Byla to moje oblíbená orienťácká disciplína. Bruslařský orientační běh, bruslařský orientační závod, nebo jen zkratka OBR – vlastně ani nemá svůj oficiální název. Závody v orientačním bruslení se konávaly celkem pravidelně mezi lety 2006 a 2012. Účastnil jsem se toho (možná jen v širším okolí Prahy) prvního, zvítězil jsem jak v nejkratším, tak nejdelším. Při příležitosti konání dalšího závodu po dlouhých 13 letech je čas oprášit vzpomínky na některé z tehdejších závodů.

Na bruslích jsem naposledy stál v roce 2018. Od té doby mě buď na led nepustilo zdraví, nebo chyběl led, nebo u mě bruslení prohrálo s jiným programem. Abych mu dal přednost třeba před běžkami nebo rodinou, potřebuji zamrzlou velkou plochu. Tím myslím opravdu velkou, srovnatelnou třeba se 70 km bruslení na Orlíku, nebo se zážitky na jakémsi tajemném jezeře :-) A nebo orienťácký závod. Ten na Orlíku 16. 2. 2025 vypadá velmi lákavě, ale vyžaduje 100% zdravotní stav…

Roky 2006-2012 zároveň spadají do doby, kdy to na webu mého tehdejšího klubu Ekonom Praha žilo a psal jsem na něj pravidelně zprávy. Ty nyní leží těžko dohledatelné v archivu. Tak všechny své články o závodech v orientačním bruslení přesouvám i sem na jedno místo…

2006: první závod

Zpráva na webu Ekonomu z 5. 3. 2006 (kdy se i závod konal) měla název Bruslařský orienťák:

Pískovny Na Barabě u Mělníka byly v neděli dějištěm zajímavého závodu – orientačního bruslení. Netradiční disciplína přilákala velké množství závodníků (myslím, že více než 100) jak z řad bruslařů, tak z řad orienťáků. Ušáci se mezi nimi neztratili, byli jsme jedním z nejpočetnějších oddílů – přijelo nás 7 – známí propagátoři bruslení Fantovi, Karel, Martina s Bárou a já. 

Pískovny byly při těžbě vytvarovány celkem rozmanitě – několik lomů navzájem propojených, sem tam nějaký ostrůvek nebo dlouhý poloostrov. Bohužel počasí, na němž je takový závod hodně závislý, nebylo úplně stoprocentní – pár čísel sněhu na ledě po pátečně sobotní chumelenici závod na jedné straně (mapově) zjednodušilo a na druhé (fyzicky) ztížilo. Hlavně ale nebyl dostatečný mráz k tomu, aby bylo možné přejet na bruslích mezi dvěma hlavními částmi prostoru – v úžině byla voda. Takže nezbývalo než na bruslích přebíhat asi 20 metru široký a 3 metry vysoký val – převýšení tedy rozhodně nebylo avizovaných 0 metrů :-) Na desetikilometrové trati složené ze tří okruhů jsme val překonávali v každém okruhu dvakrát. Na druhou stranu, překonávání kousků pevniny učinilo závod zajímavým i z hlediska volby postupu. Z počátku závodu jsem se držel toho, že si chci hlavně užít bruslení – ovšem objíždění poloostrova pro mě v prvním kole znamenalo zhruba minutovou ztrátu oproti variantě přeběhnout těch 30 metrů po hlíně, trávě a kamenech. V dalších kolech už jsem se dostal do správného závodního zápalu, takže jsem pro pár ušetřených sekund pevninu přebíhal a ničil brusle, a vůbec jsem šel do závodu mnohem víc naplno, než by odpovídalo mému v poslední době tradičnímu turistickému přístupu. V cíli jsem toho měl opravdu dost. 

Znamenalo to čas okolo 43 minut a ztrátu zhruba 5 minut na vítěze, kterým byl alespoň podle předběžných vyvěšených výsledků Ondřej Skripnik. Co dodat na závěr: Byl to super zážitek! Díky pořadatelům, že takový závod vymysleli a uspořádali – vůbec nevadí, že organizace nebyla úplně dokonalá. Kdybychom my pořádali závody s takovým nadšením… A všem doporučuji, až zas budou mrazy a objeví se další podobný závod, určitě ho vyzkoušejte! Stránka s výsledky, fotkami, atd.

2009: 2 kratší závody na začátku roku

Aktualitu vloženou na web Ekonomu 4. 1. 2009 jsem pojmenoval 2x bruslařský OB. Věnovala se akcím konaným 1. a 4. ledna 2009:

S koncem roku přišly mrazy a s nimi čas disciplíny, pro kterou jsou vhodné podmínky vždy jen na pár dní v roce a někdy ani to ne – bruslařský orienťák. Pravidelný pořadatel těchto závodů Radek Mikuláš nelenil a naplánoval rovnou dva. Ten první se uskutečnil na Nový rok až u Ráje (to je vesnice na Kokořínsku) na tůni U vrby. Rybníček byl sice malý (dlouhý tak 350 metrů), ale velmi členitý – ostrůvky, stromy, keře či umělé objekty ve vodě, a k tomu rákosí. Závodilo se formou „napůl paměťáku“ – na startu každý dostal mapu se zakresleným postupem na první kontrolu, na první kontrole bylo zakreslené umístění druhé kontroly atd. (ale mapu ze startu jsme měli k dispozici stále). A tímhle způsobem jsme rybníček několikrát projezdili tam a zpátky. Po závodě jsem si od Mirka Fanty půjčil a vyzkoušel nordické brusle – jezdí se na nich mnohem rychleji, ale pro tento závod výhodou nebyly. Pro kličkování v rákosí, rozjíždění od jedné kontroly a brzké brzdění u další se hodily kanady více. Navíc byl tento spíš sprint poměrně mapově náročný, bruslaři neměli proti orienťákům moc šancí. Mně se podařilo zajet v podstatě bez chyb, navíc jsem brzy dojel o minutu Dana Šafku, se kterým jsme zbytek závodu jeli společně a pomohlo nám to oběma. S časem těsně nad 14 minut jsem s přehledem zvítězil. Jako cenu pro vítěze jsem si odnesl vyprošťovací bodce, takže až se pode mnou někde prolomí led, tak bych se nemusel utopit :-) Cenu věnoval Honza Stodola, který kromě těchto bodců nabízí i nordické brusle. Mezi ženami byla nejrychlejší ex-ušanda Martina Sedláčková, celkově šestý Vašek Fanta byl myslím nejlepším závodníkem s nordickými bruslemi. Můžete se podívat na výsledky a mapu U vrby.

Bruslení je celkem netypický pohyb, takže mě po závodě pořádně bolely záda. Ale protože se mi závod líbil, v neděli jsem nakonec nevyrazil na hory, ale na další bruslařský závod. Jeho dějištěm byla Jiřická tůň kousek od Neratovic a už pohled na mapu napovídal, že půjde o dost odlišný závod, s delším postupy (tůň je dlouhá asi 1,5 km) a bez kličkování v rákosí. Delší trať měřila dle GPS Mirka Kaliny 9 km a skládala se ze tří okruhů, při každém jsme projeli tůň tam a zpátky. Podařilo se mi stlačit čas pod 30 minut – podle času si člověk řekne, že to je krátký závod, ale v posledním kole už jsem moc sil neměl. Tentokrát byly nordické brusle výhodnější – Honza Stodola (který na nich den předtím na Lipně najezdil 119 km) a vítěz závodu Viktor Slavík se na nich pohybovali výrazně rychleji, než já na kanadách. I nějakou tu mapovou chybku si mohli dovolit, rychlejším bruslením ztrátu hravě dohnali. S dvouminutovou ztrátou na vítěze jsem nakonec skončil na 5. místě, Mirek Kalina obsadil 6.místo (podle GPS skoro se 3 minutami chyb), Mirek Fanta byl 10. Můžete se podívat na výsledky a mapu Jiřická tůň (předchozí vydání v archivu map – na závodní mapě byl tvar rákosí okolo břehu aktuálnější, ale stejně ne úplně přesný. S tím se ale moc nedá dělat, když rákosí vyroste nebo ho ostříhají každý rok jinak). Závěrem bych chtěl Radkovi Mikulášovi a jeho rodině poděkovat za dva moc hezké závody – pořádat takové závody, u nichž termín určuje počasí a to jen pár dní před závodem, vyžaduje obrovské nadšení.

2012: nejdelší závod na Orlíku

Zprávu jsem na web Ekonomu umisťoval v den závodu tedy 12. 2. 2012, její název byl Orientační bruslení na Orlíku:

O víkendu začala (a téměř jistě zase skončila) sezóna bruslařských orienťáků. Sobotní závod na Barabě u Mělníka pořádal tradiční a pokud se nepletu, tak až do včerejška jediný pořadatel bruslařských závodů Radek Mikuláš. Jeho závodů se sice vždycky účastním rád, ale na Barabě jsem již závodil při prvním ročníku v roce 2006 a ač je to pěkná a pro orienťák zajímavá pískovna, zamrzlý Orlík znamená prostě pro bruslaře víc a že tam strávím za poslední dva víkendy celkem tři dny, mi vůbec nevadilo. Už minulou neděli jsme přehradu vyzkoušeli společně s Fantovými. Tehdy byl led ještě nádherně čistý, ujeli jsme 50 kilometrů zejména po Otavě, ale i Vltavě a Lomnici, a lepší bruslení jsem v životě nezažil. Tady je GPS záznam. A dnes se na podobném místě – ve Štědroníně, na Otavě kousek od soutoku s Vltavou u Zvíkova, konal další bruslařský orienťák.

