Na zahradu jsme si pořídili párek běžců indických. Bydlí v plovoucí budce na rybníčku, bez následků přežili dvě zimy a v loňském roce úspěšně vychovali káčata. I letos kačena už měsíc snáší vejce, tak je čas zveřejnit loňský nikdy nepublikovaný článek o tom, jak se u nás běžcům daří dařilo. Aktualizace: kačena už vejce nesnáší a ani nikdy nebude.

 

Proč jsme si je pořídili

Důvod pořízení indických běžců se trochu liší od většiny ostatních. Když jsme se přestěhovali do domku se zahradou, bylo v ní jezírko plné okřehku. Toho jsme nebyli schopni se účinně zbavit. Tak jsme začali googlovat, jak na to. A jedna z rad byla, pořídit si kačeny, které prý okřehek milují. Začali jsme si zjišťovat další informace o indických běžcích. Už první shlédnutí obrázků a videí indických běžců nás natolik rozesmála, že jsme se rozhodli si těmito vtipnými kachnami rozveselit zahradu. Likvidování slimáků byl pro nás až ten poslední bonus…

Jak nám to spolu první rok šlo

Tento páreček divoce zbarvených indických běžců z přirozeného chovu jsme si přivezli domů. I když měli v zahradě pěkný kachník a kachní směs, ihned ovládli rybníček a začali si opravdu pomlaskávat (doslova :-) na okřehku.

Každý večer jsme je ale museli zavírat před škodnou do kachníku. Většinou poslušně vyběhli za kachní směsí, ale někdy nebylo úplně jednoduché vyhnat je z rybníčku. Proto přišel nápad postavit jim plovoucí kachní budku, kde by mohli bezpečně přenocovat. Ihned se v ní zabydleli a od té doby jsme je nemuseli na noc zavírat :-) a také okřehek začal významněji mizet.

Postupně se s námi skamarádili, začali žrát téměř z ruky a ochotně asistovali při pracích v zahradě.  Obzvláště při hrabání a rytí rádi kontrolovali, zda jim zpřístupníme dostatek žížal a všeho ostatního, co ihned sezobli. Většinou u toho měli ještě spoustu vtipných řečí, i když bůh ví, co na nás kdákali :-)

I v zimě odmítli rybníček opustit. Až v největších mrazech, kdy celý rybníček zamrznul a kuna by za nimi mohla přiběhnout, jsme je zavírali do výběhu se zatepleným kachníkem. Přesto ani v největších mrazech do něj nevlezli a seděli na slámě před ním :-)

Koncem února přišlo překvapení. Při čištění plovoucí budky jsme v ní objevili kachní vajíčka. Ihned bylo jasné, že nemůžeme nechat kachnu vajíčka vysedět v rybníčku. Takže se budka stěhovala do zahrady. Sice ještě nějakou dobu kachna snášela vajíčka na ponton v rybníčku, pak kdekoli po zahradě, až si nakonec udělala v zahradě hnízdo, kam začala opakovaně snášet. Nicméně na noc vždy utíkala s kačerem zpátky na rybníček. Jednou nám tak z opuštěného hnízda kuna odnesla přes noc 7 vajec. Vajíčka jsme tedy postupně ukládali do lednice (prý až začne sedět na vejcích, lze vajíčka kachně vrátit a také je vysedí). V hnízdě jsme ponechali vždy 1-2 vajíčka, aby nepřestala do něj snášet. Zároveň jsme nad hnízdo přenesli budku z rybníčku jako přístřešek a postavili výběh, aby se mohla zavírat na noc do bezpečí. V tomto období se kachny chovaly značně odlišně. Už všude neběhaly, začaly se více povalovat. Kačer přestal kdákat a jen tiše sípal. Nejdříve jsme mysleli, že je nemocný. Postupně jsme pochopili, že dospěl a že kačeři v dospělosti nekdákají a vše je v pořádku.  Až tak, že se začal snažit na nás útočit, aby chránil kachnu. Nebylo to nic nebezpečného, tak jsme ho v tom nechali, abychom mu nesnižovali sebevědomí. Navíc to bylo opět vcelku vtipné. Kachna zase neustále jedla, kromě kachní směsi, klidně i 20 šneků naráz. S oblibou s námi chodila k deskám v zahradě, kde po otočení našla desítky šneků a slimáků a všechny snědla. Ty menší šneky i s ulitou. Kačer většinou jen přihlížel.

Další překvapení přišlo začátkem května, kachna začala sedět na vejcích.  Do hnízda jsme tak vrátili 4 vajíčka z lednice, a kachna jich ještě snesla 5. Páreček se choval až neuvěřitelně zodpovědně. Kačena neustále seděla na vejcích, z počátku od nich vůbec neodcházela. Dávali jsme jí tedy jídlo a pití přímo k hnízdu. Kačer zodpovědně hlídal přímo před budkou nebo před výběhem. Na noc se bez problémů s nimi nechal zavřít do výběhu. Koncem května už začala kachna odbíhat od vajíček. Jakmile objevila nádobu s vodou, začala šíleně divočet, koupat se, pak splašeně pobíhat a dovádět s kačerem. Vždy se však poslušně vrátila k vajíčkům a kačer na stráž. Toto prý bylo také v pořádku, dokonce nutné pro vylíhnutí kachňat. Vajíčka se prý občas musí zchladit a zapařit, aby změkla skořápka. 1. června se zadařilo a vyklubala se první 3 kachňátka, druhý den ještě další 3.

Takže bylo jasné, že alespoň 1 vejce uložené v lednici a vrácené do hnízda opravdu vyseděla. Zbylá 3 nevylíhnutá vajíčka pak do týdne vyhodila z hnízda. O kachňata se páreček staral velmi zodpovědně. Vždy počkali, až se nají mláďata, a hlídají je. Vcelku brzo už s nimi začali pobíhat po zahradě. Přístup k rybníčku jsme jim však raději zatarasili. Našli si jinou zábavu – začali se mláďaty chlubit. S oblibou vysedávali u branky a kdákali na lidi, co chodí okolo po ulici.

Navečer vždy poslušně všichni zaběhli do výběhu, takže nebyl žádný problém s jejich zavíráním. Jednoho dne jsme je všechny našli na pontonu v rybníčku. Vlezli dovnitř, ale první den se ještě nedokázali dostat z rybníčku ven. Každopádně od té doby zapomněli na výběh s budkou, nocovali jen na rybníčku a už jsme je opět nemuseli zavírat. Ráno nás už ale většinou vítali pod okny a žádali si snídani. Téměř celý den pak trávili v zahradě nebo u branky do ulice :-). Rostou neuvěřitelně rychle. Rodiče už tak pomalu splnili svou funkci. Kačer už dokonce odložil zelený svatební šat a přepeřil do prostého šatu – hnědé barvy :-) (což bylo pro nás opět překvapení).

Po 1,5 měsíci už skoro nešlo rozeznat káčata od rodičů a řekli jsme si, že už je čas poslat je dál do světa. Měl k tomu pomoci i tento Lenčin článek, ale nakonec se dostává na internet až teď, káčata se podařilo udat i bez něj.

Druhý rok se už nezadařilo

Pokud podaří vyhrát souboj s kunou (teď se jí zrovna daří vejce nacházet) a narodí se nám další káčata, nechávat si je taky nebudeme.

Aktualizace týden po vydání: Happy endem ani nabídkou káčat článek bohužel nekončí. Tentokrát vyhrála kuna. Příště už nevyhraje, protože nebude mít co odnášet, další vejce nebudou. Zakousla totiž kačenu. Běžcům se stalo osudné, že se přestali na noc vracet na rybníček a hlídali vejce snesené na zahradě. Tady jsou poslední společné fotky obou běžců z 1. dubna. 

Po ztrátě kačeny bylo třeba rychle rozhodnout, co s kačerem. Samotnému by mu bylo smutno, indičtí běžci nejsou samotáři. Zkusili jsme jak shánět novou kačenu, tak nabízet kačera „k adopci“. A protože poptávka po kačerovi byla větší, než nabídka pohodlně dostupných kačen, kačer zamířil nakonec z Prahy pryč. Přenechali jsme ho lidem, kteří zas tuto zimu přišli o kačera a zbyla jim jen kačena. Tak snad jim spolu bude dobře. A třeba se i my časem k běžcům vrátíme.