Zkušenosti z pořádání SMIKu – start a cíl

Smik 2018 - start

Po uspořádání 30 závodů ve SMIKu nastal čas sdílet některé zkušenosti i mimo tým tradičních organizátorů ze Slavie Praha. Začneme tím, co je pro orienťák S MIgrujícími Kontrolami důležité při výběru místa startu a cíle.

Popisované zkušenosti pocházejí zejména z posledních let, kdy se tradičního podzimního Mistrovství světa ve SMIKu účastní 300 až 350 běžců. Což staví pořadatele před výzvy, které při výrazně menší účasti není třeba řešit. A se kterými se nesetkávají většinou ani pořadatelé dalších orienťáků. Nebo snad existuje jiný závod v ČR, kde by takové množství závodníků startovalo najednou? Zároveň všichni dobíhají do cíle v rozmezí několika málo minut, někdy i přes 100 lidí za 2 minuty.

Zkušenosti z cíle se vztahují primárně k variantě, kdy závodníci razí kontroly mechanicky do papírových průkazek, a pro závody se SportIdentem nemusí být vše relevantní. Naopak organizace startu je podobná pro oba způsoby ražení, jejichž výhody a nevýhody z různých pohledů jsou podrobněji porovnány ve vyhodnocení ankety o budoucnosti SMIKu z roku 2021.

Poznámky jsou doplněny o odkazy na mapy závodů ve SMIKu z let minulých.

Start SMIKu

Výběr místa startu

  • Umístit tak, aby umožnilo odběh co nejvíce směry a tím se startovní pole co nejvíc rozptýlilo. 360 stupňů je ideál, ale to skoro nikdy nejde – v roce 2018 to bylo tak 180 stupňů a bylo to OK,
  • vhodné umístit na nějaký objekt, přičemž na rozdíl od umístění startovního lampionu při tradičních závodech v OB to nebývá přesný bod, ale spíš území. Příkladem je obří křižovatka (jako v letech 2016, 2013) nebo něco jako trojúhelník cest (v letech 2017, 2018, 2021),
  • dobré je, když dává smysl ze startu odbíhat i jinými směry než po cestě – ať okolo nejsou jen hustníky, ostružinové plantáže atd.,
  • je lepší, když se ze startu neběží ke kontrolám z prudšího kopce. To se závodní pole většinou neroztrhá. Třeba v roce 2017 vznikala tlačenice na kontrole 46A v hustníku pod startem, byla umístěná moc blízko startu,
  • naopak když se k nejbližším kontrolám musí ze startu běžět do kopce, startovní pole se spíše roztrhá,
  • umístění startu vůči cíli by nemělo navádět k jednoznačnému postupu. To byl příklad roku 2013 – ať by se rozmístily kontroly jakkoliv, všichni by stejně asi běželi po směru hodinových ručiček,
  • hodí se rozumná vzdálenost ze shromaždiště – ideálně do 1500 m, raději méně. Vzdálenější start může odrazovat od účasti nejstarší veterány a rodiny s menšími dětmi.

Organizace startu

  • Mapy pro závodníky se obvykle rozmisťují ve startovním území jedním ze dvou způsobů:
    • Pověsí se na rozvěšené provazy, které zároveň mohou vymezovat startovní území. Pro připevnění map se osvědčilo používat kolíčky, jsou lepší než sponky,
    • položit mapy na zem a zatížit je např. kamínky. Tato varianta však má většinou nevýhodu, že může být mokro a mapy se mohou položením na zem zašpinit. Narozdíl např. od závodů štafet start SMIKu totiž bývá v lese a ne na louce, kde by riziko umazání mapy odpadlo,
  • mapu si závodníci odebírají dle pravidel SMIKu 5 minut před ostrým startem. K mapám závodníky zpravidla pouštíme 1-2 minuty před tímto okamžikem. Tím jim poskytneme dostatek času, aby si každý našel volnou mapu a postavil se k ní, zároveň nemusíme příliš dlouho hlídat, aby někdo nezačal studovat mapu předčasně,
  • v čase, kdy si závodníci odeberou mapy, ihned začínají pořadatelé sbírat mapy zbylé a míří s nimi tam, kudy přichází cesta na start. Opozdilci ocení, když jim pořadatel bude rovnou mapy vnucovat při příchodu. Hodí se rozdělení této činnosti na víc lidí, na sběrače a rozdávače. Rozdávače si závodníci spíš všimnou, když má ruku s mapami nahoře,
  • prostor, ve kterém se mohou závodníci mezi odebráním mapy a ostrým startem pohybovat, bývá často rozlehlejší, než prostor vymezený provazy, na nichž visí mapy. Důležité hranice takového prostoru, kde se dá očekávat odbíhání většího počtu závodníků, tj. většinou po cestách, zpravidla vyznačíme. V lese k tomu dobře poslouží mouka (prošlou či napadenou moly jsme měli k dispozici zatím snad pokaždé),
  • před ostrým startem musí být víc pořadatelů odpočítávajících čas a hlídajících aby nikdo neulil start, z jedné strany na druhou při takovém množství lidí neuvidíme a ani hlasitého pořadatele všichni neuslyší.

Cíl SMIKu

Dobíhá při nějakém orienťáckém zavodě kdekoliv na světě do cíle okolo 100 závodníků během 2 minut? Na SMIKu je to celkem běžné. Účelem těchto doporučení je, aby se dal běžcům změřit cílový čas (při použití klasického ražení kleštěmi v zásadě stačí doběhové pořadí a časy odpovídající trestným bodů) a aby nevzniklaly tlačenice, zmatky a nebezpečné situace. A aby se tam doběhnuvší závodníci cítili v rámci možností příjemně.

Při použití SportIdentu pro ražení kontrol možná nejsou některá doporučení tak důležitá, jako pro cíl závodu s klasickým ražením. Na druhou stranu, zatím největšího závodu ve SMIKu se SportIdentem se zúčastnilo 129 závodníků. Kdo ví, jak by to vypadalo s více než 300 závodníky…

Doporučení pro umístění cíle

  • cíl a kontroly na pozicích C by měly být umístěny tak, aby se přibíhalo z jednoho směru nebo z ostrého úhlu (aby závodníci nedobíhali do cíle ze strany nebo zezadu),
  • když je to nutné, pomůže se tomu postavením “sběrky” – kontroly za 3 body nedaleko od cíle, kterou je na první pohled výhodné brát na pozici C (jako v letech 2017 nebo 2016), třeba i v kombinaci se zakázaným prostorem. Hezkým příkladem je rok 2017, kdy se cíl obehnaný zakázaným prostorem nacházel skoro uprostřed mapy,
  • je lepší, když závodníci přibíhají do cíle směrem do kopce – pak nebývá problém s bržděním závodníků v cíli. Někdy to tak nejde, např. v roce 2018 – to bylo ještě v toleranci, ale prudší seběh do cíle by už znamenal problém. Ideálními ukázkami jsou opět závody z roku 2017 nebo 2016. V obou případech se v posledních metrech stoupání zmírňovalo – kdyby bylo prudší, někteří závodníci by mohli padnout vysílením už na cílové čáře, což by taky nedělalo dobrotu,
  • dobré je cíl nemít na cestě často používané běžnými turisty (turistická značka apod.). Ti by pak mohli procházet cílem v protisměru, což zakazujeme závodníkům, a při řešení, že turisté nejsou závodníci, dochází ke zmatku/chybám,
  • v místě cílové čáry by bylo dobré, aby se daly někam umístit cedule označující cíl, nebo natáhnout cílový transparent. Při použití klasického ražení je vhodné navíc myslet na to, že na cílové čáře by měli 1-2 lidé zaznamenávat doběhové časy,
  • cíl by měl být na místě, kde se pak dá vytvořit delší cílový koridor, kterým pak závodníci odcházejí. Požadavky na podobu cílového koridoru se už hodně liší dle způsobu ražení. Při použití kleští se to většinou řeší natažením koridoru mezi stromy někde v lese. Což bývá možné skoro všude, jen to nesmí být pasekou, oplocenkou, hustníkem nebo ostružinami,
  • minimalizace vzdálenosti cíle od shromaždiště v rámci možností se naopak hodí pro libovolné závody.

Kam dál?