Bike adventure 2001 – 2018: sláva a pád závodu

Bike Adventure 2016 - mixy: Martin Sajal a Dáša Tučková - 1. místo, Mirek a Markéta Kalinovi - 3. místo

Bike Adventure je závodem, který se nesmazatelně zapsal do historie orientačních závodů na horských kolech. Žádný jiný bikový orienťák nikdy nebyl tak populární a nemohl se pyšnit takovou účastí, jako Bike Adventure v dobách své největší slávy. Šlo o můj oblíbený závod a pravidelně jsem o jeho průběhu psal do novinek na webu Ekonomu Praha. Zpráva o průběhu 17. ročníku v roce 2018 se na spíše dožívající web Ekonomu už moc nehodí, tak se o pár vět podělím zde. A protože budoucnost je trochu nejistá, tak jsem při této příležitosti vytahal ze starého oddílového webu všechny zprávy o minulých ročnících Bike Adventure, vykopíroval je do tohoto článku a doplnil pár dalších poznámek a komentářů.

Bike Adventure patří mezi dlouhé bodovací závody dvojic na horských kolech – kdo o nich nic neví, může se dostat do obrazu v mém starším článku o těchto závodech pro časopis Cykloturistika. Již od svého prvního ročníku v létě 2001 se velmi rychle stalo z otazníku hvězdou a brzy dojnou krávou, když si vypůjčíme termíny z marketingu a životních fází produktu a BCG matice. Několik let po sobě se účast pohybovala okolo 1000 závodníků (= 500 dvojic), což zpravidla bývala maximální kapacita závodu. Někdy se ji podařilo vyprodat i za pár dní. Dlouho jsem tvrdil, že Bike adventure s dalšími závody tohoto typu ani nelze srovnávat – jak úrovní a konkurencí (subjektivně), tak účastí (objektivně – ty neúspěšnější z „ostatních závodů“ se dostávaly maximálně někam ke 150 dvojicím). Pořadatelé z USK Praha to dělali prostě dobře – přišli se závodem v pravý čas, z hlediska kvality map i zajímavosti plánování trasy šlo podle mého vždy o top závod, setkávala se tu silná někdy i zahraniční konkurence, sportovní stránka sice bývala vždy na prvním místě, ale i doplňkový program stával za to, a každým rokem se snažili svůj závod někam posouvat… Myšleno nejen na jiné místo v ČR, i když tím se Bike Adventure také odlišuje od většiny podobných závodů – koná se každý rok v jiné lokalitě. Protože mě závody tohoto typu baví, bral jsem Bike Adventure většinou jako jeden z vrcholů mé závodní sezóny. Mezi lety 2010 a 2016 to pro mě býval i cíl hlavní.

Na web Ekonomu Praha jsem psal o Bike Adventure od roku 2002 pravidelně, ale dohledat tyto zprávy v archivu dokážu jednoduše snad už jen já… Tak jsem je všechny zkopíroval a vložil do jednoho článku, doplnil nějaké statistiky částečně pro své potřeby a pár dalších komentářů. Níže je najdete seřazené postupně po letech od prvního ročníku až po předposlední. Jen u toho posledního 17. udělám výjimku a umístím ho na začátek, protože v tomto případě nejde o text odnikud kopírovaný…

2018 – Posázaví + Zbraslavice a okolí

Závod se konal netypicky až na konci září. Informace o termínu konání se objevila až na konci března. Zúčastnilo se pouhých 109 dvojic. Bike Adventure tedy již není největší akcí svého druhu, první místo v roce 2018 přebírají Ztracené Kobylky se 155 dvojicemi. Proto spojení „pád závodu“ použité v titulku článku, s hodnocením kvality závodu to nemá nic společného… Nicméně z pohledu výše zmíněné BCG matice tato situace znamená posun do kvadrantu bídných psů :-(

Co je hlavním důvodem takového propadu počtu účastníků lze jen odhadovat. Roční pauza? Netypický zářijový termín? Jeho pozdní zveřejnění? Rostoucí počet dalších závodů tohoto typu, přestože většině z nich účast také klesá? Stoupající úroveň dalších závodů? Chce snad více závodníků jezdit spíš závody s prvky „skautských her“, kde vedle sportovního hlediska jsou důležité věci jako hledání kontrol nezakreslených v mapě nebo schovaných za bukem, hozených doprostřed rybníka, vědomostní vložky a podobné věci? Nebo něco úplně jiného?

Každopádně i já jsem letos k BA přistupoval jinak, než v minulých letech. Původně jsme s Lenkou považovali BA za jeden z dvou hlavních cílů sezóny. Kvůli „tichu po pěšině“ na začátku roku, pozdnímu zveřejnění a zářijovému termínu jsme situaci nakonec přehodnotili. Prvním cílem bylo se vrátit vítězně na Kobylky, což se povedlo nad očekávání, jak píšu na webu Kobylek. A pak se uvidí, jak se budou věci vyvíjet, s tím že se budeme rozhodovat na poslední chvíli, jestli se vůbec společně zúčastníme. Kombinace rodinných, zdravotních a výkonnostních důvodů tři týdny před závodem rozhodla, že jsem nakonec opustil kategorii mixů a startoval po letech v kategorii mužských dvojic. Otazníků před startem bylo hodně, letos mě žádný podobně dlouhý závod adekvátně neprověřil, naježděno jsem měl o dost méně než v mých nejlepších letech a s Hvězdářem jsme se sice na závodech často potkávali, ale nikdy spolu nic nejeli.

Výsledné 4. místo v kategorii MM (v absolutním pořadí pak 7. místo) je pro mě zklamáním a to velkým. Na přerušení série 22 závodů s umístěním na bedně po více 4 letech se těžko hledá něco pozitivního. Snad jen to, že 15 ročníků BA po sobě jsem se umístil v TOP 10 své kategorie… Po dojezdu do cíle jsem oba dny očekával lepší výsledek, ale na soupeře to nestačilo. Na 2. místo v MM nechybělo moc, v sobotu nás trochu srazila nesehranost naší dvojice a chyby v realizaci postupu, v neděli se asi moc nepodařila volba. Fyzicky jsem asi na nejlepší ztrácel víc než v minulých letech, mapováním a plánováním se to tentokrát zachránit nepodařilo… Jinak si myslím, že jsme si jako dvojice relativně vyhovovali, snad jsem nebyl v kopcích a na měkkých cestách takovou brzdou.

Celkový počet účastníků byl sice nízký, ale konkurence v mužských kategoriích podle mě silnější než v minulých letech. Poprvé v historii absolutně zvítězila veteránská dvojice. To asi nikoho nepřekvapilo, ale vítězství Pavlose s Obuchem a tedy konec kralování dvojice Martin Štěňha + Tomáš Bezouška se asi nečekalo. V mixech zvítězili Kalinovi po 11 letech a celkově třetím vítězstvím se stali nejúspěšnější mixovou dvojici v historii BA. V soutěži týmů nebylo co řešit, náš tým nazvaný Sporticus & Partner Elit přidal historicky už 8. vítězství, když počítáme i výhry v podstatě stejného týmu pod hlavičkou Ekonomu.

Sporticus Team po vyhlášení výsledků Bike Adventure 2018 = skoro všichni v oddílových dresech a s čepicemi za umístění na stupních vítězů. Jenom my s Hvězdářem ne…

Svoji vysokou úroveň si i přes nízkou účast závod podle mě zachoval. Mapa sice pokrývala snad nejmenší plochu v historii, ale seděla slušně a zajímavý závod z hlediska plánování se i na menší ploše postavit dal. Přišlo mi, že oproti minulosti bylo umístěno víc kontrol na „hezká“ a turisticky atraktivní místa, to určitě chválím. Část prostoru v okolí Sázavy jsem znal už z Rybákova slídila v roce 2014, od rovinatější části v okolí Zbraslavic jsem nic moc nečekal a o to více mě příjemně překvapila. Rekreační středisko ve Zbraslavicích poskytlo kvalitní zázemí, bez něj by to na konci září nešlo. V noci téměř mrzlo, přes den ale sluníčko prohřálo vzduch do příjemných teplot. Bike Adventure se sice poprvé v historii obešlo bez hlavního partnera závodu v názvu, ale přišlo mi, že úroveň cen pro nejlepší se i tak udržela vysoko (já nevyhrál nic, takže je to pohled z dálky).

Ještě pár odkazů: web Bike Adventure 2018, mapy s postupy: sobota a neděle.

2001 – Krušné hory, Boží Dar

  • první ročník byl jediným, kterého jsem se neúčastnil. Akce mě lákala, ale nepodařilo se mi sehnat rovnocenného spolujezdce. Nabídky do kategorie mixů jsem tehdy ještě odmítal :-)
  • web Bike adventure 2001

2002 – Plzeňsko a Manětínsko, Melchiorova Huť

  • můj výsledek: někde v páté desítce v kategorii MM s Pavlem Komárkem
  • sestavit dvojici s kolegou ze školy, kde jsme spolu sloužili na civilce a v podstatě jsme se neznali, nebylo cestou k dobrému výsledku. Že jsme oba sportovně zaměřeni a jezdíme na kole nestačí, závodit a jezdit jen tak je něco jiného…
  • Bike Adventure byl druhým závodem, se kterým přišel jeho duchovní otec Zdeněk Kamenáč Laciga. Jím vymyšlený a podporovaný extrémní orientační duatlon Rocky Man se konal pár let pravidelně až do roku 2000. V roce 2001 se místo něj uskutečnil první ročník Bike Adventure. V roce 2002 se pak oba závody konaly najednou. Kromě menší konkurence na BA to hezky ukázalo rozdíl mezi oběma akcemi. Zatímco Rocky Man je závod pro pár extrémněji založených závodníků, Bike Adventure je závodem pro každého.
  • níže je zpráva z webu Ekonomu z 15. 7. (tehdy ještě novinky neměly nadpisy):

V sobotu po sedmé hodině ráno vyrazilo z Motola asi 25 šílenců na 200 km dlouhé MTBO
přes Hudlice a Plzeň do Melchiorovy Hutě. To už měli za sebou pětikilometrový orienťák
na mapě Sauna a v cílovém místě je čekal ještě horský OB. Jel se Rocky Man, pravděpodobně
definitivně poslední a nejspíš nejnáročnější v historii. Trať MTBO postavil Míra Seidl
velmi zajímavou, jenom byla možná až příliš drsná, a to byl jestě vynechán skorelauf
na Krkavci, protože by závodníci jinak asi nedojeli za světla. Zkracován byl i závěrečný
horský OB, z 10 km na 4. Do cíle MTBO dorazila společně pětičlenná skupina – Jiří Procházka,
Ctibor Podrábský, Radek Mach, Petr Strejček a Honza Kučera, jediný běžec mezi specialisty
bikery. Právě on zvládl nejlépe závěrečný běh a zvítězil, další pořadí: 2. Podrábský,
3. Strejček, 4. Mach, 5. Ševčík, 6. Gajda, 7. Laciga. Ostatní nedokončili – nestihli časový
limit nebo vzdali. Z našeho oddílu byl na startu Honza Novák, který po chybách v úvodním
OB a problémech s kolem nebyl připuštěn k hagaby v Hudlicích – zbylou část tratě ovšem
dojel, což je pěkný výkon. Dojezd Rocky Mana sledovalo velké množství diváků – v Melchiorově Huti se totiž o víkendu konala Poděbradka Bike Adventure. Dvoudenní cyklistický závod, který přibližuje orientační sporty nejširší veřejnosti – na startu jsou vedle závodníků MTBO orienťáci – bežci, specialisti cyklisti i různí turisti. Podle mě snad jediná orienťácká akce, která si nemůže stěžovat na nepřízeň sponzorů. Bodovaný skorelauf (s limitem 6 hodin v sobotu a 4 hodiny v neděli), takže fyzická připravenost není to nejdůležitější, podstatné je dobře naplánovat trasu.
Používá se turistická mapa – té rozumí všichni. Je to závod dvojic, důležitá je týmová spolupráce. To, že jsem v sobotu naplánoval trasu, kterou bych sám v časovém limitu patrně zvládl objet, a stačila by na vítězství, je na nic. Tempo se určuje podle momentálně slabšího z dvojice. Vše dokázali zorganizovat pořadatelé z USK Praha, více najdete na www.bike-adventure.cz (odkaz mažu, archiv webu tohoto ročníku se nezachoval)

2003 – Žďárské vrchy, Nové Město na Moravě

V okolí Nového Města na Moravě se o víkendu jel závod Poděbradka Bike Adventure – dvoudenní orientační závod dvojic, bodovaný skorelauf s časovým limitem 6 hodin v sobotu a 4 hodiny v neděli. Závod rok od roku populárnější (letos se sešlo téměř 1000 účastníků). Asi jeden
z mála orientačních závodů, který je pro organizátory opravdu výdělečný, neboť je atraktivní
pro sponzory. Nejspíš jediný závod, který dokáže přilákat množství účastníků, kteří jinak
s orientačními sporty nemají nic společného – podstatnou část startovního pole tvořili různí
cyklisté a cykloturisté. 35 kontrol bylo rozmístěno všemi směry od Nového Města a záviselo
jen na závodnících, jestli budou sbírat body spíše na severu v náročném terénu Ždárských
vrchů, kde se nacházely kontroly občas celkem blízko sebe, nebo dají přednost rovinatější
jižní části prostoru s kontrolami od sebe poněkud více vzdálenými, ale také často propojenými
silnicemi, po nichž se dalo jet opravdu rychle. Z bodového ohodnocení kontrol, které se
závodníci dozvídají až na startu, bylo hodně důležité dobře naplánovat trasu, ale
fyzická připravenost také hrála důležitou roli. Za překročení časového limitu byli
závodníci sice penalizováni, ale ne tak výrazně jako je zvykem třeba v rogainingu nebo ve
SMIKu, takže zvláště v neděli se vyplatilo přijet i o půl hodiny po časovém limitu, tím se
získal prostor k objetí množství vzdálených vysoce bodově ohodnocených kontrol. S touto
taktikou slavili úspěch naši závodníci Míra Seidl s Liborem Křížem, kteří tak předstihli
po sobotě vedoucí Ctibora Podrábského s Alešem Linhartem (těsně udrželi 2. místo) a
Jardu Rygla jedoucího společně s cyklistou-specialistou (nakonec až 5.). Podobnou strategií
se stejným nedělním součtem bodů se na celkové 3. místo ze sedmého dostali Jiří
Procházka a Martin Ševčík. Nedělním třetím místem se na celkové 7. místo posunula
druhá naše dvojice – Honza Novák a Martin Sajal. A když se k bodům dvou mužských
dvojic přičetly body (vynásobené zvýhodňujícím koeficientem) mixu Martina Volfová, Petr
Kočandrle, znamenalo to pěkné třetí místo pro Ekonom v soutěži týmů, kam jsme se posunuli
ze čtvrtého místa po sobotě. Výsledky a další zajímavosti najdete na
www.bike-adventure.cz

2004 – Lužické hory, Cvikov

  • můj výsledek: 8. místo v MM (i v absolutním pořadí) s Honzou Novákem.
  • zpráva z webu Ekonomu z 3.8. s nadpisem Poděbradka Bike Adventure 

V Lužických horách se o víkendu jel závod Poděbradka Bike Adventure – dvoudenní
orientační závod dvojic, bodovaný skorelauf s časovým limitem 6 hodin v sobotu a 4 hodiny
v neděli. Asi jeden z mála orientačních závodů, který je pro organizátory opravdu výdělečný, neboť je atraktivní pro sponzory. Nejspíš jediný závod, který dokáže přilákat množství účastníků, kteří jinak s orientačními sporty nemají nic společného – podstatnou část startovního pole tvořili různí cyklisté a cykloturisté (dvě a půl věty opsané z loňského článku, protože nejsem vůbec kreativní…). Co bylo nového letos? Pro letošek tak typické problémy se získáním povolení od ochránců přírody (omezení počtu účastníků na 800 jistě naštvalo spoustu lidí, na které se nedostalo – kapacita byla zaplněná téměř po týdnu od spuštění přihlášek). Mnohem větší konkurence především v hlavní mužské kategorie – díky sponzorovi (firmě Craft) se na start postavil například Martin Koukal nebo Radim Kořínek (pro neznalé, asi nejlepší český biker, bude reprezentovat na olympiádě). Zatímco Martin Koukal viditelně nebyl ve své kůži a ve dvojici s Jardou Ryglem se dost trápili (ujížděli jsme jim i my), Radim Kořínek spolu s Lubošem Tomečkem nakonec potvrdili roli favoritů a zvítězili, i když po prvním dnu byli až pátí – druhý den byla jejich převaha drtivá, když Luboš prý závod v ďábelském tempu uvisel a zezadu odmapoval (na druhou stranu z jejich startovní vlny na mapový start nepřijel první nikdo těchto borců, ale Honza Novák…). Novinkou byla i výrazná penalizace za překročení časového limitu o více než 15 minut, na což doplatili v sobotu Míra Seidl a Alda Linhart – o tom, jak rozjet závod pro jasné vítězství a pak jednou chybou ztratit veškeré naděje, sem asi časem napíšu, až převedu mezičasy z papírové do elektronické podoby. Možná je to jen můj subjektivní názor, ale letos mi volba optimální trasy sběru kontrol přišla dost jednoznačná, alespoň co se týče základní myšlenky, všichni úspěšní jeli asi podobně (někdo možná opačným směrem) a rozhodovaly detaily a fyzická připravenost. Z centra ve Cvikově se v sobotu vyplatilo vyrazit po rovině směrem k Ralsku, odtud na sever do kopců V Lužických horách a dále na západ, přičemž bonbónky v závěru byly stoupání kousek pod vrchol Luže a následně na Jedlovou, kde mnozí závodníci vypadali víc mrtvě než živě. V neděli se pak jelo podobným směrem, jen na Luž a Jedlovou už se to nestíhalo a nevyplatilo. Členů Ekonomu se na start postavilo hodně, ale mnozí za Ekonom nejeli – družstvo tvořily pouze dvě orienťácké a dvě extremistické dvojice, a tak je celkové 6. místo v týmech úspěchem. 8. místo dvojice Honza Novák – Martin Sajal také není v nabité konkurenci špatné, i když zbytečných chyb jsme letos udělali až příliš (ovšem Honza jakožto vodič na rovinatých pasážích odvedl kvalitní výkon, za což si zaslouží umístění odkazu na stránku jeho mapníků (odkaz už není funkční – Honzovy mapníky nikde veřejně nabízeny nejsou)). Výsledky a další zajímavosti najdete na www.bike-adventure.cz

  • následovala ještě jedná moje zpráva na webu Ekonomu, z 9.8. s názvem BA4 – jak (ne)vyhrát sobotní etapu:

Vítězové sobotní etapy závodu Bike Adventure získali tuším 674 bodů. Dalo se však sebrat i 700 bodů – Míra Seidl s Aldou Linhartem měli ještě 40 minut před vypršením limitu závod rozjetý tak, že by této hranice dosáhli celkem pohodlně. Zde se můžete dozvědět, kde body sbírali a jak rychle jim to trvalo. Jejich mezičasy budou občas srovnávány s časy naší dvojice (Honza Novák, Martin Sajal).

Z mapového startu odjížděli po necelých 13 minutách od ostrého startu směrem ke kontrole 23 – zde se jednoznačně (o více než 6 minut – mezičas 24:48) vyplatila varianta zprava po silnici přes Sloup a poté po zelené, oproti záludnější cestě po žluté a zleva. Následovala kontrola 20 (16:26, od 23 se jelo lépe zprava než přes kopec po zelené) a pak 32 (17:56) – zde byli prvními závodníky, kteří již měli kontrolu umístěnou správně. Na 34 bylo nejlepší jet přes Stráž a Hamr (17:56), nikoli objíždět vesnice po hlavní silnici – tím nás již Míra s Aldou předjeli o 15 minut (pravda my jsme měli ještě předchozí kontrolu na špatném místě, za což se nám v cíli odečítaly 3 minuty) a razili tuto kontrolu úplně první ze všech. Následovaly kontroly 30 (20:25), 28 (10:00) a 29 (11:36). Na cestě ke 18 se kontroly cestou vyplatily brát v pořadí 19 – 31, bylo to (při započtení koeficientu mé slabosti v kopcích) o necelé 2 minuty rychlejší než opačně, tyto 3 postupy vyšly dohromady na 39:18 a nahoře byli v čase 2:52:31. Následoval sjezd na 17 (15:30) a výšlap na 16 (15:01). Do Krompachu na kontrolu 3 byla jednoznačně lepší varianta přes Německo (16:55) – česká varianta znamenala ztrátu více než tří minut. Pod Luží na kontrole 5 byli za 4 hodiny 1 minutu (mezičas 21:25). Času zbývalo ještě dost, a tak si při cestě na Jedlovou stihli odskočit ještě na Milštejn (4 – 14:27), na vrchařskou prémii nejvyšší kategorie pak vystoupali necelou minutu a půl před vypršením páté hodiny limitu (10 – mezičas 42:48). Následoval sjezd na 9 (v pomalém čase 21:17) – v té chvíli měli 670 bodů a do limitu zbývalo přesně 40 minut.

Stačilo zamířit k cíli (my jsme to dali přímo za necelých 30 minut) a cestou pohodlně sebrat kontrolu 8 a pak sběrku, to by znamenalo 700 bodů a jasné první místo (možná se dala stihnout i jednička za dalších 10 bodů, spíše ale s odečítáním nějakého penalizačního bodu). Závodníci však již asi byli značně unavení… Zvolili místo toho postup na 11. Klíčová chyba přišla až poté – jejím důsledkem bylo 150 trestných bodů a podíváme-li se na celkové součty bodů, Míra s Aldou tím vlastně přišli i o celkové vítězství… A jaká to vlastně byla chyba? Velmi špatná volba postupu. Cesta okolo vodní nádrže Chřibská je jistě velmi pěkná, jako každá asfaltka, kam se na kole nesmí (což se po pěti a půl hodinách jízdy registruje celkem blbě). Jenže třímetrový plot těsně před nádrží je opravdu nepřekonatelný. Plynou z toho následující ponaučení: 1. Vyplatí se jezdit na oddílové velikonoční soustředění, to by Míra o plotu věděl. 2. Nejezděte údolím Chřibské Kamenice k nádrži, nejen že se tam nesmí, ale za tím plotem je taky zlý pes.

2005 – Drahanská vrchovina, Baldovec

  • můj výsledek: 7. místo v MD s Vendulou Blažkovou. Vítězství v kategorii ve 2. etapě.
  • o vítězství v etapě jsme se dozvěděli až doma, sobotní etapa byla tvrdou školou odměněnou 80 trestnými body za dojetí po limitu. Přesto by v neděli stačilo na bednu jen bojovat až do konce a ani celkové vítězství nebylo po sobotním 16. místě nereálné…
  • zpráva na webu Ekonomu z 11.7. měla nadpis Bike Adventure v bahně

Kdybych nebil debil, nejspíš bychom vyhráli… Tuto hlášku, kterou občas slýchám po závodech ve SMIKu, jsem si mohl po letošním závodě Bike Adventure dlouho opakovat. A také můžu vzpomínat na svůj loňský článek o tom, kterak loni Sádlo jedinou fatální chybou přišel o vítězství a skončil ve výsledkovém propadlišti. Že se mi může stát to samé, mě ani ve snu nenapadlo. Bodovaný scorelauf s časovým limitem, po jehož překročení začne po určité době naskakovat celkem brutální penalizace, končí totiž až po dojetí do cíle. První 4 hodiny sobotního závodu zajeté naprosto dokonale a další jedna řekněme slušně nic neznamenají. Fatální chyba v odhadu vzdálenosti a možné rychlosti znamená, že předchozí super výkon je k ničemu. To je na tomto závodě krásné a zároveň nemilosrdné. Co dále napsat k závodu? Pořadatelé z USK Praha asi mnoho lidí překvapili tím, že letošní závod umístili na Moravu na Drahanskou vrchovinu, s centrem v Baldovci. Oproti minulým třem ročníkům byl rozdíl v tom, že závodní prostor neobsahoval žádnou vyloženě rovinatou a spíše silniční pasáž. Rozdílné bylo i počasí – ačkoliv pro účastníky úterní etapy z bikových pětidenních v Plzni bylo označení „fucking weather“ příliš silné, bylo opravdu hnusně. Zataženo, občas déšť nebo přeháňky, místy trvalý déšť hlásila předpověď a nelhala. I ten trvalý déšť se objevil v sobotu v jižní části závodního prostoru u Brna, na severu naopak téměř nepršelo. Ale bahno bylo skoro všude a v neděli ho ještě přibylo. Mnozí závodníci také start v nedělní etapě rovnou vzdali. Pozitivně bych letos hodnotil stavbu kontrol, resp. jejich bodové ohodnocení. Nebylo vůbec jednoznačné, kterým směrem je nejlepší se vydat, a postupy mezi mnohými kontrolami také nebyly vždy jasné. Zvláště v mužské kategorii výsledky ukázaly, že mnohým favoritům závod nevyšel. Někteří zvolili špatný směr a jiní podobně jako my přijeli hodně po limitu (třeba Sádlo s Křižákem nebo obhájci Tomeček s Kořínkem). Jarda Rygl s Martinem Ševčíkem si udělali už po sobotě obrovský 60-bodový náskok a ten již nešlo ztratit. Dalšími novinkami bylo použití SportIdentu nebo sledování trasy závodu některých dvojic s pomocí GPS a následný rozbor jejich postupů, to byl opravdu zajímavý večerní program. Já jsem si naše postupy mohl rozebírat pouze v duchu, ale jasné mi to bylo celkem rychle – dotažení do konce těch tras, které jsme měli rozjeté v mixech (kde se se stihnutím závěrečných kontrol nedalo počítat), by mezi chlapy se spolujezdcem typu Honzy Nováka znamenalo asi druhé místo. A to jsem si po loňsku říkal, že v chlapech nemám výkonnostně co pohledávat. Zato rychlost pohybu v terénu odhaduju pořád na chlapy, což nemusí být vždy správně… Stránka závodů: www.bike-adventure.cz

2006 – Orlické hory, Orlické Záhoří

  • můj výsledek: 4. místo v MD s Vendulou Blažkovou. Vítězství v sobotní etapě.
  • mixy vyhrála při svém druhém závodě s mapou v životě tehdy zcela neznámá dvojice Miroslav Kalina, Markéta Friedbergerová. Seznámili jsme se spolu ale až pár týdnů poté na Sixnumbers, kdy jsme se během závodu zakecali na téma Bike adventure a ztratili se, o Sixnumbers jsem tehdy psal do ročenky Ekonomu
  • vítězové mixů tehdy skončili v absolutním pořadí až někde za 35. místem
  • zpráva na webu Ekonomu z 1.8. měla nadpis Bike Adventure – 3. místo v týmech

V týmové soutěži cykloorientačního bodovacího závodu dvojic Bike Adventure obsadil Ekonom pěkné třetí místo. Nejvíce bodů přinesli překvapivě extremisti Tomáš Vaněk s Alicí Prchalovou za 3. místo v mixech. Od ostatních se ale asi čekal větší příspěvek… V sobotu jsme sice s Vendulou zkompletovali double, když jsme vyhráli dvě etapy za sebou, loňskou nedělní a letošní sobotní. Jenže jde o závod dvouetapový a ta nedělní se vyvíjela špatně už od začátku – po zapsání několika bodových hodnot na mapovém startu jsme zjistili, že jsme si sedli na zapisování bodů do mraveniště… Asi se nám hodně líbila kontrola na Velké Deštné za 80 bodů, že jsme ji při plánování trasy započítali dvakrát a vyrazili na výrazně horší variantu severním směrem. A protože ta jižní znamenala při stejném fyzickém výkonu o zhruba 100 bodů více, pád pod stupně vítězů nás neminul. V kategorii mužů se nedařilo největším favoritům, mezi něž experti řadili i Sádla s Křižákem. Ti skončili na 15. místě, dvě příčky před Dušanem a Lybarem.

2007 – Žďárské vrchy, Nové Město na Moravě

  • můj výsledek: 5, místo v MD s Vendulou Blažkovou
  • suverénní vítězství Mirka s Markétou v mixech stačilo v absolutním pořadí na 24. místo
  • Martin Ševčík zvládl při účasti na MS v MTBO (kde byl v sobotu členem stříbrné štafety) vyhrát i Bike adventure, když na start první etapy nastupoval krátce po dojetí štafet
  • zpráva na webu Ekonomu z 13.8. měl nadpis Individuální i týmové vítězství na Bike adventure

Mirek Kalina a Markéta Friedbergerová zvítězili v kategorii mixů rozdílem třídy a obhájili tak své loňské vítězství. Další první místo přinesla soutěž týmů, kde Ekonom splnil roli favoritů.

Letošní ročník cykloorientačního bodovacího závodu dvojic Merida Bike adventure navazoval na Mistrovství světa v MTBO a tím byl také dán jeho program. V sobotu dopoledne se totiž v Novém Městě na Moravě jel mistrovský závod štafet (kterému tak byla zajištěna divácká kulisa), a startovalo se tedy až po poledni. Tím pádem bylo třeba oproti zvyklostem změnit program – kratší čtyřhodinová etapa se jela už v sobotu a pro delší šestihodinovou byla vyhrazena neděle. Znamenalo to náročnější plánování trasy po oba dny, v tom byla změna určitě pozitivní. Narozdíl od závodu před čtyřmi lety byly kontroly umístěny pouze severně od Nového Města, na menší ploše, ve větším počtu a více v terénu. Bodové ohodnocení kontrol mi přišlo velmi dobře zvolené, ani jeden den se mi nezdála volba trasy jednoznačná – teď při pohledu na podrobné výsledky vidím, že jsme po oba dny jezdili jinudy, než většina ostatních. A zatímco sobotní menšinový směr znamenal také optimální postup, v neděli asi nešlo o příliš šťastnou volbu. Některá na mapě nesedící místa už k závodům tohoto typu patří, i když letos jsem připomínek slýchal více než v letech minulých. Ale každopádně to nemění nic na tom, že Bike adventure je výborně připravený a hodně zajímavý závod.

A teď konečně k výsledkům: Triumf Ekonomu v kategorii mixů se dal očekávat už po sobotě, i když významnější než průběžná kompletně obsazená bedna našimi dvojicemi byl čtyřicetibodový náskok Mirka s Markétou. V kategorii mixů existuje několik dvojic silných fyzicky a několik mapově, ale skloubit obojí na velmi vysoké úrovni zatím nikdo jiný nedokáže. To ukázala i druhá etapa, kterou také vyhráli – opět s výrazným náskokem, i když především před třetími v pořadí – na druhé místo se překvapivě dostali Michal a Dana Spudilovi z SP KOLO (což vzhledem k tomu, že SP KOLO je také partnerem našeho oddílu, je téměř ideální – protože na stupních vítězů jsou tím pádem vidět dresy obou sponzorů – společností ET NETERA a SP KOLO). Třetí místo pak patřilo opět Ekonomu, Pavlovi Sýkorovi s Adélou Boudíkovou. (Adéla má nějaké štěstí na spolujezdce, kteří potřebují odjet z místa závodů již před vyhlášením, na Ruské ruletě Karel Procházka na stupních vítězů také chyběl :-) Tyto výsledky znamenaly také potvrzení papírových předpokladů a vítězství v soutěži týmů, do níž se nakonec nezapočítával ani výsledek mixu na 5. místě Martin Sajal a Vendula Blažková (tím pádem jsem asi v roli nebodujícího kapitána :-). V kategorii mužů totiž výborným nedělním výkonem a druhým místem v etapě poskočili z třetí desítky na 5. místo v mužích Míra Seidl s Petrem Cvengrošem a při použití přepočítávacího koeficientu měli o 3,4 bodu více. Velký podíl na vítězství našeho týmu má ale také Báža Lepšík jakožto pořadatel Sixnumbers – nebýt jeho závodů, žádná z těchto dvojic by za Ekonom nejela (neboť tam jsem se poznal jak s Petrem, tak s Mirkem a Markétou, a ti zas přivedli Adélu…).

Výsledky se objeví na www.bike-adventure.cz.

Mixy – 1. Mirek Kalina a Markéta Friedbergerová, 2. Michal Spudil a Dana Spudilová, 3. Adéla Boudíková bez Pavla Sýkory

Týmy – 1.místo Ekonom Praha

Část vítězného týmu Ekonomu – Markéta, Mirek, Martin, Míra, Adéla

2008 – Hřebeny a Střední Povltaví, Dobříš

  • můj výsledek: 3. místo v MD s Dášou Tučkovou, v absolutním pořadí 14. místo (vítězové mixů byli celkově 7.)
  • o tomto BA jsem napsal i do ročenky Ekonomu – článek se jmenoval Hledání ženské a trhání osmiček aneb Bike adventure 2008
  • zpráva na webu Ekonomu z 29.7. měla nadpis Merida Bike Adventure 

Letošní Merida Bike adventure se původně mělo konat v Novohradských horách, ale kvůli problémům se shromaždištěm museli vzít pořadatelé z USK Praha zavděk náhradním prostorem. To ale nevadilo, protože oblast okolí Dobříše se ukázala také jako velmi atraktivní. Kontroly byly rozmístěny po dost velkém prostoru – na severozápadě byla nejvzdálenější na Plešivci, na severu ve svazích pár kilometrů nad Řevnicemi (obojí jsem celkem čekal). Z východu prostor ohraničovala Slapská přehrada na Vltavě, přičemž až k jejím břehům se závodníci mohli dostat na nejjižnějším místě kousek od Vesteckého mostu a na severu pár kilometrů od hráze přehrady. V sobotu, kdy se jela kratší čtyřhodinová etapa, se však do severovýchodní oblasti ke Slapům a Štěchovicím nejezdilo, všechny kontroly tam měly nula bodů. Bodové ohodnocení kontrol nabízelo dva základní směry – do Brd (resp. Hřebenů) a nebo k Vltavě (plus nějaké jejich kombinace, podle mého většinou nevhodné). Obě varianty působily na první pohled rovnocenně, ale ve skutečnosti byla varianta na Brdech výrazně méně výhodná – kontroly byly dál od sebe a hlavně stoupání na Plešivec dalo zabrat. S důkladnou předzávodní přípravou se na to ale dalo myslím přijít, takže nevýhodný výlet do Brd na náhodu svalovat nebudu. Každopádně po sobotě bylo téměř jasné, že na první dvě místa se při kvalitě vedoucích dvojic v kategorii mixů těžko někdo z Ekonomu posune – obhájci vítězství Mirek s Markétou byli 5., my (Martin Sajal a Dáša Tučková – mimochodem poprvé jsme se viděli v pátek před závodem) jsme za nimi zaostávali na 6. místě o 4 body. Takže jsme si to mohli v neděli (spolu s dalšími dvojicemi) rozdat o třetí místo, navíc jsme startovali společně v jedné minutě. Mezi etapami jsme postupy společně diskutovali, ale spolupráci při závodě jsme raději zavrhli. Lísteček s body jednotlivých kontrol mě dost překvapil – dost jich bylo „vynulováno“, k mé radosti i Plešivec. Za nejvhodnější jsme považovali (a myslím si to i teď) zamířit směrem k Mníšku pod Brdy. Odtud pak pokračovat ke Slapům a Štěchovicím a pak podél vody pořád na jih až k poslední „osmdesátce“. Ze startu jsme vyrazili celkem brzy, prý asi minutu před Mirkem a Markétou. Asi po hodině při vracečce od kontroly jsme je potkali s asi dvouminutovou ztrátou v protisměru, jeli jsme tedy obdobnou variantu. Pak jsme se podobným způsobem setkali ještě třikrát a ztráta různě kolísala, po zhruba třech hodinách po startu na poslední kontrole, kde jsme jeli naprosto totožnou trasu, jsme měli náskok 4 minuty. Jako klíčové se však ukázalo zařadit kontrolu č.10 za 50 bodů po polovině trati, nikoliv stejně hodnotnou kontrolu č. 37 ke konci. Rozdíl v těchto mezičasech vyšel na cca 7 minut a protože my jsme limit stihli a Mirek s Markétou ne, při stejném bodovém zisku rozhodly trestné body o tom, že jsme po velmi solidním nedělním výkonu (stejně bodů měly i celkově první dvě dvojice, v etapě jsme skončili druzí, rozhodoval čas) postoupili na 3. místo, Mirek s Markétou se posunuli na čtvrté. O celkovém vítězství nakonec při stejném počtu bodů také rozhodl čas – ten měli lepší Kateřina Bohatá a Petr Míl, těsně za nimi skončili Michaela Gigon a Andy Conn. Konkurence v mixech byla letos určitě největší za historii závodu, první dvě dvojice by skončily v chlapech v první desítce, další tři v patnáctce.Vítězi mezi muži se stali Radek Mach s Petrem Strejčkem, jejichž nedělní vítězný postup byl podobný jako náš, jen jeli o něco rychleji (ze začátku ale jen o trochu :-) a stihli objet pár kontrol navíc. V soutěži týmů se nám loňské vítězství zopakovat nepodařilo a obsadili jsme 2. místo. Ztráta na vítěznou Teslu Brno byla značná, i když vlastně moc nechybělo – kdyby si outdooristi nevymysleli, že musejí jet za samostatný tým nazvaný Ekonom Praha Outdoor, tak bychom vyhráli :-( K organizaci Bike adventure není moc co dodávat, závod si udržuje svoji vysokou kvalitu. Z letošních novinek se mi nejvíc líbilo, že jsme dostali mapy už s vytištěnými kontrolami a nemuseli si je zdlouhavě zakreslovat podle souřadnic. Výsledky a další zajímavosti najdete na www.bike-adventure.cz.

3. místo v mixech – Martin Sajal a Dáša Tučková

Soutěž týmů: 1.Tesla Brno , 2. Ekonom Praha, 3. Bike Tunel

2009 – Krušné hory, Lesná

  • můj výsledek: 5. místo v MD s Dášou Tučkovou, v absolutním pořadí někde za 30. místem
  • první zpráva na webu Ekonomu z 12.7. byla jen velmi krátká a dostala nadpis Vítězství v týmech na Bike Adventure

Na závodě Merida Bike Adventure, který se konal o víkendu v Krušných horách, jsme opět po dvou letech zvítězili v týmové soutěži. Nejvíce bodů přivezli Mirek Kalina se Zdeňkou Havlíkovou, kteří obsadili 3. místo v kategorii mixů. K sepsání delšího článku se dostanu, až uschnou všechny věci z víkendu, u bot to může trvat i několik dní :-)

  • podrobnější report přišel 15.7. s nadpisem Bike Adventure v Krušných horách

Dvoudenní cykloorientační bodovací závod dvojic Merida Bike Adventure se vrátil do pohoří, kde se před 8 lety jel premiérový ročník. Tentokrát se však závodilo ve východněji položené části Krušných hor, centrum se nacházelo v přes 900 metrů nad mořem položené Lesné, kde byl na horské louce po vrcholem kopce vybudován závodní kemp. Už během pátečního večera, který bývá vyhrazen pro prezentaci a předzávodní přípravu, začalo být veselo. I když jsem s sebou měl skoro zimní oblečení, nakonec bylo nejlepší studovat mapu s netradičně vysokým počtem kontrol v autě, tam aspoň bylo teplo a nepršelo a nefoukalo dovnitř. A nejlepší tam asi bylo i spát, protože nárazy větru do stanů v kombinaci s deštěm způsobovaly, že se v některých stanech moc spát nedalo. Mirek dokonce v noci přeparkovával auto, aby za ním vytvořil pro svůj stan závětří. A to prý mělo být dle předpovědi pěkně, takže třeba Sádlo vzal s sebou na závody i svoji čtyřměsíční dcerku, pro ni ta noc musela být taky asi zážitkem…

V sobotu ráno už tak hnusně nebylo, i když před startem prvních dvojic začalo zase poprchávat a kosa byla taky pořádná. Na pořadu byla tentokrát (tedy opačně než v posledních dvou letech) delší šestihodinová etapa. Startovní los byl příznivý, když jsme totiž s Dášou dojeli na mapový start a zjistil jsem, že fixa pro zapsání bodů nějak vyschla (školácká chyba, nevyzkoušet si ji před startem), hned jsem věděl, že si můžu vypůjčit náhradu od Mirka, který startoval tři minuty před námi a body do mapy právě dopsal. S plánováním trasy jsme se nijak nezdržovali, základní směr se zdál jasný. Navíc Mirek se svojí novou spolujezdkyní Zdeňkou Havlíkovou (manželka Markéta si totiž užívá těhotenství) rozmýšleli své postupy déle, takže jsem jim mohl i tu fixu vrátit a vyjížděli jsme společně. Proč ne, v první etapě taková spolupráce nemusí být na škodu. Jenže Mirek se Zdeňkou se viděli poprvé v pátek večer, takže sehranost jim chyběla a pak se může stát i to, že Zdeňka Mirkovi v prvním sjezdu po asfaltu ujela na křižovatce špatným směrem a ač na doslech určitě byla a pravidla tak neporušili, ve sjezdech prý neslyší :-) Ale nešlo o nic strašného, v tomto sjezdu si prý stejně ujeli i Lybar s Dušanem. Každopádně jsme pokračovali sami. Po pár minutách nás však Mirek se Zdeňkou dojeli, v prudkém kopci předjeli, ujeli a už jsme je neviděli. Série nemocí a jedna z nich pár dní před závodem logicky způsobily, že Dáša se hlavně v kopcích trápila a honit se s rychlými dvojicemi nemělo smysl. Naši trasu zaznamenávala gpska a tak se na trasu můžete podívat na Google mapě na everytrail.com. Tam je vidět, že jsme na začátku sjeli úplně dolů pod hory a tam obdivovali hnědouhelné doly. Následovalo stoupání zpět do hřebenových pasáží a směřování až k nejvýchodnější části trasy, vodní nádrži Fláje. Právě tam, u nejvzdálenější osmdesátibodové kontroly, se nám podařil jeden z mnoha sobotních mapových záseků, který vyvrcholil broděním Flájského potoka po kolena a přenášením kol hustníkem k silnici. Štěstí nám opravdu nepřálo, několikrát jsme vsadili na lesní cestu, která ve skutečnosti v podstatě neexistovala nebo byla nesjízdná, a součet ztrát způsobených těmito záseky dává přes 15 minut za závod, to taky záznam z GPS prozradí. Každopádně tohle k závodům tohoto typu patří. Lesním cestám v mapě se mnohdy věřit nedá a stavitel trati Smíšek měl těžkou pozici, když musel na poslední chvílí posouvat některé kontroly a tím je vlastně stavět od stolu, protože prý byl na jejich původních místech spatřen tetřívek… Chvíli po přebrodění Flájského potoka nás navíc dojeli Jelen s Michaelou Gigon a to už naznačovalo, že naše šance na příčky nejvyšší se pomalu vytrácejí. Aspoň jsme se s nimi svezli na dlouhém postupu po silnici údolím Německem, ale v prvním kopci nám pláchli. Na poslední kontrole v Německu se k nám také štěstí neobrátilo čelem a časový limit se neúprosně blížil ke svému konci, takže jsme museli v závěrečném stoupání od Hory Svaté Kateřiny na Lesnou vyvinout značné úsilí, abychom dojeli jen 6 minut po limitu. V tom kopci bylo vidět, že tlačení partnerky jsem letos vůbec netrénoval, ale zvládli jsme to. Po dojetí do cíle bylo brzy jasné, že postavení obou dvojic Ekonomu usilujících o nejvyšší stupně v mixech je v podstatě stejné, jako loni po první etapě, jen u obou o příčku lepší. Mirek se Zdeňkou se drželi na 4. místě jen 2 body před námi na pátém místě a s minimální ztrátou na bronz, ale náskok prvních dvou dvojic byl při jejich kvalitě v podstatě nedostižný a mohli jsme si to zas rozdat leda tak o třetí místo. Útěchou bylo vedení v soutěži týmů, kam se počítaly ještě body Dušana s Lybarem, kteří zajeli skoro životní závod a drželi se na 4. místě ve veteránech. Jejich postupy nám ukázaly, že jsme nezajeli optimum ani volbou trasy, jak já tak hlavně Mirek.

Před nedělní etapou bylo zas potřeba řešit vnitřní rozpor, jestli si pomáhat kvůli soutěži týmů, nebo se soustředit na vzájemný souboj o třetí místo. Startovali jsme stejně jako loni ve stejné minutě, ale jeden rozdíl byl jasný – fyzicky jsme na tom tentokrát rozhodně nebyli stejně, takže klíčem k úspěchu bylo jedině jet odlišný postup než Mirek se Zdeňkou. Volba postupu byla tentokrát oříškem, moje předem rozmyšlené varianty byly důmyslným přidělením bodových hodnot kontrolám rozmetány a rozhodovali jsme se dost dlouho. Jak se ale ukázalo, nakonec správně. Vyrazili jsme opět z kopce po asfaltce a po chvíli jsme začali dojíždět Mirka se Zdeňkou, kteří měli tentokrát rychlejší start. Na křižovatce však jedou rovně a my doprava. Jak jsem se dozvěděl po závodě, jedno ohlédnutí dozadu na poslední chvíli rozhodovalo o úspěchu a neúspěchu. Za chvilku byli Mirek a Zdeňka za námi. Ve sjezdařském postupu ještě vláček řídím a ani v tu chvíli netuším, že jsem jediný ve skupině, který ví, kam chce jet. Až po sjetí pod kopec si s Mirkem ujasňujeme, jakou variantu mám rozmyšlenu, a pokračujeme v ní společně. Jedeme tentokrát na západ, kde chceme postupně objet až tří kontroly za 80 bodů. V prvním dlouhém stoupání ještě držíme stejné tempo, v dalším kopci po cca hodině a čtvrt nám ale Mirek se Zdeňkou začínají odjíždět, určitě je motivuje i to, že nás před chvíli v podstatě předletěla po sobotě vedoucí dvojice, Tomáš Flassik se Stanislavou Fajtovou ze Slovenska. Potkáváme se ještě několikrát v protisměru, postupně ztrácíme, ale ne moc. Stejně tak potkáváme i další dvojice bojující o stupně vítězů, objevuje se tam i Víťa Balej po první etapě šestý, který většinou táhne svoji partnerku na gumicuku (v cíli zjišťuji, že jde vlastně o speciálně upravené vodítko na psa). Téměř každou minutu měním plán, jakým způsobem upravit naši trasu, abychom mohli naše soupeře překonat – jestli zvolit více rizikovou variantu, nebo na jistotu. Plány se mění ve sjezdu po kamenité cestě. Jako by všechny sobotní problémy nestačily, ale zas je lepší, když jednou nevyjde nic a za rok třeba všechno… Dáša píchla a je třeba se soustředit na něco jiného. Slabin mám při závodech hodně, ale rychlost výměny duše je jednou z největších. Přesto byla šance na překonání osobního rekordu, kdybychom do pláště nejprve necpali duši, která už byla taky píchlá… I přes více než desetiminutovou ztrátu po opravě pokračujeme na poslední kontrolu za 80 bodů, třicítku vedle ní jako ostatní už nestihneme. I tak se bojíme, že můžeme dramaticky přešvihnout limit. Naštěstí stoupání k cíli je tentokrát pozvolné, po nečekaně dobrých cestách a Dáša jede po zastávce úžasně. S limitem nemáme vůbec problém a ani pád na dojezdu to nemění.

Vedení si nakonec jen díky celkovému lepšímu času udrželi Flassik a Fajtová před Jelenem a Gigon. Nám body za čas strávený výměnou duše chybí, takže se těsně před nás dostává Víťa Balej a jsme celkově pátí. Mirek se Zdeňkou mají dle očekávání o 30 bodů více než my, to stačí v etapě na druhé místo a celkově třetí. Vidět se poprvé v pátek před závodem, to asi znamená získat třetí místo – loni jsme na tom byli s Dášou stejně. A je to vlastně dobře, když jsme naplánováním optimálního postupu pomohli Mirkovi se Zdeňkou na bednu, s tím píchnutím bychom na ni sami stejně neměli šanci. Navíc díky tomu držíme první místo v soutěži Team Spirit, když jsme odrazili útok nakonec druhé Smržovky díky zlepšenému výkonu Sádla s Tomášem Petrečkem (nakonec 14. místo), jejichž body se nakonec po velké chybě Dušana s Lybarem a jejich pádu na 6. místo ve veteránech počítaly. Takže aspoň jeden cíl splněn, po dvou letech jsme opět vyhráli týmovou soutěž, navíc jsme v ní byli na bedně už počtvrté za sebou. Výsledky a další zajímavosti najdete na www.bike-adventure.cz

Tolik k našim výkonům a výsledkům. Co dále napsat k závodům? Organizace byla opět na velmi vysoké úrovni, umístění kontrol a bodové ohodnocení velmi dobře zvolené a znamenající velmi zajímavý závod, problémy v mapě kvůli tetřívkovi se dají tolerovat (v západní části byla výrazně lepší). Krušné hory si mě stejně jako před pár měsíci v zimě docela získaly, předtím bych neřekl, že tam může být tak hezky. Jen škoda toho počasí, i při závěru nedělní etapy nás ještě potkal slejvák. Ale ani to nemění nic na tom, že Bike adventure je asi nejzajímavější a výborně připravený závod, na který se budu vždy těšit.

2010 – Vojenské Brdy a okolí

  • můj výsledek: 2. místo v MD s Dášou Tučkovou, v absolutním pořadí 10. místo (vítězové mixů byli celkově 6.)
  • novinkou tohoto ročníku byla varianta závodu „natěžko“, závodníci v této kategorii nazvané BA Challenge si vezli věci potřebné k přespání s sebou a přenocovali v provizorním kempu někde v závodním prostoru. Zájemců o tuto variantu však nikdy moc nebylo, naposledy se jela v roce 2015.
  • zpráva na webu Ekonomu z 16.7. měla nadpis Druhé místo a vítězství v týmech na Bike adventure

Jubilejní 10. ročník největšího českého cykloorientačního závodu dvojic Bike adventure umožnil závodníkům podívat se do Brd, kam se za běžných okolností legálně nesmí, neboť Brdy (myšleno ty „pravé“ mezi Příbramí a Rokycanami) jsou vojenským prostorem. Tím se tento ročník podobal pátému, kdy se na Moravě také z části jezdilo vojenským prostorem. Ale tentokrát byla na území vojáka umístěna téměř polovina kontrol. Ovšem všude se jezdit nesmělo – oblastmi označenými jako cílové dopadové plochy se nedalo projíždět ani po silnicích a to přesto, že mnohá z těch míst celkem slušně znám a minimálně jednou z těch „dopadových ploch“ se probíhalo už v roce 1998 při mistrovství ČR v horském OB. Podobnost s rokem 2005 slibovala i předpověď počasí. Naštěstí ale tak hrozně nebylo, v neděli dokonce nepršelo vůbec a i sobota se dala přežít, i když některé cesty připomínaly spíš potoky a silnější přeháňka potkala snad každého.

Stavba trati, tj. umístění a obodování kontrol, se mi líbila určitě nejvíc za celou historii Bike adventure. Mapa v rámci možností seděla velmi dobře, od upravené turistické mapy nemůžeme čekat zázraky v podobě klasifikace sjízdnosti. Kontroly byly rozmístěny po výrazně větší ploše, než jsme čekali, třeba s návštěvou přírodního parku Trhoň jsem původně vůbec nepočítal. Navíc těch kontrol se nacházelo na mapě 50 a tím, že jich mnoho (a často překvapivě) mělo jeden den hodnotu nula nebo 10 bodů, se myslím pořadatelům podařilo eliminovat předzávodní přípravu velkého množství závodníků. Několik kontrol za 80 bodů zas leželo tak daleko od jiných slušně obodovaných míst, takže se na ně ani jezdit nevyplácelo. Není divu, že se mi závod líbil, když se nám v sobotu s úžasně jedoucí Dášou podařilo vybrat asi nejlepší variantu z celého startovního pole (zde je GPS záznam), když vyššího bodového zisku dosáhlo jen 5 mužských dvojic. V mixech to znamenalo vedení, i když poměrně těsné.

Bike Adventure 2010 – Martin Sajal a Dáša Tučková mezi vedoucími dvojicemi po první etapě

V neděli se však ukázala síla našich soupeřů – rakouští reprezentanti Andreas Rief a Michaela Gigon (která se stala mistryní světa v MTBO tolikrát, že to ani neumím spočítat) měli sice pomalejší start, takže jsme je brzy dojeli, ale dlouho jsme se jich neudrželi. Když nám pak nandali během cca 2 hodin fyzicky 18 minut na stejném postupu, měli vyhráno. Ani kdybych se vyvaroval dvou špatných rozhodnutí na konci závodu, asi by to nepomohlo (zde je GPS záznam postupů z neděle). Druhé místo, navíc relativně těsně za tak silnou dvojicí, o třídu před třetím mixem a s 10. nejvyšším bodovým ziskem v absolutním pořadí, je krásné… ale stejně, před dvěma roky v Dobříši jsem byl se třetím místem spokojenější…

Bike Adventure 2010 – mixy: 1. Andreas Rief a Michaela Gigon, 2. Martin Sajal a Dáša Tučková

Soutěž týmů byla v mnohém zvláštní. V roli jasných favoritů jsme (myšleno naše dva papírově nejsilnější mixy) spolupracovali zhruba jako Astana loni na Tour de France, kde Armstrong začal Contadorovi pořádně pomáhat až ve chvíli, kdy sám neměl šanci na vítězství. Což ale vůbec nevadilo. Dokonce jsme si otestovali, že bychom uspěli i v případě, kdy by do soutěže týmů nebyly zvýhodňovány mixové a dámské dvojice přepočítávacím koeficientem. Jak ve všem ostatním pořadatele Bike adventure chválím, tak tohle se jim vůbec nepovedlo. Obecně vyvěšování výsledků bylo z pohledu dvojice startující oba dny na konci a dojíždějící po limitu ale přesto pro medaili tragické – v sobotu jsme ve vyvěšených výsledcích nefigurovali ani hodinu po dojezdu a v neděli také hodně dlouho po dojezdu se mě lidi okolo ptali, proč nejsme ve výsledcích… Průběžné výsledky týmů po sobotě pak vyvěšeny nebyly vůbec a v neděli před vyhlášením taky ne. Když pak hlasatel oznámil 2. místo – Ekonom Praha, nevěřili jsme svým uším. I s dvěma mixy mezi bodujícími bychom totiž dosáhli na druhé místo bez použití koeficientů. Na ty se bohužel zapomnělo a vyhlášeno bylo úplně nesmyslné pořadí. No co, nikdo není dokonalý, ani pořadatelé podle mého dlouhodobě nejúspěšnější orienťácké akce v ČR… Oficiální výsledky už ukazují jednoznačné vítězství Ekonomu v soutěži týmů a obhajobu loňského prvenství. Takže už máme tři a příští rok doženeme Teslu Brno ;-)

Výčet solidních výsledků nekončíme – kdyby se vyhlašovala velká bedna, měli bychom na ní další čtyři dvojice. V mužích skončili čtvrtí Sádlo s Tomášem Petrečkem, ve veteránech pátí Dušan s Lybarem a šestá místa zbyla na Markétu s Míšou i Mirka se Zdeňkou Havlíkovou. Kompletní výsledky najdete na www.bike-adventure.cz.

2011 – Novohradské hory a Třeboňsko

  • můj výsledek: 2. místo v MD s Dášou Tučkovou, v absolutním pořadí 8. místo (vítězové mixů byli celkově 3., nejlepší ženská dvojice skočila absolutně na 6. místě)
  • zpráva na webu Ekonomu z 12.7. měla nadpis Druhá místa na Bike adventure 

Jedenáctý ročník populárního bodovacího závodu dvojic se o víkendu uskutečnil na jihu Čech v okolí Nových Hradů. V sobotní etapě poprvé v historii ocenili pořadatelé jednu kontrolu rekordním počtem 100 bodů. Kvůli ní bylo potřeba přejet převážnou část Novohradských hor, byla totiž umístěna kousek pod Kamencem, nejvyšším vrcholem tohoto pohoří. Navíc i obodování dalších kontrol jednoznačně určilo, že pro úspěch je potřeba vyrazil na jih do Novohradských hor. Že byl jasný směr ale neznamenalo, že by existoval jen jeden jasný postup – variant bylo několik, ale všechny znamenaly závod v pořádných kopcích. První jsem ještě přežil bez úhony. V druhém jsem si chtěl dle mých zvyklostí za jízdy přeložit mapu, v nasazeném tempu jsem to nedokázal, ale to se dalo ještě svézt na to, že se stoupalo terénem. V třetím, dlouhém silničním postupu na mě sice Dáša musela trochu čekat, ale zejména kvůli překládání mapy (jen jedinkrát za celý závod za jízdy). A ve čtvrtém kopci, stoupání na Myslivnu s převýšením přes 300 metrů, už se to projevilo naplno. Jaké je to být z dvojice v kategorii mixů ten pomalejší, jsem předtím nepoznal. Ještěže další stoupání k prameni Lužnice v Rakousku už nebylo tak náročné, výjezd na Kamenec jakbysmet a pak už se jelo většinou z kopce zpátky k Novým Hradům. Ukazatel „Nové hrady 15“ v Benešově na Černou nám naštěstí pomohl v počítání, že je potřeba rychle zamířit k cíli. Limit jsme tradičně nestihli, ale dojet po limitu díky sesbírání pár dalších kontrol se vyplatilo. Tady je GPS záznam naší trasy. Po první etapě nám patřilo 3.místo. Mirek se držel (stejně jako už dvakrát za poslední dva roky) místo před námi, tentokrát s Adélou Boudíkovou. Stejně jako my se nevyvarovali několika chybám, ale ztrátu na první místo měly obě naše dvojice celkem malou. Na druhém místě se také drželi ve veteránech Dušan s Lybarem.

V nedělní etapě byly dle očekávání vzdálené kontroly v okolí Kamence vynulované a body byly rozprostřeny do dvou směrů. Jižní kopcovitá varianta se ukázala výrazně méně výhodná než severní na rovině směrem k Třeboni. Na startu jsme rychle sečetli body a vyrazili správným směrem na rovinu, kde sice kontroly ležely dále od sebe, ale rychlost pohybu na placce to nahradila i s úroky. Plynulý a téměř bezchybný výkon po 95 kilometrech, 4 hodinách a 4 minutách (GPS záznam) znamenal posun dopředu. V absolutním pořadí (včetně mužských a dalších dvojic) to znamenalo 8. nejvyšší bodový zisk – to je naše historické maximum. Nejlepší mix byl však i v této etapě ještě lepší, porazily je jen dvě mužské dvojice a tak Háša s německou bikerkou Anke Danowski po zásluze zvítězili. My jsme s Dášou obhájili loňské druhé místo, náskok na třetí dvojici byl obrovský. Bohužel o 10 bodů nebyli tou třetí dvojicí Mirek s Adélou, kteří se společně s Dušanem a Lybarem vydali do kopců na jih, které kvůli těžko dostupné kontrole na Vysoké znamenaly ještě větší ztrátu, než kterou jsme čekali. Nicméně v kategorii veteránů se druhý den nepředvedl nikdo, takže druhé místo překvapivě udrželi aspoň Dušan s Lybarem a dočkali se tak svého prvního medailového umístění na Bike adventure. V mixech na další dvojice Ekonomu zbylo 4. místo (Mirek s Adélou) a 6. místo (na které se v neděli dostali Míša Pačáková s Pavlem Kurzem). V soutěži týmů jsme se museli sklonit před rakousko-švýcarským týmem reprezentantů a mistrů světa v MTBO a skončili jsme druzí, což lze letos považovat za úspěch. Kompletní výsledky jsou na webu Bike adventure.

Co dále k Bike adventure dodat? Určitě bych rád pochválil výbornou mapu (v rámci možností, dokonalá mapa pro takový závod se prostě nedá udělat). Rozdílů oproti turistickým mapám této oblasti a mapám použitým před 5 lety na Sixnumbers bylo nečekaně hodně a téměř vždy k lepšímu. A vše ostatní přebíjejí moje vlastní zážitky – nemusely být někdy příjemné, hlavně že byly silné.

Dáša Tučková a Martin Sajal – 2. místo v kategorii mixů

Ekonom Praha – 2. místo v kategorii týmů

2012 – Křivoklátsko, Zbiroh

  • Můj výsledek: konečně vítězství! 1. místo v MD s Adélou Boudíkovou a 2. místo v absolutním pořadí.
  • Nedělní etapu jsme jako první mixová dvojice vyhráli i absolutně, byl to určitě můj životní závod. Chyby za celou etapu se v součtu vešly do jednotek sekund.
  • Díky tomu všemu jsem potřetí a naposled napsal o Bike adventure článek do oddílové ročenky
  • zpráva na webu Ekonomu z 16.7. měla nadpis Individuální i týmové vítězství na Bike Adventure

Letošní Bike Adventure přineslo ještě větší úspěch než v roce 2007, odkud jsem si vypůjčil nadpis. V kategorii mixů zvítězili Martin Sajal a Adéla Boudíková, mezi mužskými veteránskými dvojicemi skončili na 2. místě Dušan Lebeda a Honza Kabát. Počtvrté v historii vyhrál Ekonom i soutěž týmů.

Přitom zpočátku to nevypadalo vůbec růžově. Už někdy v květnu, kdy si Dáša zranila koleno, začaly naše plány na pátý společný boj o nejvyšší příčky dostávat trhliny. Definitivní rozhodnutí padlo týden před závodem, naštěstí Adéla byla připravena zaskočit za zraněnou kamarádku a lepší náhradnici jsem si přát nemohl. Sobotní etapu jsme začali rychle, ale po necelých dvou hodinách přišlo píchnutí, pak let přes řidítka spojený se ztrátou flašky a banánu z dresu. Pak ne moc výhodná cesta na stobodovou kontrolu, nabírání vody z potoka, půjčování si duše od Míši, abychom aspoň něco měli, kdybychom píchli podruhé. Postup průměrný (tady je GPS záznam), fyzicky i přes krizi na konci excelentní, z třetího místa ztráta 10 bodů na překvapivě vedoucí Hermana s Juračkovou z Pardubic a 2 body na favorizované Rakušany.

V neděli se ale ukázalo, že cyklistika je týmovým sportem nejen v silniční podobě. Tři minuty před námi startovali Dušan s Honzou z 5. místa a Roman Spudil s Přemkem Hoškem ze spřáteleného cykloservisu SP KOLO z 6. místa a už před startem měli v moje mapovací a plánovací schopnosti až přílišnou důvěru… ale nakonec se ukázalo, že oprávněně :-) Z mapového startu jsme už jeli v šesti, já jsem se nejvíc staral o plánovaní a vedení skupinky v místech, kde bylo potřeba víc mapovat (všechny sjezdy, menší lesní cesty), Roman s Přemkem tahali zas na silnicích. Zhruba 50 minut před cílem jsme se rozhodli ještě vyrazit pro rizikovou 50bodovou kontrolu za dálnici, tam už s námi nejeli Dušan s Honzou. Riziko se vyplatilo, s mírnou penalizací to bylo plus 24 bodů oproti Dušanově defenzivní variantě. Výsledky ukázaly, že postup jsme skutečně zvolili optimální – v etapě jsme vyhráli v i absolutním pořadí (myslím, že jako první mixová dvojice v historii). Kamarádi z SP KOLO dosáhli druhého největšího bodového zisku a body Dušana s Honzou stačily na třetí místo. Tady je GPS záznam nedělního optimálního postupu.

Náskok 60 bodů před druhou nejlepší dvojicí znamenal v kategorii mixů naše jednoznačné vítězství, navíc jen jedna mužská dvojice dosáhla vyššího absolutního bodového zisku. Dušan s Honzou se posunuli na druhé místo mezi veterány, Romanovi s Přemkem chybělo ze 4. místa na bednu pár bodů. Týmovou soutěž jsme po zdánlivě beznadějné situaci po sobotě taky vyhráli, když se kromě našeho úžasného výsledku počítaly ještě body Kalinových za 9. místo v mixech a Lybara s jeho spolujezdkyní z cyklistického oddílu Tryskomyší (6. místo ve veteránských mixech). Na vítězství by ale stačilo i počítat body Míši a Aleny za 6. místo mezi ženami, nebo Dušana s Honzou.

Bike adventure 2012 – Martin Sajal a Adéla Boudíková – 1. místo v mixech

2013 – Kralický Sněžník a okolí, Dolní Morava

  • Můj výsledek: 7. místo v MD s Dášou Tučkovou. V absolutním pořadí až někde za 40. místem, vítězové mixů byli celkově 12.
  • Mezi mužskými dvojicemi i absolutně zvítězili poprvé Martin Štěňha a Tomáš Bezouška, tehdy to ještě bylo překvapení. Svůj triumf pak zopakovali ještě 3x a to za sebou.
  • Náš výkon v 1. etapě jsem shrnul do této SMS: Kdo riskuje, nevyhrává vždycky. Dnes dojezd 40 min po limitu, 280 bodů penalizace a konec jakýchkoli šancí.
  • Na psaní zprávy o Bike adventure na web Ekonomu neměl náladu nikdo, takže zmínka se objevila až v pozdější zprávě o závodech výsledkově podařených. Novinka z 8.8. měla nadpis Transkras, B5H a nové oddílové dresy

Na poslední již více než měsíc starý článek se dá hezky navázat tématy o dvou vítězstvích v řadě a nových oddílových dresech. K Bike adventure se však nevztahují. Ač minimálně stavbou trati šlo o velmi povedený a také hodně náročný ročník, poprvé v historii BA samostatnou novinku na našem webu nemá (první ročník 2001 nepočítám, to na webu ještě žádné aktuality nebyly…). Pro Ekonom skončil závod naprostým výsledkovým fiaskem, o němž najdete nějaké zmínky třeba ve článku Ski a Bike centra Radotín (odkaz na tento článek mažu, po překopání daného webu z článku zbyla jen malá nepodstatná část). Nejblíže bedně měli Dušan s Honzou ve veteránech na 5. místě, nejvýše skončili Mirek s Adélkou čtvrtí v mixech, ale asi všichni chtěli výš… Druhé místo v týmech nelze moc brát jako úspěch, horší umístění by už byla vyloženě ostuda. LKT80 Šumperk nás porazil s přehledem a oproti loňsku jsme si pořadí vyměnili.

  • o 2 roky později jsem byl požádán o uspořádání přednášky na téma „Jak jezdit dlouhé MTBO závody“ (něco málo z ní je i ve článku na webu Kobylek). Poučení z chyb na Dolní Moravě v prezentaci zasloužilo vlastní slide, tak se podělím aspoň o jeho obsah a související poznámky:
  • Nezvládnutá předzávodní příprava
    • Nedůsledná (přestože v mnohém jinak zbytečná) práce s mapami pro OB
    • Nedostatečné věnování se převýšení (zejména na návratových variantách)  = neuvědomil jsem si, že na konci jsou tak brutální kopce…
    • Zůstalo u konstatování, že hezké vymyšlené varianty těžko půjdou objet. Přesto jsme do jedné šli
  • Zbytečné „tahání“ skupiny, místo mapování zezadu
  • Nesoustředění se na 100 %
  • Popisy v kapse = zbytečná ztráta 2 min na dohledávce
  • Technické nedokonalosti – plánovač bez tachometru, upadlý čip
  • Pozdní plánování závěru
    • Zbytečná kontrola za 20b – 2 a ¼ h před limitem
    • Kopce v závěru šlo pořád ještě odhalit
    • Závěr to chtělo plánovat v podstatě už po 2 hodinách závodu, jenže to jsem řešil otázky týkající se dřívějších kontrol (kde bylo jasné, že je nemá cenu řešit…)
  • I po sérii chyb se ještě dalo zachránit vynecháváním
  • Fyzicky nejtěžší pasáž na závěr – sice jsme byli fyzicky nejsilnější dvojicí tak 5,75 h, ale vytuhnutí na konci nemělo řešení, v těch krpálech se už ani tlačit nedalo…

2014 – Český les

  • Můj výsledek: 3. místo v MD s Lenkou Kotačkovou. V absolutním pořadí 9. místo (vítězové mixů byli absolutně na 5. místě)
  • zpráva na webu Ekonomu z 16.7. měla nadpis Podařené Bike Adventure v Českém lese 

Kouzlo jihozápadu trvá. Kdykoli se jede Bike Adventure jižně či západně od Prahy a někde mezi tím, končí pro Ekonom úspěchem a pro mě umístěním na stupních vítězů. Letošní ročník v Českém lese v mnohém překonal ty předchozí. V soutěži týmů Ekonom po letech 2007, 2009, 2010 a 2012 zvítězil popáté, tím jsme se osamostatnili na prvním místě historických tabulek. Na individuální stupně vítězů se dostaly tři naše dvojice, to je náš dosavadní rekord. Mezi muži obsadili druhé místo Pavel Kurz s Jardou Krajníkem, na třetích místech dojeli v mixech Martin Sajal a Lenka Kotačková a ve veteránech Dušan Lebeda s Honzou Kabátem. Do týmové soutěže se ještě započítávalo 7. místo v mixech Mirka Kaliny s Radkou Ouhrabkovou.

Přitom mezi hlavní favority jsme dle předzávodních prognóz nepatřili. Aspoň podle toho, že nikomu nám pořadatelé nepřidělili hodinky s GPS pro favority, aby mohli pak promítat jejich sobotní postupy. Takže já jsem si musel půjčit hodinky Garmin Forerunner 310 XT HR Premium od Mirka, když teď Garminy i prodává a můj prehistorický model by 6 hodin už nedal.

V sobotní 6hodinové etapě stavitel Kládin jako už poněkolikáté rozstřílel většině závodníků předzávodní přípravu, tentokrát tím, že skoro polovina kontrol byla pro první etapu za nula bodů. Po vynulování bylo jasné, že kdo chce uspět, musí se zajet podívat k prameni Radbuzy a na nejvyšší místo trati, rozhlednu Bohmerwaldturm v Německu, ale i tak rozhodně nebyl postup jednoznačný. Ne že bych měl dost času se kochat krajinou, ale párkrát jsem si stihl všimnout, že Český les je opravdu hezký zapomenutý kraj. Potěšilo i počasí, po pátečních vydatných přeháňkách už bylo hezky a v lese v rámci možností docela sucho. Výsledkově jsme měli už po sobotě tři dvojice průběžně na bedně, ale rozestupy zvlášť směrem dozadu mimo stupně vítězů byly minimální.

V neděli jsme zkusili zopakovat předloňskou vítěznou jízdu ve skupině. Starty máme s Lenkou hodně rychlé, takže na mapovém startu jsme měli napsané body už ve chvíli, kdy 3 minuty před námi startující Dušan s Honzou byli připraveni vyrazit a na volbě postupu jsme se shodli velmi rychle… Společně s Honzou jsme nasadili ďábelské tempo, první dva postupy už jsem znal nazpaměť ze soboty, to jsme je jeli tak o 20 % pomaleji a ani tehdy jsme se neflákali. Týmová spolupráce vycházela dokonale, po nějakých 30 minutách jízdy se k nám připojili i Štěpán Merenus s Pavlem Kohoutem, co startovali 20 minut před námi. Jejich nevhodné zařazení jedné kontroly na začátku navíc se najednou hodilo, významně pomáhali se starat o tempo. V jednu chvíli na silnici Bor – Přimda jelo v naší skupině snad 20 cyklistů, takový peloton jsem při závodě tohoto typu ještě nezažil. Před polovinou závodu ve stoupání na Přimdu se zatáhla obloha a začalo pršet. Ve skupině začal hrát významnější roli Dušan. Nejen že už neměl problém stíhat tempo, ale hlavně díky němu jsem se po 12 letech nepodíval ke shluku kontrol do prostoru bývalé tankové střelnice Bohuslav (kterou jsem mapoval pro MS v rogainingu 2002), místo toho jsme jeli přes kontrolu u rozhledny Milíře a to se ukázalo jako správné. Při příjezdu k poslední kontrole za 80 bodů u bývalé Nové Huti začalo potřetí pořádně lejt a problém přišel z nečekané strany. Do očí mi nateklo tolik potu či jiného humusu z přilby a začaly mě pálit až tak, že jsem skoro nic neviděl a byl jsem rád, že vlaju na konci skupiny a nevylítnu z cesty. Zde nás znovu zachránil Dušan, který odmapoval těch asi 10 kilometrů, než se moje oči vzpamatovaly. V závěru už nebylo moc co řešit, jeli jsme totéž co v sobotu a mapa ani nebyla potřeba.

Nedělní etapa se nám vydařila, ale posun pořadím vzhůru neznamenala. U Honzy s Dušanem se to ani čekat nedalo, první dvě veteránské dvojice měly po sobotě nedostižný náskok. V mixech se pak ukázala konkurence jako asi nejsilnější v historii – 9. místo v absolutním pořadí všech dvojic stačilo jen na 3. místo v kategorii. Zvítězili manželé Schaffnerovi ze Švýcarska, kteří oba ještě nedávno patřili do světové špičky v MTBO a Christine má druhý největší počet individuálních medailí z MS v MTBO v historii. Víc jich má jen Michaela Gigon, ta se jako obhájkyně vítězství s Thomasem Klimem na bednu ani nedostala. A to nebyly jediné medailistky z MS na startu. Porazili nás ještě Roman Šinkovský se Zuzanou Wernerovou, kteří jsou cyklisticky někde úplně jinde. Ale minimálně Lenka může být s výsledkem hodně spokojená. Jsou to jen dva roky, kdy jela svůj první závod na kole, navíc po více než 10 letech bez aktivnějšího sportování a teď potvrdila, že už patří v závodech typu Bike Adventure do absolutní špičky. Naplánování letošních dovolených na jaro a jejich zaměření se taky ukázalo jako vhodná příprava – jak květnová Kololoď v Chorvatsku, tak pár dní v červnu v Lungau v rakouských Alpách.

Letošní ročník Bike adventure se vydařil. Krajina v Českém lese je opravdu krásná, navíc většina závodníků se tam asi podívala poprvé. Mapa seděla na většině míst velmi dobře (i když Mirek to možná vidí jinak, měl štěstí na těch pár horších míst), z hlediska volby trasy byl závod postaven velmi zajímavě, a v zázemí taky vše fungovalo. I přesto, že účast v posledních letech klesá – pokud dobře počítám, ve výsledcích je „jen“ 337 dvojic, tipoval bych, že druhý nejnižší počet v historii – tak je z mého pohledu mezi dlouhými MTBO závodu Bike adventure stále jasnou jedničkou.

Update: Kdo jel s GPSkou, nahrajte své postupy na play-map.com (sobota, neděle). Navíc už teď jsou tam vidět pořadí kontrol všech týmů, moc pěkně to mají udělané. I na webu Bike Adventure je pak vidět, že vzít s sebou na stupně vítězů Ellu a Lisu byl dobrý nápad (a podobně dobrý nápad na oživení stupňů vítězů měli Zahrádkáři na druhém místě). Fotky z vyhlášení týmů se díky tomu dají najít všude možně.

Bike adventure 2014 – Ekonom Praha na 1. místě v týmech

2015 – Toulava, Moninec

  • Můj výsledek: 2. místo v MD s Lenkou Kotačkovou. V absolutním pořadí 6. místo (vítězové mixů byli celkově na 4. místě)
  • V sobotní etapě jsme zvítězili i v absolutním pořadí. Ani to ale kvůli řetězu přervanému v neděli nestačilo a Lenka se tak vítězství na Bike adventure už asi nedočká…
  • Zpráva na webu Ekonomu z 16.7. měla strohý nadpis Bike Adventure 2015

Bike Adventure je za námi. Stejně jako před dvěma lety mělo centrum u dolní stanice lyžařského areálu (tentokrát na Monínci), v mnohém šlo o podobné závody a chuť něco psát mám také zhruba stejnou. Ale tentokrát si naše výsledky alespoň shrnutí zaslouží.

V soutěží týmů Ekonom zvítězil pošesté v historii. To asi nepřekvapilo nikoho, víceméně jasno bylo už po sobotě. Jak si vedly jednotlivé dvojice: Martin Sajal, Lenka Kotačková – 2. místo v mixech. Řetěz jsem v minulosti přetrhl jen jednou a to před 22 lety. Technická závada bylo to jediné, co nás mohlo hodinu a půl před koncem nedělní etapy připravit o vítězství :-( První nakonec úspěšná oprava řetězu v životě (při té první kdysi před lety jsem zničil nýtovačku) trvala dle očekávání moc dlouho a k tomu soupeři podali v neděli výborný výkon. Dušan Lebeda, Honza Kabát – 3. místo ve veteránech. Dušan ve svém možná posledním závodě kariéry potvrdil, že plánovat a mapovat umí výborně. Zbytek zařídil Honza a gumicuk. Helena Trčková, Jitka Hasmanová – nakonec 4. místo mezi ženami po překvapivém 2. místě v sobotu. Štěpán Merenus, Albert Mikan – 6. místo mezi muži je pěkné, kdo z Ekonomu byl někdy tak vysoko? Leda tak Sádlo. Mirek Kalina, Markéta Kalinová – 6. místo v mixech. Podobné jako u Dušana, plánování na jedničku s hvězdičkou vykompenzovalo minimum naježděných kilometrů, tak dobré umístění určitě nečekali. Pavel Kurz, Dáša Tučková – 7. místo v mixech. Pro oba výší penalizace v sobotu tak trochu vzpomínka na Dolní Moravu. Nebyli jedinou silnou dvojící, která závod rozjela nadějně, ale doplatila na sobotní vedro a i zde přišel na řadu gumicuk. Pavlos ale původně určitě nečekal, že na něm skončí on. Martin Štěňha a Tomáš Bezouška za tým Ekonomu nejeli, ale jejich výsledek si zmínku zaslouží, protože potřetí za sebou vyhráli, v mužích i absolutně. Pouze v sobotní etapě byla jejich dominance přerušena – poprvé v historii vyhrála etapu mixová dvojice, která objela celou etapu úplně sama (v roce 2012 s Adélou jsme si přeci jen pomohli ve skupině), ale ani takový náskok nám s Lenkou nakonec nestačil…

Výsledky jsou na webu Bike adventure a postupy na play-map.com. Časový záznam našeho nedělního trápení je vidět líp přímo na GPS záznamu, ale stejně se tam bude těžko zjišťovat, že dvojí spojování řetězu rukou nás stálo 2 x 2 minuty a u rozhledny pak finální oprava 18,5 minuty). A ještě fotky od mého bráchy Petra ze soboty a přibyly i z neděle.

Bike Adventure 2015 – mixy: 1. Roman Šinkovský a Zuzana Wernerová, 2. Martin Sajal a Lenka Kotačková, 3. Milan Černý a Šárka Černá

2016 – Podkrkonoší, Lužany u Jičína

  • Můj výsledek: 1. místo v MD s Dášou Tučkovou. V absolutním pořadí 2. místo
  • Zajímavostí je, že obě etapy vyhrála v absolutním pořadí smíšená dvojice (v sobotu veteránská, v neděli mladší mix). Ani jedna z nich však v součtu nezvítězila celkově ve své kategorii.
  • Zpráva na webu Ekonomu z 16.7. měla nadpis Bike Adventure 2016 – lepší to ještě nebylo

S novými dresy nově pojmenovaného týmu Sporticus & Partner Elit jsme ovládli letošní Bike Adventure v Podkrkonoší. Martin Štěňha s Tomášem Bezouškou zvítězili jak mezi mužskými dvojicemi tak absolutně, a to už počtvrté za sebou.

Marně jsme se jim s Dášou snažili vyrobit konkurenci, když jsme sobotní etapu rozjeli společně s Romanem a Přemkem z SP KOLO, kteří pak po první etapě měli jen minimální ztrátu (po neděli ale byli rádi za 2. místo). Zato my jsme byli docela rádi, když kluci už ve stoupání na Tábor pochopili, že dnes jim asi moc nepomůžeme, a odjeli nám. Poučení ze začátku etapy, nutit Dášu k rychlým startům je stejná blbost, jak chtít po Kreuzigerovi, aby na Tour v horách každou chvíli nastupoval a jezdil aktivně. Ne extra rychlá ale plynulá a bezchybná jízda nám svědčila víc, časově nám vše vycházelo a bez nutnosti nějak finišovat jsme dojeli do cíle minutu a kus před limitem. Ještě větší radost než vítězství v etapě udělal 70bodový náskok na 2. místo. Ten se v neděli hodil. Zatímco v sobotu absolutně zvítězil ruský veteránský mix, v neděli ještě větším rozdílem deklasovali všechny dvojice včetně mužů naši soupeři z Radotína. Nicméně my jsme opět předvedli stabilní výkon a vybrali dobrý postup, a 28 bodů z náskoku nám zbylo. Dnes je to přesně 8 let, co jsme jeli BA s Dášou poprvé a den předtím se poprvé i viděli. První společné vítězství na BA bylo nejlepší oslavou našeho seznámení :-) Navíc umocněná tím, že v absolutním pořadí náš výsledek stačil na 2. místo. Na stupně vítězů nás doprovodili třetí Mirek s Markétou, kteří zvláště v neděli potvrdili svůj návrat mezi nejlepší. Vítězství v soutěži týmů nepřekvapilo asi nikoho, zatímco 3. místo našeho „B“ týmu možná některé závodníky ano. Však i dalších individuálních výsledků v první desítce bylo hodně, kdybych je sem měl všechny vypisovat, zpráva by se značně prodloužila :-)

Co dál k BA dodat? Z mého pohledu jde pořád o jasnou jedničku mezi dlouhými orienťáky. Další závody jdou sice nahoru, ale náskok BA je daný každý rok jiným prostorem (byl jsem rád, že jsem se do Podkrkonoší na kole poprvé podíval a aspoň jsem viděl Sněžku i z větší dálky, než před týdnem na dovolené v Krkonoších :-), zajímavou stavbou trati (i když by možná prospělo v sobotu nenulovat tolik kontrol), letos potěšilo i zázemí „běžného“ kempu a nesmím zapomenout na pěkné ceny zejména od Craftu. Jenom ta klesající účast mi zas až takovou radost nedělá, cca 280 dvojic je sice 2x tolik co druhý největší závod, ale prestiž akce tím trochu klesá. Nebýt Radotína, šlo by o vítězství snad v nejslabší konkurenci v historii, takhle je radost ještě pořád obrovská :-)

Výsledky hledejte na webu Bike Adventure, na play-map.com jsou pak mapy s postupy ze soboty i z neděle. Ještě zpětně doplňuji (a po odstranění článku dodatečně i mažu) odkaz na delší článek od Milana Černého na MTB-Blogu, jak závod viděli naši soupeři z Radotína.

Bike Adventure 2016 – mixy: Martin Sajal a Dáša Tučková – 1. místo, Mirek a Markéta Kalinovi – 3. místo

2017 – roční pauza, Bike adventure se nekonalo

Když už jsem (už na podzim 2016) ze zákulisních informací tušil, že BA 2017 nebude, v jedné komunikaci jsem použil tento odhad: „Kam by přechod BA na režim jednou za 2 roky vedl sám o sobě se dá odhadnout – prodloužení intervalu nikdy nepůsobí dobře, za 2 roky by přijelo ještě míň lidí a pak už by se na to USK vykašlalo úplně. … Bylo by ideální, kdyby nějaký jiný závod nahradil BA v lichých letech, a měl podobnou účast a konkurenci. Ale i kdyby vznikl, tak stejně bude z určitého pohledu začínat od nuly a jen těžko tam přijede tolik lidí – nové závody v posledních letech, kam jezdí malé desítky lidí, jsou toho důkazem.“

„Náhrada“ v podobě dvoudenního závodu s obdobným formátem se nakonec uskutečnila, závodu Bike-O-Challenge v Železných horách pořádaného Kalinovými za výpomoci některých členů Sporticus Teamu a dalších pomocníků se zúčastnilo 138 závodníků, děti startující v souvisejícím dětském závodem nepočítám. Kvůli zranění jsem se závodu nakonec účastnil jako pořadatel. Rozvážel jsem kontroly a snažil se hlídat dodržování pravidel, na základě čehož pak vznikl článek o pravidlech dlouhých MTBO závodů.

Odhad jsem tedy měl v jeho první polovině víceméně správný. Jak to bude dál? Dle nikde nepsané ale při vyhlášení Bike adventure 2018 vyřčené informace, se v roce 2019 Bike Advnture konat nebude a ještě to není jisté, ale plánuje se 2. ročník Bike-O-Challenge.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *