I loni se občas diskutovalo o pravidlech dlouhých orienťáků dvojic na horských kolech a na některých závodech se řešilo, jak porušení pravidel postihovat. Při Bike-O-Challenge jsme několik takových případů odhalili a rozhodovali o nich. Týkaly se pravidla o společné jízdě dvojice během závodu. Třeba popis řešených situací při loňském závodě ještě teď někomu pomůže – závodníkům, aby si lépe uvědomili, co se smí a nesmí, i pořadatelům, kteří mohou při letošních akcích řešit podobné situace.

V roce 2017 jsem kvůli termínovým kolizím s MTBO, kterému jsem tuto sezónu dal přednost, nekonání některých mých oblíbených závodů a nakonec i zranění nejel po 15 letech žádný dlouhý bodovací orienťák. Zúčastnil jsem se jen Bike-O-Challenge Železných horách, kde jsem přijal (mimo jiné) funkci hlavního rozhodčího a snažil se i za pomoci dalších pořadatelů ohlídat, aby závodníci jezdili v souladu s pravidly. Zaměřili jsme se primárně na pravidlo o společné jízdě dvojice během závodu, o jehož porušování se vždy nejvíce diskutovalo a působilo to dojmem, že různí závodníci si ho vykládají různě. Tím, že žádná psaná pravidla platná pro všechny závody tohoto typu neexistují a každý má svoje specifika (o čemž jsem psal i v článku o závodech tohoto typu do Cykloturistiky), tak se asi není čemu divit, že i k tomuto hlavnímu pravidlu přistupují různí závodníci různě. Ostatně i naším cílem bylo víc šířit osvětu než někoho postihovat.

Při první 6hodinové etapě jsem nejvíce času strávil na kontrole 52 před hrází vodní nádrže Pařížov, což se ukázalo jako dobrá volba, potkal jsem tam snad nadpoloviční většinu všech účastníků. Krom toho, že se tam dalo dobře fotit (fotky ještě na webu existují), to bylo i ideální místo, kde hlídat dodržování pravidla jízdy ve dvojici. Na kontrolu se totiž dalo dojet pouze z jednoho směru a bylo třeba se pak od ní vracet několik stovek metrů, taková místa k porušování pravidel svádí nejvíc. Zároveň na tuto kontrolu vedla dostatečně široká silnička po rovině, takže se nikdo nemohl vymlouvat, že by ke kontrole nemohl dojet kvůli nějaké tlačenici apod. Ostatně na mapě na Play-map.com se můžete podívat, kde se kontrola nacházela.

Potěšující bylo, že převážná většina závodníků pravidla dodržovala – ke kontrole dojížděli oba členové dvojice společně, resp. když ten rychlejší měl zrovna nějaký náskok, u kontroly na svého spolujezdce počkal. Za tolerovatelnou jsem považoval vzdálenost cca 5 metrů od kontroly, taková je za mě dostačující. Není nutné, aby i druhý člen zajížděl těsně k lampionu, pokud kontrolu razí pouze jeden z dvojice – tím by se mohly tvořit zbytečné tlačenice.

Několik málo spolujezdců, kteří kontrolu nerazili, měli tendenci „to otáčet“ už dříve, třeba 50 – 100 metrů před kontrolu. Ty jsem gestem vyzýval, aby dojeli až ke kontrole, a vysvětloval jim pravidla. U kontrol nestačí dodržovat vzdálenost na doslech, tam musí projet oba členové dvojice. Vysvětlení stačilo, cílem bylo primárně šířit osvětu, ne trestat za drobné prohřešky.

Když nepočítám výše uvedené drobnosti, z pozice hlavního rozhodčího jsem nakonec řešil 4 případy závodění v rozporu s pravidly. Častěji se týkaly závodníků, kteří usilovali o nejvyšší umístění. První dvě situace se týkaly zmíněné kontroly před hrází Pařížova:

