Statistiku telefonátů si nikde nevedu, natožpak z doby starých Siemensů a Nokií. Ani v chytrém Samsungu nevidím dále než 3 měsíce do minulosti, ale přehled hovorů uskutečněných během soboty 4.10.2014 poskytuje dokonalý. Bez něho bych ani náhodou nedokázal spočítat, že těch telefonátů bylo přesně 38 za den, což musí být můj denní rekord. Přinesl ho první den pořádání MTBO závodů v Říčanech. Akce, které jsem věnoval spoustu času s předstihem plánovaně a celkem s radostí, v posledních týdnech už pak mnohdy méně plánovaně a bez radosti, a sobotní dvojzávod sprint + middle vše korunoval. Neplánovaných událostí přišlo několik a radost žádná. Tento článek jsem psal primárně pro ročenku Ekonomu Praha za rok 2014, od verze zveřejněné v ročence se liší jen v jednom odstavci, který by v papírové verzi bez odkazů postrádal význam…

Moje oficiální funkce pro dva dny (a kus pátku předtím) v Říčanech se nazývala šéf roznosu a zadavatel práce šéfovi hlídačů, ale bylo tak nějak jasné, že bych měl kecat i do dalších věcí. A že případné problémy v lese budeme řešit hlavně já a hlavní rozhodčí Sádlo. Průvodcem tím, co se vše v sobotu událo, je tento výpis uskutečněných telefonátů.

Trocha statistiky na začátek. Častěji mi bylo voláno (24x), než jsem volal (14x). Nejčastěji mě sháněl ředitel Mirek (6x), naopak já jsem se nejvíckrát dovolal shodně Sádlovi, Milanovi Štembergovi a Mirkovi, všem 3x. Statistiky začínají v 7:11, kdy mi volá Mirek. Tohle je jediný telefonát, u něhož si vůbec nepamatuju, kvůli čemu byl.

Z času 7:22 mám ztracené volání od Sádla. Asi mi chtěl říct, že je pořád někde na cestě, přestože sraz pořadatelů byl do 6:30. Jenže mně se dost často stává, že telefon vyzvánět prostě neslyším. Ale možná díky tomuto ztracenému volání jsem si nastavil vyzvánění nejvíc nahlas a všech dalších volání ten den jsem si všiml.

V 7:41 už Sádlo ve škole pár minut je a má vybrané všechny stojany svého roznosu. Kontrola číslo 75 však zůstává ležet na chodbě. Snažím se tedy volat Honzovi Kabátovi, který ji měl umisťovat, zatím ale neúspěšně. Kontrola 75 je nedaleko míst, kde má roznášet Sádlo, takže jenom vezme o stojan víc. V 7:56 mi Honza volá zpátky, tak už mu jen říkám, že je vše vyřešeno. Držel jsem se pravidla, že šéf roznosu vyráží do lesa jako poslední a předtím zkontroluje, jestli na shromaždišti nějaká kontrola nezůstala, a to se vyplatilo.

Na roznos vyrážím na kole, což je sice při vlastním roznášení osmi kontrol umístěných těsně u sebe pomalejší než bez kola, ale vím, že v další fázi už pro mě bude kolo jen výhoda. Do evidence telefonátů nepočítám SMS zprávy – v 8:38 mi píše Kucan „vse ok“. Zkušený roznašeč, ještě se podepisuje, asi ví, že jeho číslo nemám uložené v telefonu…

V 8:43 už jsem skoro na konci svého roznosu. Volá mi Matěj Ševčík, který má hlídat nějaké kontroly. První problém je tady. Už vím, k čemu jsou ty modré a červené fáborky, na které jsem na některých cestách narazil. Z telefonátu dlouhého minutu a 31 sekund vím, že v okolí Jurečku se koná dětský orientační závod hasičů, děti budou běhat po některých cestách, po nichž budou jezdit i bikeři. Startují zhruba ve stejný čas, jako první závodníci na trať sprintu. Zapíchávám tedy poslední kontroly a mířím na start, projíždění kontrol postavených dalšími roznašeči počká…