Poprvé ho pořádal Tomáš Vaníček, poprvé se závodilo na takhle rozsáhlé ploše a poprvé šlo o opravdu vytrvalostní závod – objet všechny kontroly ideálním postupem znamenalo ujet asi 25 kilometrů. Na ledě se nacházelo 3-5 cm prašanu, takže pár závodníků zvolilo běžky (aspoň jsem o tom mohl napsat i na KamZaSněhem.cz :-), ale brusle byly jasně rychlejší. Kontrol se po přehradě nacházelo celkem 21 a závodníci je mohli sbírat v libovolném pořadí, omezeni byli jen časovým limitem 2,5 hodiny. Navíc šlo o tzv. žravý scorelauf – hromadný start a na každé kontrole samolepky s body. První na každé kontrole bere nejvíc bodů, druhý o bod méně, atd. Ideální na to se nechat vybláznit a později vytuhnout. 13 kontrol se nachází směrem ke Zvíkovu a pak na Vltavě, vyrážím tedy tímto směrem. Další volba přichází v zápětí – zajedu si pro kontrolu v zátoce, kde budu první, a závodníky, kteří ji vynechají, postupně zkusím předjet. Na kontrole u Zvíkovského mostu beru body horší než desáté, ale o dvě kontroly dále jsem už nečekaně první. Dojíždí mě však Ondřej Skripnik, který na bruslích umí slušně, však taky první ročník bruslařského orienťáku vyhrál. Asi by mě předjel i bez toho, ale zakopnutí o nějaký kus dřeva schovaný pod sněhem mě posílá na led a další dvě kontroly beru jako druhý. Pak Ondřej na dohledávce chybuje a dvě kontroly zas vedu já. To už jsme na soutoku u Zvíkova a přichází další volba – jet dříve pro jednu kontrolu po proudu Vltavy na sever, nebo pro čtyři proti proudu na jih. Kontrola na severu je nějak daleko, měl jsem ji nechat na později – z ní mám sice plný počet, ale propadl jsem se tím startovním polem hlouběji, než jsem čekal. Na jihu první kontrola je snad deset bodů pod maximem, další postup musím pak jet naplno, abych pár bruslařů předjel. Před nejvzdálenější kontrolou v zastrčené zátoce jsem se vší silou dostal na druhé místo, jenže na popisy nekoukám a stopy vedly jinam než ke kontrole na lodi, takže celá před chvílí předjetá trojice brala stejně víc bodů. Teď mě čeká dlouhý přejezd – zpátky na Otavu. U Zvíkova mi dost docházejí síly – jak je led zasněžený a pohybuje se tam hodně bruslařů i chodců, už je sníh dost ušlapaný a bruslí se v něm blbě, po asi 11 km a 42 minutách zvlášť. Ondřej, který jel kontroly na Vltavě v opačném evidentně lepším pořadí, se objevuje u Zvíkova docela dost za mnou, ale dojíždí mě celkem brzy a v téhle krizi se ho neudržím. Ale hlásí, že kontrolu na lodi prý nenašel. Takže paradoxně špatný postup byl pro mě nakonec dobrý. Při průjezdem prostorem startu a cíle se radši v klidu občerstvuji. První čtyři kontroly po Otavě směrem na jih se dají brát v různém pořadí, tak úmyslně volím výrazně delší variantu, při které ale budu brát dvě kontroly před Ondřejem. Co kdyby se ještě na tu loď chtěl vracet… Tím mě předjíždí další borec, který mě nutí jet zas naplno. Na tři předposlední kontroly se dostávám před něho, ovšem na 2,5 km dlouhém úseku k poslední z kontrol u ústí Lomnice do přehrady se nečekaně drží a v závěru má více sil. Odtud už je mi vše jedno – stejný počet bodů mohou mít závodníci pouze teoreticky, takže o cílový čas nejde a do cíle už mohu dojet v klidu v celkovém času 1 hodina 46 minut. Hodinky hlásí ujetou vzdálenost 26,3 km. GPS záznam jsem nahrál jak na Cykloserver (tam je lepší turistická mapa), tak na Everytrail (tam je zas líp vidět rychlost) a díky tomu nemusím ani skenovat mapu – schválně, kdo dokáže zakreslit na základě GPS záznamů všechny kontroly :-)

Chvíli přede mnou do cíle dorazil i borec, který jel nejdříve na Otavu. Bodů má výrazně míň, Vltavou totiž začínala většina startovního pole a později už tam zůstalo méně bodů. Takže by to mělo být jasné. Po vítězství na nejkratším orientačním bruslení v roce 2009 vítězím i v tom nejdelším. Na bedně navíc nejsem z Ekonomu sám – 3. místo obsadil Vašek Fanta, který na rozdíl od ostatních vyhlášených jel na nordických bruslích. V kratším dětském závodě skončila na 3. místě i jeho sestra Kačenka. Kompletní výsledky by se měly brzy objevit na webu závodů. Závěrem bych chtěl poděkovat pořadatelům – pořádat závody v orientačním bruslení má totiž jednu zvláštnost, kvůli které před pořadateli smekám. O termínu se dá rozhodnout až podle počasí pár dní před závodem a zorganizovat vše za těch pár dní, to vyžaduje obrovské nadšení.