Krkonoše na kole

20160709_123023Krkonoše nejsou vhodné pro ježdění na kolo. To jsem se na různých místech dočetl, ale odradit jsem se nenechal. A dobře jsem udělal. Týdenní letní pobyt v Peci pod Sněžkou stál za to. Je ale třeba dodat, že cyklistika v Krkonoších rozhodně není pro každého.

Pro koho jsou tedy Krkonoše dobré, aneb co jsem zač? Na cyklistické dovolené do hor jezdíme v posledních letech spojit příjemné s užitečným. Nadýchat se čerstvého horského vzduchu, kochat se pohledy na kopce, skály a horské louky a poznávat nová místa – to patří mezi příjemné aktivity. Užitečné je to jako trénink pro dlouhé orientační závody na horských kolech. V pořádných horách ani není třeba jezdit zvlášť naplno, stačí ty kopce vyjet a na výkonnosti se to projeví. Výsledky to potvrzují, letos se mi dokonce podařilo zopakovat vítězství na Bike adventure z roku 2012. Horské kolo je sice primárně určeno pro jízdu mimo silnice, ale asfalt mi vůbec nevadí, pokud po něm zároveň nejezdí auta. Sice se radši svezu po technicky nenáročném singletracku než třeba po šotolinové cestě, ale při rozhodování, kam jet, je mi to úplně jedno. Naopak primárně technicky náročným pasážím se radši vyhnu, i když si s nimi v rámci možností umím poradit slušně. V minulých letech jsme jezdívali na dovolenou do Alp – do rakouského Lungau či italského Pustertalu. Krkonoše dostaly šanci kvůli velmi výhodné zaměstnanecké ceně pobytu s polopenzí a také tomu, že letos jsem z rodinných důvodů na kole jezdil sám, i když jsme byli na dovolené ve dvou, a to by se Alpy moc nevyplatily. Krkonoše znám na běžkách slušně, ale jinak jsou vlastně jediným pohořím, které mám proježděné v zimě, ale v létě jsem tam nikdy nebyl, nepočítaje přejezd z Harrachova přes Dvoračky do Jilemnice před 20 lety.

První myšlenka, kam se v Krkonoších podívat, byla jasná. Zkusit vyjet na kole na Sněžku. Že nebude povoleno přijet po žádné ze tří přístupových tras z české strany, mi bylo jasné hned, ale z výstupu na Sněžku s běžkami vím, že nahoru míří zpevněná cesta z polské strany. Už jsem měl v hlavě náročnou horskou etapu – cesta na Sněžku vede z městečka Karpacz, do kterého je ale třeba se nějak dostat. Cestou tam třeba přes Pomezní boudy, z nichž se klesne do nadmořské výšky 500 metrů, takže stoupání by pak mělo převýšení 1100 metrů. A zpátky do ČR třeba přes Špindlerovku, to je taky slušný kopec. Jenže při hlubším zkoumání jsem mezi FAQ na webu KRNAPu našel, že Sněžka je pro kola zakázaná i z polské strany. Nevím kde přesně zákaz začíná, každopádně jsem se na výjezd na Sněžku vykašlal a radši se na ní díval zdáli ze všech možných míst.

Proč cyklotrasy v Krkonoších nejsou pro každého a co někomu nemusí vyhovovat?

„V Krkonoších se skoro nikam na kole nesmí.“ Na území Krkonošského národního parku, kam spadají kromě podhůří a území pár měst v podstatě celé Krkonoše, se na kole smí jezdit jen po silnicích, místních komunikacích a vyznačených cyklotrasách.  Při hledání nejaktuálnějšího seznamu cyklotras jsem si nebyl jistý, zda nějaký oficiální existuje. Nakonec bych asi věřil seznamu a nepřehledné mapě na webu KRNAPu. Z mého pohledu těch cyklotras není zrovna málo, a že se nesmí jezdit všude, je normální i jinde v horách. Nevýhodou pro cyklisty je, že z Výrovky do Špindlu se musí přes Strážné (ke Klínovým boudám se na kole nesmí) a při cestě z Labské louky do Harrachova je třeba se vrátit na Mísečky, sjet ještě kus dolů a pak se vydrápat na Dvoračky – z Labské louky na Voseckou boudu se nesmí, stejně jako z Dvoraček k Vrbatovce. Já přijel do Krkonoš za dlouhými výlety, takže s tímhle jsem se srovnal bez problému.

„V Krkonoších cyklisté jezdí hlavně po asfaltu nebo širokých šotolinových cestách.“ Ano, to je pravda. Kdo chce jezdit primárně po singletrecích, vybere si jiné místo než Krkonoše. Kdo si chce zkusit v Krkonoších něco techničtějšího, doporučím mu sjezdařskou trať pod některou z lanovek. Skiareály totiž nejsou součástí KRNAPu a mohou si tedy podobnou zábavu dovolit. Sjel jsem si z Plání do Špindlu trasu „free-ride“ (červenou a tedy středně náročnou), při objíždění ramp a skoků byla v pohodě. Potom i v Peci pod Sněžkou sjezd z Hnědého vrchu, kde jsem zjistil, že pro takové tratě není ideální ani můj hardtrail Specialized Stumpjumper COMP 29, ani moje technika. Některé úseky jsem přenášel a dolů se dostal v čase tak 4x delším než nejrychlejší sjezdaři. Z běžných cyklotras je technicky zajímavý úsek mezi Davidovými boudami a Medvědí boudou, nejdřív kamenitý chodníček a pak stoupání po pěšině od potoka, které jsem ani celé nevyjel. Určitě náročnější než „free-ride“ z Plání mi přišel kamenitý sjezd od Moravské boudy k Davidovým boudám. Pěkně jsem se projel po polské straně východních Krkonoš, po trase ER-2 od Pomezních budŽacléři. Lesní cesta je sice široká, ale sjezdy se už dají označit jako trochu technické.

„V Krkonoších je moc lidí, hlavně pěší turisté se pletou do cesty.“ Jak kde. Já zde jezdil v prvním červencovém „svátečním“ týdnu, kdy bych čekal lidí nejvíc. A na většině míst mi to přišlo úplně v pohodě. Horší byla jen místa, kde se dá očekávat nejvyšší hustota výletníků – u „atrakcí“ dobře dostupných z parkovišť nebo horních stanic lanovek. Dost lidí mířilo z Černé horyVáclaváku (ještě že jsem tam jel nahoru a ne dolů), a do Obřího dolu bylo správné rozhodnutí jít jen na procházku bez kola. Překvapivě hodně lidí jsem potkával na trasách k Boudě u Bílého Labe – a to i na té v úbočí Kozích hřbetů, tam jsem si na kole připadal mezi pěším docela nepatřičně, navíc závěrečný sjezd po kamenité cestě patřil mezi ty náročnější, nahoru to snad ani vyjet nejde.

„V Krkonoších jsou moc prudké kopce.“ Tak určitě. A mnohde neexistuje ani jiná varianta, než zdolat prudký kopec. Já jsem do Krkonoš kvůli kopcům jel, ale chápu, že pro průměrného cykloturistu je to za hranou. Kvůli některým kopcům se někomu víc než kolo může hodit elektrokolo. Nicméně pár tipů na hezké relativně nenáročné trasy v další části článku najdete.

Tipy pro cyklisty v Krkonoších

Náročná krkonošská stoupání

Nejdelším alpským stoupání sice ta krkonošská konkurovat nemohou, ale i tak se zde najde několik kopců se slušnými parametry pro vrchaře. Ač jsem jezdil na biku, většina zmíněných kopců je vhodná i na silničku. Já bych měl sice kvůli občasnému křížení s odvodňovacími kanálky problémy směrem dolů, ale zkušenější silničáři si asi poradí. Z Pece pod Sněžkou se dá vystoupat přes Richterovy boudy a Výrovku až ke kapličce pod Luční horou. Ta je ve výšce 1510 metrů nad mořem nejvyšším bodem, kam se v ČR smí na kole. Stoupání s převýšením 750 metrů na zhruba 6,6 km má průměrný sklon okolo 11 % a maximum bude podle mě přes 20 %. Dle časů na Stravě tento kopec vyjel nejrychleji nedávný mistr světa Michal Kwiatkowski. Slušné stoupání z Pece vede i opačným směrem na Lučiny – od spodní stanice vleku Javor k Pražské boudě to je 2,2 km s převýšením 280 metrů, tedy v průměru 13 %. Bikeři mohou dál pokračovat až na vrchol Černé hory ve výšce 1299 m n. m., to je převýšení dalších 170 metrů. Silničáři se na Černou horu mohou dostat z Janských Lázní, navíc můžeme připočítat i stoupání ze Svobody nad Úpou, pak má kopec převýšení skoro 800 metrů na 12 kilometrech. Ale ten jsem nejel.

Jedno z nejdelších asfaltových stoupání po cestě, kam auta smějí jen na speciální povolení, a navíc tam leží nový kvalitní asfalt, vede ze Strážného na Friesovy boudy (6 km / 500 m), horší asfalt končí až někde u Dvorské boudy a s horskými koly se dá samozřejmě pokračovat až na Výrovku a k Luční boudě. Stoupání si lze prodloužit i na začátku o úsek Vrchlabí – Strážné, pak vychází délka stoupání na nějakých 16,5 km a převýšení 1000 metrů.

Známý výšlap ze Špindlerova Mlýna na Špindlerovku mi přišel oproti dříve zmíněným kopcům jako mírný, 10 km s průměrným stoupáním 5 %. Navíc jde o silnici, kam auta v létě normálně smí. Zábavnější závěrečný úsek na cyklisty čeká, když by kus před Špindlerovkou pokračovali k Petrově boudě, která v roce 2011 shořela a teď stavějí novou. Tam má závěrečný kilometr průměr okolo 11 % a maximum bude někde ke 20 %, ale asfalt na kopci není zrovna pro silničáře, však tam také nejlepších časů dosahují cyklokrosaři. Asi nejznámější krkonošské stoupání z Jilemnice přes Horní Mísečky na Zlaté návrší jsem vynechal, do programu výletů z Pece se tolik nehodilo.

