Při sedmi předchozích účastech jsem na start Pražské lítačky nastupoval s cílem bojovat o vítězství, dvakrát z toho úspěšně. Poosmé už jsem k závodu přistupoval jinak, závodili jsme ve dvojici s osmiletou Míšou. Chtěli jsme si to hlavně užít a nevletět ničemu pod kola. A to se podařilo. Výsledek z toho byl úplně stejný jako před rokem, 13.-14. místo.

V Pražské lítačce vítězili v posledních ročnících opravdoví nadšenci do pražské MHD, ale letos došlo zas po letech k těsnému souboji s orienťáky a běžci. Matěj obhájil své vítězství s úctyhodným ziskem 322 bodů jen těsně, o bod méně získala dvojice borců z orienťácké Kotlářky. Jejím členem byl dokonce aktuální mistr světa ve SMIKu. I několik dalších orienťáků se objevilo v top 10 výsledkové listiny.

My s Míšou jsme nasbírali 251 bodů. Z toho 105 za výstup či nástup na 35 různých zastávkách, dalších 60 za 3 bonusové zastávky a zbylých 86 za svezení různými linkami zahrnutými do pražské MHD. Jeden přívoz, jeden vlak, dvě linky metra, 4 autobusy včetně jednoho lépe bodovaného „třístovkového“ a 13 tramvajových linek. Dalších šest cest tramvají nám body nepřineslo, linkami číslo 2 a 22 jsme totiž popojeli rovnou třikrát, čísly 9 a 12 pak dvakrát. GPS záznam viditelný níže ve článku hlásí celkovou najetou vzdálenost skoro 42 kilometrů, z toho necelé 3 kilometry jsme naběhali – konkrétně 2870 metrů na 9 přebězích delších než 100 metrů.

S ohledem na naše ambice a výsledek tentokrát trasu detailně rozebírat nebudu. „Závodní průkaz“ se zápisem projetých zastávek a linek je na konci článku, stejně tak GPS záznam. Zaměřím se jen na některé zajímavosti.

Přívoz Výtoň – Kotevní

Míša měla před závodem jediné hlavní přání, svézt se přívozem. Využít přívoz ostatně bývá většinou výhodné, jde o nejvíce body hodnocený dopravní prostředek. Však jsem některým jel jak při své vítězné premiéře v roce 2014, tak při druhé výhře o 4 roky později.

Ovšem čerstvější byla vzpomínka na loňský ročník, kde jsem i přes opakovanou snahu přeplout přívozem na Výtoň nezvládl. Na zastávce Kotevní jsem nedal dostatečně viditelné znamení, čímž jsem přišel o veškeré šance na slušný výsledek.

Letos došlo k „nejzábavnějšímu“ zážitku závodu na podobném místě, tentokrát ne naší vinou. Na Výtoň dojíždíme tramvají sice na poslední chvíli, ale máme vše pod kontrolou. Vidíme, že přívoz teprve vyplouvá z Císařské louky a bude mít tedy zpoždění. Místo nestíhačky tedy pár minut čekáme na dešti. Na jízdním řádu si ověřuji, že Kotevní je stále zastávkou na znamení. Při nástupu na přívoz tedy oznamuji během kontroly jízdních dokladů převozníkovi, že budeme vystupovat na Kotevní. Jenže nejsme zdaleka jedinými pasažéry, dokonce s námi jede nějaký převozníkův známý…

Přívoz opouští přístav, podplouvá pod železničním mostem a míří až moc podezřele směrem k Císařské louce. „Nezapomněl jste na nás s tou Kotevní?“ Převozník se moc omlouvá, zakecal se a teď už není rozumné loďku stočit směrem ke Kotevní. Takže nejprve přistáváme na Císařské louce, vysazujeme pár cestujících, další nastupují, a až pak míříme na Kotevní. Znamená to zásek asi 4 minuty oproti přímé cestě…

Navíc až druhý den ráno si uvědomuji, že jsme vlastně jeli odkloněnou linkou. Za to bychom bývali získali další 4 body, jenže jsem to nikam nenapsal ani nenahlásil… Ale stejně bychom se tím výše neposunuli, jenom bychom se o to 13. místo nedělili. A Míša má díky tomu aspoň fotku z přívozu s Vyšehradem za zády.

Nejdelší přejezdy

Strávit více času v jednom dopravním prostředku se na této akci nehodí. Na druhou stranu zisk bodů za bonusové zastávky někdy vyžaduje zůstat v některé z linek déle. Většina z našich 5 nejdelších přejezdů byla nějak spojena s bonusovkami.

Plzeňka – Holyně

• V tramvaji č. 5 jsme strávili 15:20 a ujeli 11 zastávek.
• Návštěva bonusovky „uprostřed ničeho“ v Holyni se moc nevyplatila. Původně jsem ani s takto dlouhým přejezdem nepočítal. Ale až v tramvaji jsem začal zkoumat jízdní řády a zjistil, že zvažovaný přejezd z Holyně na Zličín je úplný nesmysl. Autobusy tam z blízkých zastávek jezdí jednou za uherský rok a cesta trvá dlouho. Proto jsme zůstali sedět v pětce a přestupování na další tramvajové linky jsme si nechali až na cestu zpět.

Klamovka – Televizní věž

• V autobuse č. 191 jsme strávili 8:10 a ujeli 7 zastávek.
• Bonusovka u Televizní věže nenabízela výhodnou možnost kratšího přejezdu a i s ohledem na umístění blízko cíle se určitě vyplatila. Autobus jsme dobíhali a jezdí tam jediná linka, tak to asi úplně špatné nebylo. Ale možná by bývalo výhodnější pokračovat v jízdě tramvajemi do Motola, odtud autobusy na Vypich, sebrat bonusovku u Hvězdy a k Televizní věži přijet z druhé strany.

Chaplinovo náměstí – Lihovar

• V tramvaji č. 20 jsme strávili 7:20 a ujeli 5 zastávek.
• Druhý záznam z výletu do Holyně – resp. nejdelší přejezd z návratu odtamtud – naznačuje, že cesta do Holyně opravdu neznamenala výhru.

Výtoň – Kotevní

• O cestě přívozem P5 už je napsáno výše. Z GPS záznamu jsem odečetl, že jsme na něm strávili 6:30. A to navíc asi ještě chybí ne úplně krátká doba nástupu na přívoz.

Drinopol – Obora Hvězda

• V tramvaji č. 22 jsme strávili 6 minut a ujeli 5 zastávek.
• Bonusovka Obora Hvězda byla jednoznačně nejlépe dostupná a vyplatila se. Přesto je dobré zmínit jedno obecně platné poučení, na které jsem popisem delších cest na bonusovky přišel. Jet někam tam a pak stejnou cestou zpátky, to při Lítačce obvykle výhodné nebývá. Do linky 22 jsme pak při návratu do cíle nasedli ještě dvakrát…

Úvodní přejezd speciální tramvají z Harfy na tajné místo ostrého startu v Podbabě jsem v těchto statistikách vynechal. Trval nečekaných 37 minut, ale do tříhodinového časového limitu se nepočítá. Myslím ale, že spoustě účastníků rozbil předzávodní plány.

Přeběhy mezi zastávkami

Napočítal jsem 9 přesunů delších než 100 metrů, kde jsme běželi. Dohromady jsme naběhali 2870 metrů. Do seznamu se nedostal přesun mezi Břevnovským klášterem a zastávkou U Kaštanu. Úsek sice měří 300 metrů, ale další tramvaj měla přijet až za dlouho, takže jsme nemuseli ani popoběhnout.

Těšnov – Bílá Labuť: 200 m

První významnější popoběhnutí, ale stále ještě volným tempem, abychom stihli autobus 207.

Botanická zahrada – Palackého náměstí: 480 m

První delší přeběh na naší trase, možná zbytečný. V závěru už jsme šli chvíli pěšky.

Kotevní – Plzeňka: 450 m

Nejkratší postup od přívozu na jinou nejbližší zastávku MHD nelze doporučit, není nejvýhodnější ani nejbezpečnější. Strakonickou ulici doporučuji překonávat jedině na přechodu se semaforem. U ústí ulice Kotevní na Strakonickou jsme museli čekat přes minutu, abychom se dostali na druhou stranu jakžtakž bezpečně.

Poliklinika Barrandov – Chaplinovo náměstí: 330 m

Místo čekání na další linku na zastávce rychle přeběhnout na další zastávku a nastoupit až tam, to byla moje častá strategie v minulých ročnících. Letos jsme ji vyzkoušeli jen jednou a to zde. Přesto šlo z tohoto úseku vydolovat o 3 body více. Jen to chtělo koukat opačným směrem, všimnout si autobusu 170 na autobusové zastávce a místo přeběhu se svézt jím.

