Výstup na Dyleň

Vysílač Dyleň Dyleň je druhým nejvyšším vrcholem Českého lesa, to jsme se učili už ve škole. Podle někoho spíše čtvrtý nejvyšší, protože ještě dva vrcholy na stejném hřebeni nedaleko nejvyššího Čerchova dosahují nadmořské výšky nad 940 metrů. Tak vysoká je Dyleň. Nachází se na severním konci Českého lesa, nějakých 15 kilometrů západně od Mariánských Lázní. Právě odtud jsme na Dyleň vyrazili, je to celkem pěkný v podstatě celodenní výlet do míst, kam většina návštěvníků Mariánek nezavítá. Šli jsme pěšky, asi z důvodu že letos už kola bylo dost a měli bychom někam taky vystoupat po svých, ale příště bych kvůli převaze asfaltových cest určitě volil kolo. Jako ostatně i jinde v Českém lese.

Abychom nešli tam i zpátky podobnou trasou, přiblížili jsme se autobusem do Dolního Žandova. Veřejná doprava tam jezdí často, dá se použít i vlak. Odtud jsme stoupali po žluté turistické značce, nejprve po silnici, pak už po lesní cestě, kde jsem si chvílemi i říkal, že je to lepší pěšky než na kole.

Výrazněji nás překvapila až opuštěná rozpadající se budova kousek před rozcestím Pod Dylení. Správně jsme odhadli, že jde o pozůstatek činnosti armády – sídlila tu 13. rota 3. praporu 5. brigády Pohraniční stráže, hledaná také jako Rota Dyleň. Na prohlídku jsme tam nešli, dodatečná virtuální prohlídka díky fotkám je stejnak bezpečnější.

Vlastní vrchol Dyleně s rozhlednou je nepřístupný. Za komunismu fungovala rozhledna jako vojenská pozorovatelna a z této doby zde ještě zůstalo oplocení vrcholového objektu – dva ploty s ostnatými dráty, i když ten vnější se už pomalu rozpadá. Nyní se za plotem nachází Radiokomunikační středisko RTV Cheb, alespoň to píší na ceduli u hlavního vjezdu. Jinými slovy na Dyleni je vysílač. Cedule dále hlásí, že objekt je střežen psy, a pár vlčáků jsme tam skutečně viděli. Turistické značky vedou okolo objektu podél plotu, na druhé straně se pak naskýtá alespoň výhled do Německa.

Nechtělo se nám jít z Dyleně po zelené rovnou do Mariánských Lázní, tak jsme si ještě výlet prodloužili v blízkosti hranic. Z Dyleně jsme sestoupili po červené značce právě k hranici s Německem, kde se nachází střed Evropy. Alespoň podle Napoleona a jeho expertů, kteří spočítali, že střed Evropy se nachází právě nedaleko Dyleně.

Poté, co červená značka opustí hranici a vystoupá zpět na hřeben v ČR nedaleko vrcholu Čupřina, začala to být trochu nuda. Les i Mohelenské pláně jsou sice hezké, ale značka vede pořád po asfaltu, kde by kolo opravdu bodlo.

Červenou jsme opustili na rozcestí Šachta s tím, že zamíříme na sever směrem k zelené značce, a cestou se podíváme do nedalekého bývalého lomu Dyleň. Ten už je solidně zarostlý. Jak je psáno v popisu bývalého uranového lomu Dyleň na hornickém webu, těžba zde byla zahájena v roce 1964 a utlumena v roce 1991.

Od dolu Dyleň jsme pokračovali směrem k zelené značce po silničce, po níž měla vézt i Naučná stezka Slatina. Žádné značení v terénu však neexistuje, první památkou na naučnou stezku byla až poničená tabule stezky na rozcestí Plánský můstek, kde jsme se napojili na zelenou. Cestou jsme pak potkali ještě jednu tabuli v o něco lepším stavu, nicméně stav stezky rozhodně nebyl v říjnu 2014 výborný, jak se píše na webu Lesů ČR.

Na zbytku naší trasy do Mariánských Lázní (resp. Velké Hleďsebe, kde byl cíl našeho výletu) opět převažoval asfalt.

GPS záznam na mapě je níže, trasa našeho výletu měřila 33,5 kilometru, zkrátit se určitě dala. Při hledání doplňkových údajů jsem narazil na trochu delší článek o podobném výletě na Dyleň a okolí, kde se píše i o dalších místech na naší trase.

Při snaze dohledat na internetu více o akcích, na jejichž pozůstatky jsme v lese naráželi (značení MTB trasy maratonu či běžeckého závodu), jsem učinil zajímavější objev. Na webu spolku Život na Dyleň se nachází sekce o běžeckém lyžování – pokud napadne v zimě 2014/2015 dostatek sněhu, počítá se zde se strojovou úpravou běžkařských tras. To jsem předtím vůbec netušil, je čas upravit úvodní text na stránce zpráv od běžkařů z Českého lesa na kamzasnehem.cz.