Val di Fiemme – sjezdovky i běžky

Italské středisko Val di Fiemme je velmi známé mezi příznivci běžeckého lyžování, pravidelně se tam konají významné světové závody. Zajímavé možnosti nabízí ale i pro sjezdaře. Během krátkého pobytu ve Val di Fiemme jsem měl možnost část z nich otestovat.

Val di Fiemme jsem měl vždy spojené s běžkami. Nejvíc za to mohl Martin Koukal a jeho památné vítězství na padesátce na mistrovství světa, které se tam konalo v roce 2003.  Tehdy se naposled závod na 50 km startoval ještě intervalově. Mistrovství světa lyžařů se sem vrátilo znovu už v roce 2013 a i tehdy byla padesátka divácky velmi zajímavá. Šlo snad o jediný závod, kdy se o titulu nerozhodovalo až v závěrečných kilometrech. Johan Olsson ujel už po 20 kilometrech a náskok udržel do cíle. Každým rokem pak ve Val di Fiemme finišuje Tour de Ski. Na závěrečnou etapu nahoru po sjezdovce Alpe Cermis, která v minulosti tak seděla Lukáši Bauerovi, se pravidelně rád dívám. A kopcem na druhé straně údolí do Cavalese zas končí známý lauf Marcialonga.

Na sjezdovky do Val di Fiemme jsem se dostal v podstatě z nouze. V předvánočním termínu tehdy nebyl k dispozici zájezd s autobusovou dopravou do jiného střediska, které by víc ladilo s mými preferencemi. Tedy co nejvíc kilometrů navzájem propojených sjezdovek. Val di Fiemme má kilometrů jen něco přes 100, které navíc dává dohromady několik na lyžích nepropojených areálů. Ale společným skipasem propojeny jsou. Navíc jak teď čtu v dodaných materiálech, lyžaři mezi nimi mohou přejíždět skibusem zdarma. Což by pro nás asi byla lepší varianta, než se spoléhat na autobus od cestovky, kde se termín odjezdu na svah a návratu zpět nedá moc ovlivnit. Nakonec ale lyžování stálo za to, poznali jsme víc různých areálů a protože šlo jen o 4 dny, pořád tam nějaké poznávání nového bylo. A hlavně, většině lyžařů tohle bude jedno…

Jaké areály jsme ve Val di Fiemme navštívili?

Alpe Cermis

Na Alpe Cermis jsem se těšil nejvíc. Chtěl jsem se podívat do míst, kde se stoupá nahoru po sjezdovce při Tour de Ski, stejně tak jsem si uvědomoval, že areál je na mé zvyky hodně malý. V horních pasážích areálu se nachází i pár dalších sjezdovek, ale ta nejdůležitější je jedna a pořádně dlouhá – Olimpia klesá z nadmořské výšky přes 2200 metrů do asi 850 metrů. Zejména prostřední černou barvou označená (ale ne zvlášť těžká) část je lyžařsky zajímavá a sjet si celou sjezdovku bez zastavení je celkem výzva. Cíl poslední etapy Tour de Ski se nachází v první mezistanici lanovky asi 1270 metrů nad mořem. Sjezdovka, po níž lyžaři nahoru bruslí, není z pohledu sjezdaře nijak náročná, zahrnuje několik téměř rovinatých úseku. Běžky jsem s sebou neměl, ale přišlo mi, že vybruslit sjezdovku by zas tak těžké být nemuselo. Jet nahoru naplno v závodním tempu je ale něco jiného.

Ski center Latemar

Ski center Latemar je jednoznačně největším areálem v rámci Val di Fiemme. Kvůli silnému mrazu a nedostatku času jsme si tam ale lyžování nedokázali tolik užít. Na sjezdovky se dá nastoupit z víc různých míst – naše Predazzo mělo nevýhodu v tom, že až dolů nevede sjezdovka a musí se sjíždět lanovkou, ale zas jsme se mohli podívat na skokanské můstky u dolní stanice lanovky, na nichž se konaly závody skokanů při mistrovství světa. Dalšími nástupními místy do ski centra Latemar jsou Obereggen a Pampeago.

Alpe Lusia

To nejlepší nakonec. Menší areál Alpe Lusia nás zaujal nejvíc. Krásné výhledy na okolní kopce, lyžování po pláních i řídkými horskými lesy a sjezdovek sice ne tolik, ale o to víc se mi líbily. Nenáročným lyžařům  budou nejvíc sedět mírné sjezdovky směrem k jihu, naopak černá sjezdovka na severu do údolí blízko Moeny už pro ně bude až příliš náročná. Z horní stanice lanovek Le Cune pak vede několik sjezdovek různé náročnosti na sever i na jih, všechny z nich měly něco do sebe.