1. Závodník kategorie MD dojel ke kontrole sám s tím, že jeho parťačka nedaleko na silnici ztratila nějakou součástku z camelbaku a hledá ji tam. Ale i v takových případech musí ke kontrole dojet oba – není přípustné, aby jeden člen dvojice jel pro kontrolu a druhý mezitím něco opravoval, odskočil si nebo se zastavil pro občerstvení. Vypadalo to, že bude stačit vyřešení domluvou na kontrole (zdálo se, že závodník situaci pochopil a omlouval se). Ale protože při rozhovoru na kontrole se tvářil, že „nejedou o medaili“ (to jsem říkal, že bych jim kontrolu uznal jen v případě, kdy by přijeli ještě jednou společně) a výsledky ukazovaly něco jiného, rozhodli jsme se body za danou kontrolu nezapočítat a k tomu přidat drobnou časovou penalizaci, aby mělo rozhodnutí vůbec nějaký efekt. Zvažovali jsme i větší postih, ale spolujezdkyně, se kterou jsme to po etapě řešili, působila důvěryhodně.
2. Jeden z členů další „nerovnovážné“ dvojice byl až tak rychlý při příjezdu ke kontrole a při ražení, že jsem se ho během focení ani nestihl zeptat, kde má spolujezdce, a donutit ho zde na něj počkat. Spolujezdec se otáčel snad 100 metrů před kontrolu, v tu chvíli přijíždělo na místo více dvojic, takže jsem neměl dokonalý přehled. Situaci jsme vyřešili domluvou v cíli. Odečítání bodů by asi nebylo adekvátní, demotivovalo by mladého nadějného závodníka a stejně by nic nezměnilo.
3. Další porušení pravidel zaregistroval jeden z „traťových komisařů“ – hlídač kontrol, který se zrovna někam přesouval. Už na postupu po zelené značce ke kontrole na hrázi nádrže Dolní Peklo zaregistroval mužskou dvojici, kde rychlejší závodník svému spolujezdci výrazněji ujížděl a na doslech by byli, jen kdyby hodně řval. Slabší za závodníků našeho pořadatele předjížděl zrovna v místě, kde bylo třeba odbočit ze zelené značky a zajet asi 150 metrů po silnici pro kontrolu. Bylo zřejmé, že silnější závodník už má oraženo a pokračoval dál po zelené. Jeho spolujezdec ke kontrole vůbec nezabočil a mířil také dál po značce. Na upozornění od pořadatele prý reagoval jen nemístnou poznámkou. O této situaci jsme se dozvěděli až později po uzavření cíle, vyřešili jsme ji tedy stejným způsobem, jako u prvního případu – odečtením bodů za danou kontrolu plus drobnou časovou penalizací.
4. O poslední situaci jsme se dozvěděli díky upozornění závodníka, který potkal člena jedné dvojice osamoceného. K podobným situacím je třeba dodat, že si vážíme každého závodníka, který upozorní na porušení pravidel. Pořadatelé nemohou být všude, ohlídají maximálně pár kontrol. Pomoc závodníků, kterým jde o dodržování fair play, je tedy nesmírně cenná. A nejvíc nás mrzí, když je někdo označuje za bonzáky apod. To je ještě horší, než porušení pravidel, které se dá často nějak vysvětlit. Zpátky k té situaci – z rozhovoru po závodě s „nahlášenou dvojicí“ vyplynulo, že v nějakém sjezdu došlo k nechtěnému rozdělení dvojice. Jeden závodník odbočil ze silnice na lesní cestu pro kontrolu, druhý si toho nevšiml a pokračoval po silnici. Na kontrole vůbec nebyl a znovu se potkali až později. Přestože nešlo o úmysl, i v takovém případě závodníkům body za danou kontrolu nepřísluší a správně by se měli v cíli přiznat. Situaci jsme nakonec vyřešili jen domluvou, i s přihlédnutím k tomu, že k prohřešku došlo ke konci závodu během velmi silné bouřky a dvojice se pohybovala až v závěru výsledkové listiny.

Na řešené případy jsme upozorňovali během vyhlášení výsledků sobotní etapy, na webu (kde se objevovaly i výsledky a startovka pro druhou etapu) i vyvěšenou cedulí v místě prezentace. V druhé etapě už jsme žádné podobné situace řešit nemuseli.

Jestli jsme postupovali zbytečně benevolentně nebo naopak příliš tvrdě, toť otázka. Každopádně udělené penalizace ovlivnily výsledky 1. etapy, na celkové pořadí nakonec neměly vliv. K šíření osvěty jsme snad pomohli a doufejme, že osamělých závodníků budeme potkávat u kontrol co nejméně.