Hlavně že jsme se snažili dohledat další akce v prostoru závodů, dokonce jsem na toto téma psal článek na web závodů (obsahující mimo jiné i to, že takové akce se hledají blbě, což se právě potvrdilo). Ani zpětně se mi toho moc najít nepodařilo. Při prvním vyhledávacím pokusu jsem skončil na neaktuálním webu Sdružení dobrovolných hasičů Říčany (edit: „neaktivním“ podtržením značím odkazy, které po letech již přestaly fungovat), kde sice mají i kalendář akcí, ale na rok 2013. Na oficiálním webu Říčan v sekci akce také nic nebylo, to samé však platí i o našich závodech. Tím jsem skončil a nechal jsem hledat přátele na internetu. Chtělo to prozkoumat stránky dobrovolných hasičů v okolí. Pomohly ty senohrabské, na nichž byl aspoň název akce Závod požárnické všestrannosti mládeže. Ale ani tato informace k dohledání webu požárnického závodu nepomohla, asi žádný neexistuje. Zato jsem díky hasičům z Mukařova zjistil, že závod je součástí celoroční soutěže PLAMEN, o které se dá najít skoro stejné nic. Nejvíc po závodě napsali hasiči z Tehovce, ti dokonce mají spoustu fotek na Rajčeti. Nicméně přesto se něco o hasičské akci dopředu zjistit dalo, na webu mladých hasičů SDH Čelákovice. Takže za to, že jsme o nic nevěděli, může Mirek nejen proto, že byl ředitelem závodů a ten může za všecko :-) Už 17. září se mladí hasiči v rámci předzávodní přípravy dozvěděli, co se musí naučit a kde se závod bude konat („pravděpodobně v lese u Jurečka“). Týden před závodem už si mohli přečíst i to, jaké je čekají disciplíny, i Jureček byl potvrzen. Víc už jsem tři týdny po akci nenašel, ani na facebooku říčanských hasičů. Zato tam mají fotky z výjezdu k požáru altánu v Říčanském lese (edit: ale už je smazali), který jsem musel z mapy smazat a dostal se i do videa, jak se závodní prostor v průběhu času mění. Takže už vím, že shořel 10. července a škoda byla cca 150 tisíc, podrobně o tom píší v tiskové zprávě města Říčany.

Ale zpět od internetu k vlastnímu pořádání…

Na start jsem dorazil více než půl hodiny před časem 00 a holky o všem informoval. Vyrobily cedule s upozorněním, že po některých cestách budou pobíhat malí závodící hasiči, a připravily se na to, že jejich závodní okruh prochází i naším startem. 9:01 volám Mirkovi, ať vyhlásí i na shromaždišti, že po cestách v blízkosti staru budou běhat děti. 9:06 už zas sedím na kole a za jízdy někde v terénu zvedám telefon od Honzy Kabáta. Roznos i kontrolu umístění dalších kontrol má za sebou a hlásí, že teď si zajede závod v M14 s Martinem jako dohled a pak bude volný.

Někteří pořadatelé hasičského závodu už o kolizi s MTBO vědí od Matěje, ale radši projíždím celou trasu jejich závodu a říkám o nás na každém stanovišti. Právě včas, k nejsložitější křižovatce v lese a zároveň našemu mapovému startu, zrovna přicházejí hasiči vybudovat jedno z jejich stanovišť. Kdo ví, kde přesně by ho postavili, kdybych jim neukázal, po kterých cestách mohou závodníci ze startu jezdit. Naštěstí z té křižovatky vedla jedna, na kterou neměl odbočovat nikdo. Na některých stanovištích hasičského závodu se sice pořadatelé trochu diví, že se o našem závodě nikde nedozvěděli, ale jsou chápaví a navzájem si slibujeme, že budeme závodníky o druhém závodě informovat. U stanoviště, kde se střílí ze vzduchovky, hlásím, že okolo bude jezdit jen minimum bikerů. Na cestičce, na kterou by se teoreticky dalo ze vzduchovky dostřelit a je skoro ve směru střelby, naštěstí žádná kontrola není. Na startu hasičského závodu, který je umístěn na cestičce mezi parkovištěm na Jurečku a koupalištěm, o MTBO závodě ještě netušili. Zablokovaná ulice i pěšina naštěstí nevadí, nevede tudy ani optimální ani alternativní postup žádné kategorie, leda kdyby se někdo hodně ztratil. Pekárenský náklaďák, který blokuje jediný zbylý průjezdný koridor přes parkoviště na Jurečku, naštěstí brzy odjede pryč, i tak ale zaplněné parkoviště není ideálním místem na trati MTBO závodu. Sem se v průběhu závodu ještě chci vrátit.