Lihovar (tram) – Lihovar (bus): 170 m

Vystoupíme z tramvaje na Lihovaru, kde přestoupíme na autobus, těch tam přece jezdí hromada. Jenže zastávka autobusu ve směru Smíchovské nádraží není tam, kde bývala. Až moc dlouho mi trvalo uvědomit si, že asi bude umístěna na druhé straně Strakonické ulice. To znamenalo nutnost sprintovat, naštěstí na semaforu jsme měli zelenou a autobus jsme stihli. Navíc „třístovkový“, o 2 body výhodnější než běžný. Kterým bychom asi jeli, kdybych tak dlouho nepřemýšlel, kde že vlastně ta zastávka je.

Klamovka (tram) – Klamovka (bus): 140 m

Nejkratší přeběh, ale nejvíc na hraně. Ze zastávky tramvaje už jsme viděli, jak přijíždí autobus 191. Ten bylo potřeba stihnout, ale dva přechody se semafory stály v cestě. Jednomu z nich jsme se museli vyhnout, tam by byl přeběh na červenou neakceptovatelný. Alternativní varianta překonání ulice byla jasně bezpečnější a i k dodržení silničních pravidel měla snad mnohem blíž. Zavírající se dveře Míšu nepřivřely, i když moc nechybělo.

Televizní věž – Drinopol: 700 m

Nejdelší přeběh dne. Nic lepšího, než seběhnout od Televizní věže na Strahově dolů k tramvaji na Břevnov, mě nenapadlo – a v naší situaci, kdy už moc času do limitu nezbývalo, asi ani lepší varianta neexistovala. Bylo cítit, že po již naběhaných skoro 2 km toho má Míša už dost. Ale pořád lepší, než kdybychom tento postup s převýšením 40 metrů museli běžet v opačném směru tedy nahoru.

Vypich (bus) – Vypich (tram): 230 m

Volným tempem ze zastávky autobusové na tramvajovou. Spojený s čekáním na červené a odjezdem jedné tramvaje, což nám v tu chvíli ale vůbec nevadilo.

Malovanka – Dlabačov: 170 m

Časovou rezervu jsme měli dostatečnou, ale další závodníci mířící do cíle nás strhli k běhu.

Zápis naší trasy

Naši trasu jsem během závodu zapisoval zelenou fixou. Všechny ostatní záznamy pochází z vyhodnocování výsledků – tento papír jsme dostali zpátky při sobotním vyhlášení výsledků.

Druhou stranu papíru s posledním záznamem před cílem už jsem nefotil. Naši trasu jsme zakončili přejezdem tramvají 22 (potřetí) z Marjánky na Malovanku.

GPS záznam trasy

Nejzajímavější chyby

Pražská lítačka je akce, kterou snad ani nejde absolvovat bez chyby. Podělíme se o následující dvě:

Přejezd „žlutým“ metrem v prostoru centra z Náměstí Republiky na Národní třídu není rozumný sám o sobě. Dost času se ztratí na dlouhých jezdících schodech. Ale hlavně jsem už dlouho na Národní třídě nevystupoval a myslel jsem si, že výstup se nachází vepředu. Ve skutečnosti je vzadu = zbytečně ztracená necelá minuta.

Na Barrandov jezdí 4 tramvajové linky. Třemi z nich jsme cestou tam a zpátky jeli. Když jsme přestupovali na Smíchovském nádraží znovu na tramvaj, řekli jsme si, linku 5 už máme, necháme ji odjet. Taktéž druhou soupravu, která přijela těsně za ní (jedna z nich mířila do vozovny). Čekali jsme na číslo 12, tou jsme přeci ještě nejeli a přijížděla jen pár desítek vteřin po pětkách. Jenže hned po nástupu při zápisu linky jsme zjistili, že dvanáctkou jsme se přesouvali už jako první tramvají na začátku závodu.

Závod (a sepisování tohoto článku, aby Míša měla vzpomínku) nám přinesl i další zkušenosti. Už teď vím o dalších třech „systémových“ věcech, které bych příště udělal jinak a lépe.

Radost na závěr

Jasno mám v jednom, příští rok se na Lítačku chceme vrátit ve stejné sestavě. Míšu závod bavil a já mám radost, že naše děti jezdí veřejnou dopravou radši než autem. Díky pořadatelům, že je v tom podporují.