Pohodovější cyklotrasy v okolí Pece pod Sněžkou

Jak naopak vyjet z Pece pod Sněžkou, aby se nezačínalo prudkým kopcem, který průměrný rekreační cyklista sotva vyjede? Těžko, když nepočítáme hlavní příjezdovou silnici z Trutnova. Do vyšších pasáží na Lučiny se dá nejpohodlněji dostat po asfaltce z Pece k Javorským boudám, kde je stoupání hezky pozvolné, ale úsek za nimi na Slatinnou stráň a k Pražské boudě už také není zrovna pohoda. Odtud z Lučin se dá zamířit po „relativně rovinaté vrstevnicové“ asfaltce směrem na Strážné, nicméně i zde je použití uvozovek na místě. Prudší úseky tu sice nejsou, ale i tak je převýšení na 15 km jedním směrem 200 m a druhým 500 m, zejména kvůli stoupání k Tetřevím boudám. Odtud vede další, tentokrát už opravdu rovinatá a vrstevnicová cesta, která je na některých mapách označována jako Liščí cesta. Nicméně rovina končí někde pod Dvorskou boudou či Zadními Rennerovkami a začínají zas převládat slušné kopce.

Relativně nenáročná a přitom krásná je asfaltka, která se odpojuje ze silnice na Pomezní boudy v Dolní Malé Úpě a vede Lvím dolem podél Jeleního potoka. Po této cestě se dostanete pod Sněžku z nejméně známého jihovýchodního směru, a v místě, kde cesta opouští Jelení potok, jste vlastně nejblíž Sněžce, co na kole smíte oficiálně být. Zajímavý je tu také pohled na kus lesa zlikvidovaný nějakou kalamitou či kůrovcem. Neuvědomuji si, že bych v Krkonoších jinde něco podobného viděl.

Cyklistické závody v Krkonoších

Do Krkonoš jsem přijel za cykloturistikou, která se dá označit i jako trénink (nebo opačně?). Ani jsem nezjišťoval, jestli se zde konají v prvním červencovém týdnu nějaké závody. Pořád se mi ale nějaké pletly do cesty :-)

Nejdřív jsem v polské části Krkonoš ve Szklarské Porebě narazil na polský Bike Adventure, který ovšem s českým Bike Adventure má společný jen název. Série čtyř MTB maratónů zavítala některými etapami i do okolí Jakuszyc, které znám z běžek a kam jsem z Pece zamířil na nejdelší cyklovýlet. Na značení trasy závodu Kolo pro život Vrchlabí – Špindl Tour jsem narazil den před závodem mezi Tetřevími boudami a Špindlerovým Mlýnem. Zjevně budou mít nějakou výjimku, protože některé úseky nevedly po značených cyklotrasách, tedy normálně se tam na kole nesmí. 1000miles adventure se nejezdí po vyznačené trase a průjezd prvních závodníků tohoto extrémního závodu jsem nezaregistroval, ale ty z chvostu startovního pole, co měli v tu dobu ztrátu na čelo už pár dní, jsem na jednom ze svých výletů předjížděl. Což po více jak 500 km, které už měli v nohách, nebylo nic překvapivého. Při výletu mimo Krkonoše do Vraních hor jsem narazil na značenou tratu jedné etapy MTB trilogy, taktéž den před závodem. Neodolal jsem a asi 13 km z trasy jsem si projel. I přes mnohé krásné úseky to není závod pro mě. Na každé ze tří „rychlostních zkoušek“ pro kategorii enduro se objevil aspoň krátký úsek, který jsem nesjel.

Kam z Pece pod Sněžkou mimo Krkonoše

Koho by nebavily krkonošské zpevněné cesty, může si vyjet mimo Krkonoše. Třeba do zmíněných Vraních hor za Žacléřem jsem zvládl dojet celkem v pohodě, byl to výlet dlouhý něco přes 90 km a to jsem nejel úplně přímo. Vraní hory sice rozlohou a nadmořskou výškou nemohou Krkonoším konkurovat ani náhodou, ale strmé jsou podobně. Na jejich nejvyšší vrchol, 881 metrů vysoký Královecký Špičák, se na kole vyjet dá a rozhodně to není zadarmo a žádný asfalt tam taky nevede.  Pěkných cest pro bikování tam je více a to jsem se ani nedostal do rozlohou větší polské části. A kdo by náhodou chtěl sbírat na začátku července borůvky, tak ve Vraních horách jich už rostly spousty, zatímco v Krkonoších většinou ještě ani nedozrávaly.

Možná bych měl na Vraní hory více času, kdybych se nesnažil u Žacléře v areálu bývalého lomu najít bikepark Žacléřská halda. Ale ten už nejspíš neexistuje, nebo není běžně přístupný.

1 komentář u „Krkonoše na kole

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *