Na kole v Lungau

Granglitzalmen Koncem června jsme strávili několik dní v Rakousku v oblasti Lungau. Přestože jsme plánovali i nějakou pěší túru, přijeli jsme sem hlavně jezdit na kole. Lungau nabízí trasy určené různým typům cyklistů – najdou se zde jak stezky vedoucí téměř po rovině podél řeky, tak náročná horská stoupání. Podívali jsme se tu na spoustu nádherných míst, ale dostali se i na místa, která si zas až takovou pozornost nezasloužila.

Ubytování jsme hledali s pomocí webu lungau.at v centru oblasti, abychom mohli vyrážet všemi směry bez nutnosti popojíždění autem. Zvažovali jsme Mautendorf, St. Michael im Lungau, volba padla nakonec na St. Margarethen im Lungau. Při cestě autem se vyplatí sjet z dálnice A10 už dříve na Radstadt a přejet přes Obertauern, znamená to ušetření několika eur za průjezd Tauerntunnelem, navíc cesta přes Obertauern je delší jen o několik minut. Mapu „Radkarte Lungau und Krakautal“ s vyznačenými trasami pro cyklisty mi dali v CK Talpa, takže za mapu jsme ušetřili, navíc tato byla hodně kvalitní na to, že je poskytovaná zdarma. Některé v mapě vyznačené trasy jsou v terénu značené, jiné nikoliv, nicméně většina z odboček z nich vypadajících sjízdně obsahuje značku zákaz vjezdu cyklistům, podle které jde poznat, že jedeme správně.

Murradweg – Murská cyklostezka

Nejznámější cyklotrasou v Lungau je Murradweg neboli Murská cyklostezka, 456 km dlouhá trasa podél řeky Mur, která v oblasti Lungau začíná. Murradweg je typickou trasou s pohodovým profilem, i když pro její úplný začátek to neplatí. Začíná u chaty Sticklerhütte v nadmořské výšce 1752 metrů. Kdo chce, může se tam vyvézt i speciálním autobusem (i když si nedovedu představit, jak tam něco takového vyjede), ale podívejme se na cestu ke Sticklerhütte z pohledu běžného cyklisty. Úplná silniční rovina končí za městečkem Muhr. Někoho může zastavit stoupání k obci Jedl, ale normální silnice vede až k parkovišti nad Rotgüldenem. Odtud je již cesta pro auta dál zpoplatněna a pokračuje se po užší silničce, kde stále převažuje asfalt. Místy je to docela do kopce, cedule dole hlásí maximální stoupání 16 %. Asfalt končí na parkovišti Muritzen, nahoru už je povolen vjezd jen „dopravní obsluze“ (=je tam zavřená závora). Nicméně pro cyklisty není poslední cca 3 km dlouhý úsek s převýšením okolo 150 metrů nikterak záludný. U chaty Sticklerhütte je vidět, že zde jsou vítána i elektrokola, k dispozici jsou zásuvky na dobíjení baterií. Murradweg jsme projeli postupně až na 44. kilometr do města Tamsweg. Kromě začátku vedla trasa pořád po asfaltu a byla velmi dobře značena směrovkami. Celý úsek stojí za to, ale naším cílem v Lungau byly i větší kopce, než stoupání k Sticklerhütte.

Video z jízdy po Murské cyklostezce

Katschberg, Aineck, Stöcklalm

Cílem jednoho z výšlapů měly být Katschberg a následně vrchol Aineck. Ze St. Michael im Lungau jsme zvolili variantu stoupání začínající kus od golfového hřiště. Překonává se převýšení skoro 700 metrů, ale jede se po relativně pozvolně stoupající kvalitní zpevněné lesní cestě s občasnými výhledy na St. Michael a kopce na protější straně údolí. Poslední kilometry před Katschbergem už jsou po rovině a z kopce, s výhledy na sjezdovky tamního lyžařského střediska. Z Katschbergu jsme chtěli vyjet na 2210 metrů vysoký Aineck, ale zhruba ve třetině stoupání (někde okolo 1850 m n.m.) jsme to vzdali. Cesta vede většinou po sjezdovce (z plánku sjezdovek je vidět, že jde zpravidla o červenou sjezdovku „Abfahrt vom Aineck“), stoupání je hodně prudké (ani já nevyjel všechno), je tu celkem zima a sjezd nás taky tolik nelákal.

Katschbergu jsme vyrazili po trase západním směrem. Velmi zajímavá cesta s různorodými atrakcemi, i když není úplně pro každého. Nejprve asfaltky v okolí i v létě žijícího lyžařského centra, pak kvalitní šotolinová cesta lesem, koně a krávy na cestě u Pritzhütte, cesta horskou loukou s parádními výhledy. Od chaty Almfried ve výšce 1756 m je už cesta více terénní, přichází náročnější stoupání, několik vrat bránících průchodu dobytka, které si musíme otevřít, a nečekaně technicky náročný sjezd na Doktoralm, který průměrně technicky zdatný sjezdař nesjede. Když už je cyklista takto vysoko, neměl by vynechat výšlap na Stöcklalm. Těch 150 výškových metrů navíc za to stojí. Nad hranicí lesa na louce v údolí ve výšce 1755 metrů stojí horská farma s telátky, prasátky a slepicemi. Jenom dostat se tam z údolí řeky Mur musí trvat pěkně dlouho, i dolů jsme serpentinami těch 700 výškových metrů sjížděli delší dobu.

Video a pár fotek z výletu na Katschberg a Stöcklalm

Prebersee, Wildbachhütte, Weisspriachtal

Stoupání z Tamswegu k Prebersee ocení nejvíce silničáři – vede celé po silnici a to ne úplně bez provozu. Prebersee je oblíbeným výletním místem, dokonce i autobusy jsme tam viděli parkovat. V jezeře ležícím ve výšce 1514 m se podle informací na ceduli dá dokonce koupat. Z Prebersee do Lessachu se jede po kvalitní lesní/luční cestě, na pár místech je třeba si otevřít vrata bránící kravám, aby šly na výlet.

Lessachu jsme hned začali stoupat nahoru směrem k Wildbachhütte. Dlouhé táhle stoupání s převýšením asi 600 metrů vede povětšinou po velmi kvalitní zpevněné lesní cestě, až kus nad hranicí lesa přichází překvapení, cesta končí u jednoho z horských statků (podle mapy to je Karneralm). Pár set metrů předtím je třeba se dát po jediné možné odbočce doprava nahoru, my se můžeme vymluvit na to, že nám cestu blokovaly krávy. Tohle je už pravá horská cesta, sice stále dvoustopá, ale docela kamenitá, i když jízda nikterak technicky náročná není. Od chaty Wildbachhütte (1805 m n.m.) pokračujeme zhruba po vrstevnici ke Granglitzalmen. Na cestě krásným modřínovým lesem bych se cítil přirozeněji jako pěší turista, stejně tak jako na horské louce, na níž stojí několik dřevěných chatek – to jsou Granglitzalmen ve výšce 1839 m. Pořád se ale na kole jede velmi dobře a o to více se mi líbí, že se dá vyjet až do míst, kde bych si to užíval i na pěším výletě. Dolů jsme plánovali sjet do obce Hintergöriach, ale hned na začátku jsme ztratili cestu. Musela buď vést přes nesjízdnou louku, nebo po cestě označené zákazem vjezdu cyklistům – ostatně i na online mapě od Kompassu to vypadá divně. Nakonec jsme se připojili na druhou z cest vedoucích dolů a sjeli do obce Vordergöriach.

Z méně fyzicky náročných tras jsme vyzkoušeli tu v údolí Weisspriachtal a doporučuji ji všem. Rovinatý silniční úsek končí před prvním záchytným parkovištěm asi 2 km za obcí Hinterweisspriach, ale až za druhé parkoviště k chatě Diktlerhütte je stoupání velmi pozvolné. Zde ve výšce 1148 metrů se nachází závora, auta mohou dále až po zaplacení mýtného a začíná jediné prudší stoupání. Sice se vystoupá přes 100 výškových metrů na 1 kilometru, ale doporučuji to nevzdávat. Odměna přichází vzápětí. Otevírá se před námi rozšířené horské údolí. Je to v podstatě rovina, říčka Weisspriachbach se klikatí po louce, která místy přechází v mokřad, v němž trochu zvláštně stojí zbytky odumřelých stromů. Kromě nich je všechno zelené. Prostě paráda, která v trochu pozměněné podobě (kus lesa, opět se začíná mírně stoupat) trvá až k chatě Ulnhütte ve výšce 1323 metrů. Dál již cyklisté nesmějí. Cesta sice vypadá sjízdně, ale nezbývá než otočit se a projet si tu krásu znovu, tentokrát po proudu říčky.

Video a pár fotek z výletu přes Prebersee, Wildbachhütte a Weisspriachtal 

Grosseck – Speiereck a další místa

Na cyklistický průzkum lyžařského střediska Grosseck – Speiereck je lepší vyrážet ze St. Michael im Lungau. Stoupání s převýšením přes 700 metrů je sice náročné, ale vede po dobrých cestách. Zhruba do výšky 1320 m se stoupá  po asfaltu, který pak střídá kvalitní zpevněná hliněná cesta. Z ní je často vidět do údolí řeky Mur, v němž leží St. Michael a St. Margarethen. Cesta pozvolna vystoupá až do výšky zhruba 1820 m, pak už začíná postupně klesat okolo chat Trogalm a Sonnalm, odkud je vidět spousta lanovek v centrální části tohoto lyžařského střediska a by byl vidět i jeho nejvyšší bod Speiereck, kdyby se zrovna neschovával v mracích. Blíže poznávám část střediska směrem k Mautendorfu – odtud nahoru jezdí i v létě kabinka, která turisty vyveze výše, než se dá dostat na kole. Cestou dolů vidíme, že trasu projíždíme ve správném směru, sjíždí se po sjezdovce. Chvílemi po červené, kde by se nahoru některé pasáže vyjet nedaly, chvílemi pak po obousměrně jetelné modré, ale sjízdnost cesty má k těm od St. Michael daleko.

Projeli jsme logicky i trasy, které nás zaujaly méně. Mezi ně patří Lentschfeld Route. Trasa údolím od obce Tweng vede téměř celou dobu lesem (místy vykáceným) podél říčky, není špatná, ale např. Weisspriachtal je mnohem zajímavější. Údolní úsek není extra dlouhý – pravdu měla naše mapa, cesta je povolena pro cyklisty jen do výšky 1444 metrů, i když jiná mapa – omalovánka i mapa od Kompassu vzbuzovaly naděje, že dojedeme o 200 výškových metrů dál. Navíc to vše je vykoupeno přibližovacím úsekem, který vede z části po docela frekventované silnici Mautendorf – Obertauern.

Méně se povedl i výlet údolím, co v něm leží Zederhaus. Vyrazili jsme tak pozdě, že do údolí Riedingtal už jsme neměli šanci dojet, tak jsme aspoň vystoupali odbočkou z obce Greis na Bartlalm (1658 m n.m.). Cesta je hezky sjízdná, ale v porovnání s jinými místy zde nic extra zajímavého není – jen les, potok, chaty. Navíc je to opět vykoupeno delší cestou po silnici. Po kontrole GPS záznamu ještě musím doplnit, že zde naše mapa neseděla, ze silnice se odbočuje již v místě označeném jako Moser, to je o dost dříve než obec Greis.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *