České MTBO v roce 2001

První použití Sportidentu při MTBO v ČR, a to jen na pár závodech. Poslední rok, kdy se jely některé závody Českého poháru MTBO ještě celé na mapě pro klasický orientační běh. Moje první sezóna v kategorii elity. Hned v prvním závodě umístění na bedně, to se mi už nikdy zopakovat nepodařilo. Po sezóně jsem dostal za úkol napsat článek o MTBO do ročenky Ekonomu za rok 2001 a takhle to dopadlo.

Na tento článek jsem si vzpomněl až po letech, během své 20. sezóny v elitě. Potvrdilo se tím, že zážitek nemusí být pěkný, hlavně že je silný. Nejdelší část článku se věnuje Mistrovství ČR na dlouhé trati ve Smržovce, které se mi připomnělo v průběhu pár týdnů hned dvakrát. Poprvé po dlouhém závodě Českého poháru ve Stvolínkách, kde se do původně vyhlášeného časového limitu vešlo jen 15 závodníků. Ve srovnání s tímto legendárním závodem to bylo ještě v pohodě. A podruhé při přípravě na Bedřichovskou pětihodinovku, kdy polovičaté použití 19 let staré mapy vedlo ke ztrátě asi jen malé, ale po jejím odečtení by to na vítězství nejspíš stačilo. Měl jsem si buď přečíst znovu celý tento článek, nebo na tu mapu nekoukat vůbec. Pak bych se stoupání po červené turistické značce na Černou studnici vyhnul…

Článek je v původním znění, jen jsem do něj doplnil pár odkazů na tehdejší mapy. Vedou do archivu map ČSOS, takže ve většině případů nejde o mapy s mojí tratí.

MTBO v roce 2001 Letos jsem dostal za úkol starat se o přihlašování na závody, a tak moc dobře vím, že ušácký bikový oddíl měl v tomto roce jen 13 členů. A to navíc pouze papírově, někteří se na závodech vůbec neukázali. Pravidelně jsme pak na závody jezdili jen tři – Honza Novák a Pepíno Zmek a já. A jaké že to bylo?

1. a 2. závod Českého poháru, Jedovnice, pořadatel Slovan Luhačovice

Na první letošní bikové závody jsme vyrazili autem společně s Láďou Klapalem. Čekaly nás terény, které zkušenější závodníci znali ze Světového poháru před dvěma lety. Pro většinu z nás byly však neznámé.

V sobotu se jel krátký skorelauf. Chystal jsem se na svoji premiéru v elitě a tak jsem byl na startu pěkně nervózní. Během dvou minut před startem, které mají závodníci na naplánování postupů, mě nic kloudného nenapadalo. Kontroly jsem si v mapě pospojoval víceméně náhodně a vyrazil jsem. Ze začátku se jelo po asfaltce do kopce a tak šlo bez problémů sledovat mapu. Už po pár metrech mi došlo, že jsem to vymyslel blbě. Start je relativně vysoko, cíl úplně dole, tak proč sjíždět pro nejníže položenou kontrolu a pak se zas vracet na kopec. Podle původního plánu můžu jet tak maximálně na první kontrolu, pak musím jinudy. A tak jsem trasu vymýšlel za jízdy po pevnějších cestách, většinou ne moc dopředu. Ale vycházelo to, na žádnou odlehlou kontrolu jsem nezapomněl, odbočky jsem nepřejížděl a jel jsem jakžtakž plynule. Nejnižší kontrola nakonec a pak už jen 2 kilometry po asfaltu mírně do kopce na sběrku a do cíle. V cíli koukám na předběžné výsledky, ztrácet na nejlepší reprezentanty minutu a půl není špatné. To jsem ještě nevěděl, že vyvěšené časy jsou o 2 minuty lepší než skutečné. Dostávám se na první místo, z něhož mě odsunuje až Miki Šabo zo Slovenska a svůj premiérový závod v elitě končím na druhém místě. Nevěřím svým očím. Ostatní taky nevěří. Je hezký porazit celou reprezentaci, zvlášť v zemi, která byla ve světovém MTBO považována za číslo jedna.

Slušně zajel i Pepíno v H19, který získal body do poháru za 18.místo. Honza dokázal, že fyzicky stačí i těm nejlepším, když se část závodu udržel Kuby Vodrážky, mapově mu ale závod nevyšel.

V neděli se jela klasika. Tratě stavěl Jura Zicha a musím říct, že se mu opravdu povedly. Vrcholem byl asi pětikilometrový postup přes celou mapu. Mně se podařilo dokázat, že sobotní výsledek byl pouze náhodný, i když na výkonu měl velký podíl Cykloservis U Tyrše, kterému jsem v zimě svěřil vypletení kol (vyhrál jsem u nich 30% slevu). Odvedli svoji práci tak skvěle, že po první vyjíždce v terénu bylo nutné dráty utahovat, v sobotu se jeden zlomil, a v neděli se povolily takovým způsobem, že jsem musel povolit zadní brzdu, a stejně drhla o ráfek. A ve sjezdech byla osma na zadním kole cítit docela dost.

3. a 4. závod Českého poháru, Javořice, pořadatel Tesla Brno

Na závody u Telče jsme jeli s téměř kompletní Stejskalovic rodinou. Byly to první MTBO závody, při kterých byl použit Sportident. Sobotní dlouhý skorelauf se jel zároveň jako mistrovství republiky.

Závod se mi zase líbil, jenom už se mi tolik nepovedl. Byla z toho 10.pozice, pár míst mě stálo určitě to, že jsem si moc neporozuměl se Sportidentem. I když většina závodníků vozí svůj čip přivázaný ke kolu na joju, mně se takto moc rychle razit nedařilo. V neděli při klasice (2 mapy – první s jinou kategorií, druhá s mojí)  jsem to zkusil jinak – fakáč na prstu jako při klasickém orienťáku a pomocí dlouhé gumy přidělaný k řídítkům, aby byla splněna podmínka připevnění ke kolu. Přišlo mi to mnohem lepší. Další vymožeností Sportidentu je možnost porovnávání mezičasů. Z nich jsem zjistil, že po drobné chybě na počátku závodu jsem se propracoval během dvou dlouhých postupů z 15. místa na 7., které jsem si delší dobu držel, po prudkém výšlapu po asfaltu k rozhledně na Javořici jsem se posunul až na 6.místo. Následuje prudký sjezd po pěšince plné klacků a šutrů. Jedu na jistotu, abych nepíchnul. Přesto mám dole přední kolo prázdné. Vyměňování duše nikdy nebylo mojí silnou stránkou. Ztráta na úseku je přes 8 minut, to znamená pád na 19.místo. Nevzdávám se a snažím se ztrátu dohnat. Jenže po pár kilometrech opět prásk a přední kolo je znovu prázdné. Další duši už skutečně nemám a tak zbylé dva kilometry běžím vedle kola, což vede k poklesu na předposlední místo (22.). Analýza mezičasů je fakt skvělá věc. 5

Za zmínku určitě stojí Honzovo 5.místo v H19 po oba dny, konečně se mu začalo dařit i mapově. Body do poháru získali i Stejski a Matěj, ten dokonce oba dny. Závody se nám líbily a tak jsme odjížděli spokojeni.

5. a 6. závod Českého poháru, Bzenec, pořadatel SKOB Zlín

Dějištěm závodů byly rovinaté a písčité lesy s téměř pravoúhlou sítí cest a průseků v okolí Vracova. Poprvé a naposled v tomto roce se nejelo na speciální mapě pro MTBO, takže občas jsme mohli jenom doufat, že na cestě, kterou chceme jet, nebude písek. Po některých cestách totiž vůbec nešlo jet a muselo se běžet. Honza skončil na sobotní krátké trati na výborném druhém místě a i v neděli zvýšil své šance na postup do elity, bodoval i Pepíno. Celkově byly závody pěkné, ale minulé dva víkendy nepřekonaly.

Mistrovství republiky štafet a na dlouhé trati (a 7.kolo Českého poháru), Smržovka, pořadatel Smržovka

K účasti ve štafetě jsme ukecali i Zůru, pro něhož to byl letošní jediný závod. První úsek jel Honza Novák, jemuž tentokrát závod moc nevyšel a předával s velkou ztrátou. Já jsem na druhém úseku několik štafet předjel (ne že bych jel nějak dobře, spíše nastoupili na druhé úseky slabší závodníci) a na třetím úseku Zůra dokázal, že na kole jezdit nezapomněl a vytáhl naší štafetu až na 6.místo. Zvítězila štafeta Nového Boru, pro všechny členy této štafety to byl taktéž první MTBO závod v sezóně. Závod se mi moc nelíbil, vrcholem byl asi půlkilometrový postup lesem kolmo na vrstevnice do kopce jak kráva. Jiná varianta neexistovala, nejkratší možnost po cestě byla dlouhá asi dva kiláky. I u většiny ostatních postupů volba téměř neexistovala.

Po večerní pařbě se striptýzem, které se od nás zúčastnil pouze Pepíno, nás druhý den čekal závod na dlouhé trati. Od rána vytrvale lilo a tak někteří ani nenastoupili na start. Odrazovaly i délky tratí, 50 km pro elitu v okolí Smržovky, kde rozhodně není rovina, vypadalo hrozivě. K tomu dvě výměny mapy. Tratě stavěl Martin Würz. Start byl položen na snad nejnižším možném místě, což zas tak nevadilo, aspoň jsme se při postupech na první kontroly zahřáli, čekání v zimě a dešti na startu bylo totiž hrozné. První část se jela stejně jako štafety na mapě Kameny v netradičním měřítku 1:10000 a kromě jednoho postupu, který se vyplatilo jet mimo mapu (což jsem neudělal), na nás nečekalo nic hrozného. Už od začátku jsem jel celkem rychle, směrný čas je u dlouhé trati stanoven na 140-180 minut, limit byl 210, a zas tak málo naježděno jsem neměl, abych 3 hodiny nedokázal jet naplno. Po výměně mapy (tentokrát byla už 1:15000) to začalo být zajímavé. Další optimální postup mimo mapu (do toho už jsem šel a tímto děkuji staříkovi bydlícímu u železnice, že mě nasměroval správným směrem zpět do mapy na místo, na které jsem potřeboval), nepříliš sedící mapa, postup, kde jedinou variantou bylo běžet s kolem skrz hustník a i další postupy, které neměly s MTBO nic společného. Jedna kontrola byla asi o 300 metrů jinde, naštěstí na postupu na další kontrolu. Pak následoval výjezd na Černou studnici. Na mapě plná černá čára, ve skutečnosti asfaltová silnička. Plný sil stoupám nahoru a předjíždím jednoho závodníka za druhým. Nahoře je kontrola a občerstvení, které odmítám, mám přece vlastní flašku. Dolů volím cestu po turistické značce, úseky po dřevěných chodníčcích raději sbíhám, mokré dřevo klouže a navíc zadní brzda už toho má dost, brzdové špalíky za 50 Kč nejsou do mokra zrovna to pravé ořechové. Ještě pár postupů přes vesnici a přijíždím na druhou předávku. Zatímco si beru mapu, ptám se Würze, jestli už je závod zrušen a co bude s časovým limitem (při pohledu na třetí mapu a asi 160 minutách na stopkách mám pocit, že to asi nestihnu). Limit se prý prodlouží a že prý jedu zatím dobře. To vím i bez něj. Škoda že se nejelo s Identem, celkem by mě zajímalo, jak jsem na tom tehdy byl. Strkám mapu do mapníku a vyjíždím do posledního okruhu. Po několika stech metrech se chci napít a uvědomuji si, že flaška, kterou jsem měl připravenou na výměně map, tam stále leží a že si vezu pouze téměř prázdnou. Nevadí, pojede se znovu na Černou studnici, tam je občerstvovačka, do té doby to nějak vydržím. Předtím musím ještě zdolat několik sjezdů. Ty prudší sbíhám, neboť zadní brzda už nefunguje vůbec a přední špatně. K Černé studnici se tentokrát stoupá po jiné cestě. Na mapě plná černá čára, ve skutečnosti kamenitá cesta. Žaket přichází a já musím kolo tlačit. Už se těším na občerstvení na hoře. Mládež u kanystrů hlásí: „Není voda.“ Oznamuji jim, že Würz je č…k, a směřuji 6 k další kontrole. Teď už mě čeká víceméně jen sjezd. Jenže brzdy už fungují jen na rovině. Brždění nohou nebo seskakování z kola ve třicetikilometrové rychlosti je fakt super. Do závory pod kopcem jsem nenarazil, i když moc nechybělo. Přišel ještě jeden seběh horským lesem a hustníkem, seběh po silnici, protože jinak bych se zabil, jeden neúspěšný pokus o seřízení brzdy a druhý úspěšnější. Třešničkou na dortu byla předsběrka, křížení pěšiny s potokem asi 150 metrů po pěšině od silnice. Pěšina ale nebyla pěšina, nýbrž bažina. Zapadalo se až po kolena. Využívám toho, že legitka se mi z joja už dávno urvala, odkládám kolo a orazit jdu bez něj. A konečně na sběrku a do cíle. Würzovi jsem hubu nerozbil, protože jsem na to neměl sílu. Závod jsem dokončil s časem 261:51 na 11.místě, původní limit splnil (těsně) pouze Jarda Rygl, který zvítězil s dvacetiminutovým náskokem.

Ve veteránech skončil Stejski těsně druhý, v H19 Honza třetí. Ostatní vzdali a nedivím se jim. Do Prahy se mnou jel naštěstí André, jemuž jsem přenechal řízení, jinak by asi došlo k nehodě.

Mistrovství republiky na krátké a klasické trati, Bečov, pořadatel Ekonom Praha

Pořádání v Bečově se účastnila spousta lidí, takže předpokládám, že o tom už určitě někdo píše (nakonec nepsal). O Bečově napsal i Pekič do časopisu: „Uspořádat tolik akcí, jako letos v Bečově, v jeden čas, není šťastné, neb se síly tříští a trpí tak kvalita všech závodů. Přesto se vše ekonomům podařilo a byly to letos nejkrásnější závody. Mimořádně kvalitní terén, dobré tratě, hezké mapy a počasí jako vymalované. A navíc Sport Ident. Fakt dobrý.“

Celkové výsledky Českého poháru

Pro úplnost zbývá dodat, že poslední dvojzávod se konal ve stejném termínu jako oslavy 25. výročí Ekonomu, což byl dost nevhodný termín na to, aby se někdo od nás zúčastnil (a já tou dobou mapoval v Americe). A jak že to dopadlo celkově? Já 13. v elitě, Honza 4. v H19, a oba budeme příští rok jezdit elitu. Do elity se vrátil i letos za Plzeň jezdící Hasák. Dále v H19 Pepíno 49., Matěj 71., Stejski 74. a Láďa 113., v ženách Eva Stejskalová 49.

Akademické mistrovství ČR, Kytín, pořadatel Radek Vondra

Jako tradičně na přelomu října a listopadu se konal Memoriál Karla Zemana, letos dokonce jako akademické mistrovství celé republiky. V minulých letech se závodilo na mapách pro klasický orienťák, letos už na speciální mapě pro MTBO Vrážky, která je ovšem už 6 let stará a nových pasek bylo v lese opravdu hodně. Radek Vondra si dal s tratěmi práci a opět dokázal, že se pěkné závody dají postavit i na slabší mapě. Bylo vidět, že si tratě předem projel, otestoval jednotlivé varianty postupů a místa, kde se změnila průjezdnost cest, v mapě opravil. Snad na všech postupech byla možnost volby a tak se nám všem závod moc líbil. Závod skončil naprostým triumfem Ekonomu, potažmo VŠE, alespoň v mužské kategorii. Mně se podařilo zvítězit a stát se tak akademickým mistrem republiky, na stříbrné příčce skončil Honza Novák a nechybělo mnoho, aby vyhrál. Mezi neakademiky byl nejlepší (celkově 4.) Matěj a kus za ním skončil Stejski (celkově 6. ). Doufám, že nám v příštím roce bude vše vycházet tak jako v Kytíně.