Všechna stanoviště hasičů jsem projel, tak ještě zajíždím ke zbylým kontrolám, jejichž umístění jsem měl zkontrolovat. Pak se vracím na trasu hasičského okruhu a přemýšlím, kde je nevětší riziko kolize bikera a malého hasiče. Z cestiček vedoucích z kopce od kontrol 33 a 34 mohou bikeři v plné rychlosti vletět na cestu nad fotbalovým hřištěm, kudy také trasa dětí vede. V 9:25 tedy volám šéfovi hlídačů Milanovi Štembergovi, kolik hlídačů je přiděleno do této oblasti. Jarda Hlaváč má prý hlídat i kontroly od 33 a 34 opačným směrem, ale hlavně je prý od rána nezvěstný. Přejíždím tedy zpět ke stanovištím, na které dohlíží David Vít, a přesouvám ho na cestu pod 33 a 34. Jednu z jeho kontrol nám stejně hlídají hasiči, druhá mezi tenisovými kurty se snad ohlídá sama.

Náhodou se potkáváme se Sádlem, oba jsme plánovali pomáhat v cíli, ale do cíle teď zamíří pouze Míra. Já se ještě jednou jedu podívat na parkoviště na Jurečku. 10:02 mu píšu esemseku: „Zůstávám na Jurečku na parkovišti, je to tu nebezpečné.“ Auta parkují i mimo vyznačená parkovací místa. Projet přes parkoviště na kole se sice dá, ale když zrovna přijede další auto a zastaví nebo začne parkovat, není setkání s ním pro bikery zrovna příjemné. Ale moc se s tím dělat nedá, takže jen občas usměrním řidiče a zlobící děti pobíhající po parkovišti. Překvapuje mě, kolik závodníků dělá při vjezdu na parkoviště chybu, když jedou místo po levém okraji plochy podél kraje pravého. Tam je ta uzavřená ulice kvůli startu a zároveň cíli hasičského závodu.

První pětičlenné hlídky malých hasičů začínají dobíhat do cíle a po chvíli mi je jasné, že nejnebezpečnějším místem není parkoviště samo, ale mostek přes Rokytku na cestě mezi parkovištěm a restaurací Jureček. Od parkoviště tam v plné rychlosti přijíždějí bikeři, děti přibíhají na mostek ze zatáčky od restaurace a mohou bikerům vletět přímo pod kola. Hasiči-pořadatelé si to uvědomují skoro ve stejné chvíli, jako já. Postavit se na to místo nestačí, i tak dál hrozí kolize. Naštěstí hasiči jsou zvyklí řešit problémové situace, s pomocí červenobílého mlíka rozdělují mostek na dva koridory – užší pro děti, širší pro bikery. Nejdřív sloužím jako živý kůl já (což má i výhodu, když děti neběží, posunu se a tím zvětším část mostku pro bikery), pak zatloukají dřevěné kůly přímo mezi pražce a koridor na mostku je postaven napevno. Pouze do betonu před restaurací dřevěný kůl zatlouct nejde. Aby děti neběhaly na nesprávnou stranu koridoru, ještě tam chvíli stojím s koncem mlíka, než moji roli nahradil přesunutý odpadkový koš. Mezitím ještě v 10:30 volá Bert s dotazem ohledně fáborkování první části cesty na start odpoledního závodu.

Zpátky na parkoviště už se nepřesouvám, Martin Kabát má závod za sebou a tím pádem mě přijel vystřídat Honza. Přes pár kontrol jedu směrem k cíli, okolo mě projíždějí závodníci. Kouřa nadává na uzavřenou cestu nevyznačenou v mapě – aha, takhle může být vnímán ten koridor u restaurace. Možná by ještě šlo ten odpadkový koš o kus posunout, ale nakonec ho nechávám na svém místě, bezpečnost má přednost před dojmem, že alternativní a zdaleka ne optimální postup je uzavřen.

V 10:48 mi volá Ploutev ze shromaždiště, kde že mám ženu s lékárničkou, že někdo potřebuje ošetřit a hledají desinfekci. Odpovídám, že zdravotník je v cíli, kam zrovna mířím, a že do půl hodiny může být ve škole. Ale asi si nějak poradili, když jsem Ploutvi za čtvrt hodiny volal z cíle, už mi telefon nezvedala. V cíli jsem nakonec ještě pár minut zůstal, počkal na setřídění vybraných map a mezi tím v klidu sežral housky, které si tam Lenka donesla. Až pak jsem s mapami z cíle zamířil ke škole připravovat se na roznos odpoledního middle.

V 11:49 už jsem ve škole. Volá Čenda Wallisch, jeden z jeho synů hlídá kontroly u startu, asi jako dodatečný záskok za nezvěstného Jardu Hlaváče. Jestli je má i sebrat nevím, v zápětí tedy vytáčím Milana Štemberga. Jako šéf hlídačů koordinuje i sběr kontrol ze sprintu – rozdělili si ho hlídači, roznašeči by to neměli šanci stihnout kvůli nutnosti rozvést kontroly na odpoledne. Následný telefonát zpět Čendovi trval podle záznamu v telefonu 14 vteřin. Ale spojení se asi moc nezdařilo, když mi za 2 minuty volal zpátky, aby se dozvěděl, že sběr těch kontrol zařídí někdo jiný.

Někdy okolo půl jedné už jsou všichni roznašeči na cestě do prostoru middle, jako poslední tam míří auto Centra nosičů, kterým mě tam veze Štěpán. Brzy po vjezdu do lesa u Březí slyším zvuk motorové pily. Kontroly ve směru, odkud zvuk přichází, jdu tedy zapíchnout mezi prvními. První čerstvě rozježděná cesta tolik nevadí, ale zato na cestě pod kontrolami 33 a 75 leží několik čerstvě pokácených stromů. Projet se po té cestě nedá a to je na optimálním postupu pro velkou část kategorií :-(

Je hodina do startu 00, sám to začít řešit nemůžu. Těžko bych pak zvládl roznést všechny svoje kontroly. Ve 13:02 tedy volám Sádlovi. Teď se hodí, že pouze kontroluje práci ostatních roznašečů. Místo toho se hned musí přesunout na místo zasažené těžbou a zkusit něco vymyslet. Hned poté ve 13:05 volám Janě Bochenkové na start, ať si startéři zatím připraví fixy na zakreslování změn. Jestli se bude škrtat v závodních mapách nebo vyznačovat změny jen na vyvěšené mapě, to rozhodne Sádlo, který musí nejdřív změny zmapovat. Pak ještě chci na start poslat Štěpána, který roznáší kontroly poblíž, ale telefon nezvedá. Ve 13:08 volá zpět Jana Bochenková s dotazem, jestli někde jsou čisté mapy. To netuším, myslím že ne, a doporučuji kdyžtak změny na vyvěšení zakreslit do map all controls, kterých někde ve škole pár zbylo. Já teď musím roznést zbylé kontroly.

Ve 13:10 mi volá Dan Čermák, že se mu nedaří probudit krabičku na kontrole 44. Napadá mě, že to může být plným SI čipem a doporučuji mu zavolat Dušanovi, který roznáší sousední kontroly. Ještě jsem musel dohledat a nadiktovat do telefonu Dušanovo číslo, které Dan neměl, a vytištěný seznam čísel všech pořadatelů také prý nedostal. Já ho naštěstí v kapse měl. Takový seznam je skvělá věc, jenom bylo těžké ho rozdat všem, když se pořadatelé sjížděli do Říčan postupně. A protože Dan nepoužívá Facebook, ani netušil, že takový seznam bude k dispozici. Zrušit všechny ty fejsbůky! Dokud se nevytvoří na komunikaci mezi členy oddílové MTBO sekce mailová konference, tak nic dalšího pořádat nebudu, a myslím to vážně.

Ve 13:13 mi volá Kucan s prosbou, abych poslal Sádla zkontrolovat umístění stojanu na kontrole 48. Štítek nenašel a není si jistý, jestli je kontrola umístěná dobře. Sádlo ale už řeší důležitější věc, tak slibuji, že se tam podívám sám. Kontrolu 48 mají jen delší tratě a to až ke konci, takže času mám dost. Ve 13:16 volá Honza Kabát, že kontrolu 53 by postavil o 20 metrů jinde, než je štítek, a jestli bych se tam pak nepodíval. Po pohledu do mapy odpovídám: „U téhle kontroly je to úplně jedno, tam to stejně nikdo nepozná. Řešíme tu teď větší problémy s těžbou, k 53 se už nedostanu.“

Ve 13:22 mi volá Dušan, že mu taky nejde probudit kontrola 44. Času mají s Danem ještě dost a nikdo jiný ho nemá, tak jim radím dojet na start a vynulovat si čip. Což nakonec pomohlo. Ale radši jsem na možnou nutnost vyměnit krabičku připravil Sádla, kterého jsem chvíli poté potkal na průzkumu míst zasažených těžbou.

13:38 mi volá Mirek, už se k němu dostaly různé informace o taškařicích s těžbou. Ne, 5 kontrol se opravdu neruší. Ve 13:45 už jedu na kole směrem ke startu a volá mi Milan Štemberg, že mu někdo něco říkal ohledně umístění kontroly 48. Slibuji mu, že tam se brzy dostanu.

Další telefonát proběhl ve 13:50. Když jsem se dostal ke startu, zrovna po silničce k němu vedoucí (je tam zákaz vjezdu) přijelo a zastavilo auto. Paní se vyptávala, co se to tu děje za akci, a že ji určitě povolenou nemáme. Obvyklá odpověď, že to samozřejmě povolené máme, se nesetkala moc s pochopením. Paní zas tvrdila, že to povolené určitě nemáme, protože část lesa vlastní (ona nebo nějaký spolek, jehož je členem) a musela by o tom vědět. Diskuse byla ze začátku trochu ostřejší, ani další tradiční argument (detaily ohledně povolení neznáme, to zařizoval někdo, kdo teď není vůbec dostupný – což byla i pravda) sám o sobě nestačil. Zavolal jsem řediteli a díky tomu mohl vyjmenovat, jaká všechna povolení máme. Z dané části skutečně povolení chybělo, ale nakonec jsme to společně se Sádlem komunikačně zvládli a domluvili se celkem v pohodě – vyměnili jsme si telefonní čísla „nadřazených orgánů“ a museli jsme přislíbit, že se hned v pondělí někdo ozve správci té části lesa a situaci s ním dořeší.

Na startu už zároveň byl v rámci možností vyřešen problém s těžbou. V koridorech bylo vyvěšeno celkem 6 ks map se zakreslenými změnami. Zároveň byli všichni Katkou případně Mírou upozorňování na to, že cesta od křižovatky ke křižovatce, cca 150m, je neprůjezdná, jelikož tam jsou čerstvě natahané klády z lesa. Že ta cesta ale není zakázaná, že to jde případně přeběhnout, ale nejde projet. Tak to na místě vypadalo i chvíli po startu, kdy se tam Sádlo znovu vypravil. Řádící traktor už byl naštěstí odstaven a vypnut, kůň tahal dřevo jen mimo cesty. Ohlasy závodníků ale naznačovaly, že lesáci byli velmi produktivní a v průběhu závodu cestu od klád vyčistili. I některé postupy zakreslené na mtbo.eu to naznačují… Jinak dle Sádlova rozhovoru s lesáky šlo o víkendovou akci. Těžit se začalo až v sobotu, takže ani Honza Kabát při pátečním výletě do lesa (kdy dostal za úkol „zvýrazňovat“ některé neviditelné cesty) si ničeho všimnout nemohl.

Start 00 se blížil, takže jsem vyrazil směrem ke kontrole 48. Stála trochu jinde, než bych si představoval. Štítek jsem nenašel, ale to nebyl zdaleka první nenalezený štítek tento den. Nicméně úplně jistý jsem si nebyl, tak jsem raději ve 14:15 zavolal Milanovi a vyptával se, kdo a co mu říkal ohledně té kontroly – z předchozího telefonátu jsem měl úplně mylný dojem, že to byl nějaký hlídač, který našel štítek jinde než kontrolu. Když jsem zjistil, že mu to volal Kucan, kontrolu jsem přesunul. Takže trochu SMIK, ale ničemu to nevadilo, první závodníci byli 15 minut po čase 00 ještě daleko.

Ve 14:19 zvedám telefon Sádlovi, pamatuji si ale jediné, že to bylo na extra hrbolaté cestě, kde jsem měl problém telefonovat za jízdy. O 5 minut později naopak vytáčím Sádla sám – vidím totiž další traktor a u něj lesáky. Shodujeme se ale, že v tomto případě není co řešit, jednak tudy vede jen nevýhodná varianta postupu a za druhé stojí na tečkované cestě, jejíž sjízdnost byla tedy mizerná už předtím. Vyhulujícím lesákům hlásím, že sem může přijet jen hodně zmatený závodník, a mířím do cíle.

V cíli chci pomáhat s odebíráním map a čísel, ale to vydrželo jen pár minut. Ve 14:42 volá Mirek, abych zajel k fotbalovému hřišti v Březí. David tam prý bojuje o kontrolu s místními, kteří ji chtějí sebrat. Poprvé ten den nasazuji opravdu závodní tempo a letím směrem k Březí. K ohrožené kontrole jsem ale ani nedojel. Před hřištěm stojí na cestě Milan Štemberg a odklání všechny závodníky pryč z hlavní cesty, na cestičku ke kontrole 36. To se mi zrovna nelíbí, protože kdo má kontrolu 65 za hřištěm, ztratí tím desítky vteřin. Jenže místní prý zablokovali auty cestu podél hřiště, nutí závodníky jet zpátky a na ty, kteří je neposlechnou, snad i útočili. Později to Milan popsal právnickou řečí takto: „Evidentně v záměru zabránit konání povoleného závodu fotbalisté zaparkovali větší počet svých osobních aut napříč přes cestu, čímž veřejnou komunikaci zcela zablokovali. Závodníky, kteří se snažili překážky objet či podrostem obejít, napadli, v několika případech jim sebrali a zahodili kola, a verbálně je opakovaně uráželi.“ Pokud s tím chci něco udělat, musím si s nimi popovídat. Ve 14:49 znovu volá Mirek, tak si předtím aspoň zjišťuji, s kým z Březí se řešilo povolení (Březí je vlastníkem části závodního lesa).

Od počátku je jasné, že to bude marný boj. Fotbalistů a jejich fanoušků je asi 30, cestu kompletně zatarasili auty. Že je náš závod oficiálně povolený, je nezajímá, stejně tak že povolení k závodu vydával sám starosta Březí. Místo toho melou něco o tom, že daná cesta ve skutečnosti není vůbec cestou, a i kdyby byla, dál už je louka, žádná cesta. Že na toto místo povolení určitě nemáme a že závodníci mají jezdit po cestě, která vede támhle za křovím, tím oblast okolo hřiště objedou. Co na tom, že v mapě žádná taková cestě není… Zatímco s hasiči a lesáky se dá na všem rozumně dohodnout, s fotbalisty ne. Nemá to cenu. Milan navrhuje zavolat policii, ale v tom záchranu nevidím. Povolení u sebe nemáme a kdo ví, jestli nám zrovna na tuhle oblast nechybí (Sádlo to pak večer ověřoval i v katastru – nechybělo a v právu jsme byli my). Navíc než přijedou, bude závod stejně neregulérní. To je už vlastně teď. Ve 14:55 rychle volám Lence, že do cíle se už nevrátím a že odtud odvolám i Sádla. Musí to tam zvládnout ve třech.

Na odbočce před hřištěm, na kterou závodníky odkláníme, navíc parkuje auto. Nejen že kvůli němu musí bikeři víc brzdit, ale hrozí, že to do něj někdo napálí. Jdu tedy znovu za fotbalisty a hledám majitele auta s prosbou, aby přeparkoval. S tím naštěstí není problém, stejně tak s přesvědčením nově přijíždějících řidičů, aby zaparkovali někde jinde. Ve 14:58 znovu volá Mirek. Dozvídá se, že fotbalisty neukecáme, a že má hlavně sestavit jury, pokud by náhodou sestavena ještě nebyla. Další Mirkův telefonát v paměti je ze 14:59, asi nějaké doplňující dotazy. V 15:01 volám Janě Bochenkové, aby na startu upozorňovali, že na jednom místě pořadatelé odklánějí závodníky z optimálního postupu kvůli zatarasení cesty. Přijíždějí sem totiž rychlostí okolo 30 km/h a situaci dle očekávání moc nechápou. Ale nezvedá to. Hned poté v 15:02 telefonuji Sádlovi. Jako hlavní rozhodčí by se sem měl přijít někdy podívat. V 15:04 mi volá zpátky Jana a v 15:07 ještě jednou, asi s doplňkovými dotazy k tomu, co mají na startu říkat.

V 15:13 mě napadá, že bych měl zkusit poslat nějakou posilu do cíle, a volám Dáše. Ta přes poledne odjela do Prahy hrát fotbal, a někdy touhle dobou se měla vrátit a přijet na start. Fotbal se protáhl, ale i tak jsem ji nasměroval k cíli místo na start. Ale jako fotbalistku a policistku v jedné osobě jsem jí měl přivolat spíš ke hřišti, třeba by s fotbalisty něco svedla :-) Mezitím od kontroly pod hřištěm přišel David s foťákem a rozhodl se zdokumentovat zatarasenou cestu auty fotbalistů. To nebyl moc dobrý nápad, pár fanoušků fotbalistů se na něj sesypalo, důkazy ve foťáku se jim evidentně nelíbily. Musel jsem hned vystartovat směrem k místu činu a fotbalisty od Davida odtrhávat. Částečně se to podařilo, ale pořád naléhali na vymazání fotek. Davidovi se logicky nechtělo dávat foťák znovu do blízkosti fanoušků a začal ustupovat k místu, kde jsme s Milanem odkláněli závodníky. To se zas nelíbilo jednomu z fanoušků, který se vydal za Davidem a snažil si vynutit smazání. Opět jsem je musel od sebe odtrhávat. Když už fanoušek začal napadat i mě, Milan radši zavolal policii. Agresivní fanoušek a další okolo z toho sice neměli radost, ale uklidnili se a šli zpátky sledovat fotbalový zápas. Jeho výsledek není známý, web Meteoru Březí je značně neaktuální.

Těsně po Milanově přizvání policie v 15:22 zvedám Sádlův telefonát. Myslím, že ze startu, asi jsme diskutovali o vhodnosti upozorňovat startující závodníky na problém u hřiště. Ale snad jsme se shodli, že bezpečnost je v tomto případě důležitější než regulérnost závodu. V 15:24 jsem radostnou novinu o telefonátu na policii zavolal i Mirkovi. Kdy přesně hlídka policistů přijela, si již nepamatuji, ale byli celkem rychlí. Komunikaci s nimi jsem z větší části nechal na Milanovi, přeci jen se v těchto věcech jako právník umí pohybovat líp. Sám jsem se dál soustředil hlavně na odklánění dalších závodníků. Po chvíli z lesa přišel i David, policisté ho vyslechli a vše si zapsali, včetně kontaktů na nás jako svědky. Následně k nelibosti fanoušků zašli s Davidem vyslechnout i toho, kdo ho napadl.

Pak už jsem jen pokračoval v optimalizaci pokynů, co jsem řval na přijíždějící závodníky. Není to nic jednoduchého, máte pár sekund na to, vysvětlit bikerům koukajícím do mapy a jedoucím naplno z mírného kopce, co se děje. Navíc půlku z nich jsme tím jen rušili, stejně by tam odbočovali k bližší ze dvou kontrol u hřiště. Kategorií tam jezdilo asi 10 a pouze u eliťáků jsem s jistotou věděl, že tu nešťastnou zadní kontrolu nemají, a nic jim neříkal. Nakonec optimalizovaná hláška byla něco jako: „Tady je potřeba jet doprava, i pokud máte kontrolu 65 za hřištěm, místní nám zablokovali cestu.“ Po čase přiběhl i Sádlo, situaci si prohlídl a byl připraven na řešení případného protestu. Ten ale pro mě překvapivě nikdo nepodal. Jedna závodnice to prý zvažovala, kdyby kvůli fotbalistům sestoupila z elity. Bodů ve výsledném pořadí Českého poháru MTBO ale nakonec měla dost i bez protestu.

Zbylé dva telefonáty toho dne jsou už celkem nezajímavé, v 17:02 mi volal Milan Štemberg a v 17:05 Honza Kabát, oba kvůli koordinaci sběru kontrol. Ve srovnání s tím, co jsme zažili předtím, to byly prkotiny. Počet telefonátů za sobotu 4.10.2014 se tím završil na 38.

Z celého dne pořádání jsem si neužil snad ani minutu, zato energie mě stál spousty. I večer bylo ještě třeba hodně práce, abychom závod družstev druhý den nějak zvládli. Ani o krátké návštěvě večerní party pro závodníky jsem po tom všem vůbec neuvažoval.

Neděle už byla ve srovnání se sobotou pohodová. Po rozvezení kontrol už jsem raději přepnul na „úsporný režim“ – soustředit se jen na klíčové záležitosti a jinak vše nechat na ostatní pořadatele. Byla to správná strategie, chvilky při ukázkách předávky (Mára Vobr je vynikající spíkr, dokázal vše okomentovat sám i bez slíbeného pomocníka, který se někde zakecal) i při organizaci hromadného startu vyžadovaly fungovat naplno. Rozhovor pro televizi do sestřihu pro pořad Sport v regionech (záznam je od času 24:30) taky dopadl obstojně. Nakonec přišlo i několik radostných okamžiků, třeba úspěšný průběh hromadného startu metodou cyklokros, když závodníci přijížděli na úzkou cestičku k mapovému startu plynule a netvořila se vůbec fronta. Nebo dramatický a vyrovnaný závod až do posledních vteřin, stejně jako senzační průběžné vedení družstva Ekonomu při Štěpánově průjezdu diváckým úsekem třetího úseku. I když byly prokládány chvílemi méně radostnými, ani to první místo nám nezůstalo dlouho kvůli špatně viditelné odbočce ke kontrole 57, kde to díky lesním pracím vypadalo jinak, než při posledních úpravách mapy týden před závodem…

I těch telefonátů bylo v neděli o poznání méně. V paměti stejně zůstává hlavně sobota. Den, kvůli kterému jsem nechtěl o pořádání závodů nějakou dobu ani slyšet. Centrum závodů v Říčanech jsem hned na černou listinu dát nemohl, SMIK plánovaný na stejné místo pár týdnů později už měl zařízené povolení, a tam se nám zas vydařilo snad vše důležité. Takže 6 týdnů od sebe jsem zažil v Říčanech dva naprosté protipóly, jeden z nejvydařenějších pořadatelských dní v životě a předtím ten jasně nejhorší a nejsmolnější.