V rámci doplňkového programu třídenních závodů Třemošná 2019 se uskutečnil závod ve SMIKu, při němž bylo poprvé použito bezkontaktní ražení. Svoji premiéru jsem si odbyl i já – poprvé jsem si vyzkoušel SMIK v roli závodníka.
Toto je torzo článku o návratu ke sportu po prodělání neuroboreliózy. Snad se ho někdy podaří dokončit.
Přestože double opt-in proces u registrací na webu podporuji, jeho dopad jsem si zkusil ověřit. Na KamZaSněhem.cz jsem vyhodnotil, jaké procento uživatelů přes tento způsob ověření jejich identity neprošlo, tedy registraci nedokončili. Vysoké procento “ztracených” registrací mě překvapilo.
Pořádání různých závodů v orientačních sportech se věnuji od svých 15 let, takže už 25 let. Můj vztah k těmto aktivitám je v posledních letech trochu schizofrenní. Na jednu stranu si dávám pomalu do předsevzetí, že pořádání závodů budu věnovat výrazně méně času, na druhou stranu mě až příliš často přepadají myšlenky typu “tady by bylo hezké uspořádat závody”. Abych se někam posunul, musel jsem si pojmenovat, co mě na pořadatelských aktivitách baví a co štve. Tady je “návod”, jak zvládnout spolupráci s tak složitým případem, jako jsem já :-)
Pražská MTBO liga vznikla v roce 2009. Při třídění starých map a textů jsem narazil na několik historických kousků zejména z prvního ročníku, které by se jinak složitě dohledávaly. Vše, co jsem našel a není přehledně poskládáno na jiném místě, jsem umístil do tohoto článku.
Při pátrání po mapách, které chybí v archivu map pro orientační běh a mapovém portále ČSOS, jsem v databázi narazil na množství záznamů, které v archivu dělají spíše nepořádek. Proto jsem se pokusil vedle dohledávání chybějících map a opravování jednotlivých nepřesností navrhnout změny v evidenci map, které by mohly pomoci ke zpřehlednění celého archivu.
Mám za sebou téměř dva roky v roli otce na částečné rodičovské dovolené. Práci na plný úvazek jsem nahradil volnější spoluprací a dva dny v týdnu bylo mojí prioritou číslo jedna zajistit hlídání dcery. Přebalování a výletům s kočárkem se ale věnovat nebudu. Raději se pokusím shrnout své zkušenosti, které jsem získal ve vztahu k práci během mé rodičovské.
Říjnové shromáždění sekce MTBO pro mě bylo tvrdou školou. Neodhadl jsem dvě věci. Jednak že se shromáždění protáhne na šestihodinové jednání, a za druhé pak to, jak budou moje problematická záda reagovat na delší sezení. Tím jsem urychlil svůj posun do skupiny práce víceméně neschopných, ale MTBO za to nemůže, dopadl bych tak časem stejně. Ani pracovat na počítači moc nezvládám, z klikání myší i psaní textů mě záda bolí, takže tento text je nadiktovaný. Z větší části hned druhý den po shromáždění sekce, jen na jeho začištění bylo třeba počkat víc jak měsíc. Z toho, co jsem měl v plánu, se mi téměř nic prosadit nepodařilo. Ale do závěru je lepší psát to pozitivní a shrnout si své úkoly.
Středisko Serfaus – Fiss – Ladis patří určitě k tomu lepšímu, co mohou rakouské Alpy náročným lyžařům nabídnout. Přes 200 kilometrů na lyžích propojených sjezdovek a to navíc bez nezáživných přejezdů. Vyšší procento strmějších svahů, než bývá zvykem jinde. V březnu 2013 jsme tu 3 dny lyžovali. Jeden den se počasí opravu vydařilo a natočili jsme zde video.
Kůrovec, který zrušil poslední kolo Českého poháru MTBO v Blansku, mně paradoxně zajistil neplánovanou nominaci na Shromáždění sekce MTBO po dlouhých letech. Abych tam nedělal nedomyšlenými komentáři ostudu, potřeboval jsem si trochu srovnat, jak na mě aktuálně české MTBO působí a co bych rád změnil. Nejde ani o konkrétní návrhy, o kterých bych chtěl dát hlasovat, chci primárně otevřít diskuzi. A není to ani volební program, takové ambice nemám, protože si myslím, že s mými dalšími prioritami bych nebyl přínosem.