projektem zabývat rychle klesla někam k bodu mrazu. A moje celkové rozpoložení se také výrazně změnilo. KamZaSněhem.cz mi do té doby přinášelo pocit naplnění a seberealizace, ale najednou to bylo pryč.

Práce pro Skrz.cz

Protože jsem měl “další tři nohy” svého fungování, přistupoval jsem k práci pro Skrz úplně jinak, než kdyby šlo o mojí jedinou náplň pracovního týdne. Věci, které mi neseděly, jsem přijímal s výrazně větším klidem. Postupem času jsem se utvrdil v tom, že práce SEO specialisty (a obecně specialisty na jednu konkrétní věc) mě do budoucna neláká. Určitý a nárazově klidně velký objem práce specialisty mi rozhodně nevadí, ale myslím, že moje síla je ve schopnosti orientovat se ve více oborech (ne úplně do hloubky, ale pořád slušně do hloubky :-), a řešit z organizačního hlediska i komplexnější úkoly. Ale bral jsem situaci tak, jak je, něco nového jsem se naučil a svoje osobní ambice jsem si nechal jinam a na jindy. V tu chvíli už ve Skrzu působili i lidi, ke kterým se vztahovalo nedávné ředitelské označení “nejlepší nejschopnější tým, který tu kdy byl”. Při spolupráci s nimi jsem si v této situaci rád vybral roli podobnou, jako v té době v cyklistice Roman Kreuziger. Radši jsem se snažil pomáhat ostatním, než jet na svůj vlastní výsledek. V roli domestika jsem sice neměl takové nadšení, ale doháněl jsem to nadhledem a zkušenostmi. Což se podle mě firmě hodí. Protože mít práci “na háku” prostě neumím, nenese to s sebou ani jiné nevýhody. Se svou prací pro Skrz jsem byl v pohodě do té doby, kdy mi zajišťovaly seberealizaci jiné aktivity. Neúspěch KamZaSněhem.cz ale znamenal zlom i zde.

Hledání práce na zkrácený úvazek

Zkusil jsem tedy hledat seberealizaci někde jinde. Jakkoliv se snažím svoje zkušenosti s hledáním práce na zkrácený úvazek zobecňovat, vycházejí jen ze dvou neúspěšných výběrových řízení, navíc navzájem propojených. Nehledal jsem práci kvůli obživě, měl jsem zájem o zajímavou práci na oblíbeném projektu.

Ucházel jsem se o pozici vypsanou na plný úvazek. Ovšem s tím, že mohu nabídnout svoje síly na čtyři dny v týdnu. Absolvoval jsem snad nejvíc kol výběrového řízení, kolik bylo možné. Tedy pro nakonec neúspěšného kandidáta. Co si z toho vzít? Částečně to bylo jasné už na začátku:

  • abych ve výběrku porazil další kandidáty, kteří mohou pracovat na plný úvazek, musím udělat o třídu lepší dojem než oni. Tedy spíš o dvě třídy…
  • u pozice, pro kterou jsou potřebné primárně zkušenosti, bych měl větší šanci, než u práce, kde se dají menší zkušenosti dohnat odhadem, že kandidát má potenciál dobře zapadnout do týmu a potřebné se brzy naučit. Jinými slovy zde je kandidát nabízející kratší úvazek ve větší nevýhodě a juniornější zájemce ho snáze porazí,
  • samozřejmě některé pozice jsou vhodné pro zkrácené úvazky více a jiné méně. Někde se o úvazku 3/5 nedá uvažovat, ale o 4/5 už ano.

Tohle tedy nevyšlo, ale pokud bych stál na druhé straně, rozhodl bych stejně. Tedy že bych dal přednost juniorovi na fulltime…

Co mi přijde klíčové: Práci na menší než běžně požadovaný úvazek máte větší šanci získat, pokud už vás potenciální šéf zná a má s vámi dobré zkušenosti.

Potvrdil jsem si to velmi rychle. Filipu Podstavcovi jsem se snažil nějakou dobu jako člen komunity uživatelů nástroje Marketing Miner reportovat nalezené podivnosti. Nejspíš se umím vžít do role produkťáka a reportovat chyby srozumitelně. Takže když jsem po předchozím nezávazném povídání posílal Filipovi shrnutí mých zkušeností a “vysvětlující motivační text”, dostal jsem následující odpověď: “…stačilo napsat něco jako: Filipe, jdeme do toho? :-) Za mě to má jasně zelenou”. Myslím, že tehdy Filip považoval za ideální rozsah spolupráce 2 dny v týdnu, ale já mohl jen na jeden, a dohodli jsme se hned. I při takto malém rozsahu spolupráce jsem mohl být jako produkťák přínosem, protože jsem Marketing Miner používal zároveň i jako běžný uživatel.

Tím byla potřeba seberealizace zas na pár měsíců vyřešena. A díky tomu jsem mohl být spokojenější i s prací pro Skrz.

Co dodat na závěr?

Téměř všechny výše popsané zkušenosti se mi podařilo nasbírat za necelý rok na částečné rodičovské. Druhá polovina toho přinesla také hodně, jen z ní nejsou jednoduše zobecnitelné závěry.

Takovou svobodu při práci jako během rodičovské jsem dřív nezažil. Čímž ale nechci lákat vopici, která si dělá, co chce – svoboda v práci je nejvíc ze všeho o zodpovědnosti. Moje vize a dlouhodobé cíle postupem času získávaly jasnější obrysy. Snažil jsem se jít primárně za nimi. Pokud nevycházel nějaký dílčí plán, většinou jsem se tím nenechal rozhodit. Což se zároveň většinou vyplácelo.

Experimentu s rodičovskou rozhodně nelituji, zkušeností mi přinesl víc než dost. A jestli bych do toho šel znovu? Nevím. V ne zrovna jednoduchém rozhodování mezi svobodou při práci a zajímavostí práce resp. zvyšováním podílu té opravdu naplňující složky práce se aktuálně přikláním spíš ke druhé variantě.

Doplnění po půl roce od zveřejnění

Pro čtenáře, kteří na článek narazili až s odstupem, doplňuji, jak se můj příběh dál vyvíjel.

Na částečné rodičovské jsem vydržel přesně 2 roky. Od dubna 2019 jsem znovu začal pracovat naplno. Hlavní důvod byl jasný, v červenci se nám narodila Eva. Pro druhou rodičovskou nepočítáme s tím, že bychom si péči rozdělili obdobným způsobem znovu.

Vrátil jsem se na plný úvazek do Skrz.cz. Po přečtení předchozích odstavců to možná někoho překvapí. Však i já jsem ještě v loni v červnu dával Skrzu naději tak 10 %. Pak ale jeho šance začaly růst. Nastartovaly to práce na polské lokalizaci webu Sortado.pl, kde jsem zas dostal prostor se věnovat práci víc produkťácké, různorodé a zajímavé. A nakonec se sešlo několik věcí takovým způsobem, že pro mě byl Skrz jednoznačnou volbou. I s odstupem jsem rád, že jsem se takto rozhodl. Ve Skrzu se o lidi hezky starají a když s někým mají dlouhodobě dobré zkušenosti, vyjdou mu vstříc ve spoustě věcí. Kdybych se pouštěl do nových výzev, takové „jistoty“ by se dopředu odhadovaly těžko. Samozřejmě tu bylo i druhé hledisko – odhad, že oproti minulosti by mi práce mohla umožnit nějakou seberealizaci, kterou od ní aktuálně taky očekávám.

Novou verzi KamZaSněhem.cz jsme spustili v říjnu 2018, zhruba o rok později oproti původnímu plánu. Z připravovaných nových funkcí se stihlo minimum a ani během sezóny se toho moc dohnat nepodařilo. I díky tomu, že jsem sám po většinu sezóny nemohl lyžovat, moje chuť dělat něco pro KamZaSněhem.cz často klesala na nulu, přestože čas bych si našel. Ani druhou sezónu na rodičovské se nepodařilo splnit cíl – tedy v průběhu zimy si ověřit, zda má smysl se webu během lyžařské sezóny více věnovat. Další obsahové práce a větší podpora webu, který neumí skoro nic z toho, co jsme chtěli, tak nějak nedávaly smysl. Jaký to bude mít vliv na budoucnost webu, těžko říct. Je jasné, že v mých prioritách bude práce pro KamZaSněhem.cz mít výrazně nižší prioritu, než v minulosti. Na druhou stranu dost už toho mám udělaného „do šuplíku“, takže navenek viditelný posun kupředu nemusí znamenat zas až tolik mého času. Ale zvažuji i jiné varianty, jako třeba prodej webu, i když to nepovažuji za moc reálné.

Práci pro dosavadní malé klienty jsem omezil na minimum už dřív. Jiné jsem aktivně nesháněl a „poptávky“ se samy objevily až po návratu do Skrzu na plný úvazek. Říkal jsem si, že když bývalým dobrým spolupracovníkům/klientům slíbím drobnou výpomoc ve chvíli, kdy mám před sebou pár volných víkendů, tak nemohu nic zkazit. Přínosy to nepochybně také mělo – rozšiřuji si takovými aktivitami obzory a navíc jsem si v tomto režimu vyzkoušel i spolupráci, která byla na rozdíl od dřívějších pokusů odborně a procesně na úrovni. Ale znovu už bych do toho nešel. Uvědomil jsem si tím, že dál navyšovat čas strávený v sedě za počítačem nechci, nepomáhalo to ani rodinnému životu, ani mému zdraví. Navíc na rozdíl od práce na vlastním projektu od sebe v takovém případě tak nějak očekávám, že budu poskytovat součinnost, i když se mi to nehodí. Že není dobré, abych nechal druhou stranu čekat na moji odpověď nebo drobný pracovní úkon týden. Což je třeba oproti KamZaSněhem.cz rozdíl, tam vše buď počká do doby, kdy se mi to bude hodit, nebo to zvládnu vyřešit z mobilu.

Poučení z odstavce výše: Drobné konzultační výpomoci musím odmítat všechny. I v profile na LinkedIn jsem svoje působení v roli univerzálního internetového pomocníka ukončil. V budoucnu to klidně může být jinak. Ale muselo by se nejdřív něco změnit ve věcech popsaných o 2 a 3 odstavce výše.

3 komentáře u „Zkušenosti otce na částečné rodičovské

  1. Láďa Kos

    Martine, díky za skvělý článek a nahlédnutí do toho, co budu za nějaký +- rok řešit s partnerkou také.

    1. Martin Autor příspěvku

      Díky Láďo. Oproti mně máš myslím tu výhodu, že tě SEO baví výrazně víc. A podle mě SEO patří mezi obory, které se dají dobře dělat a posouvat se v nich kupředu i při menším než plném úvazku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *