Kůrovec, který zrušil poslední kolo Českého poháru MTBO v Blansku, mně paradoxně zajistil neplánovanou nominaci na Shromáždění sekce MTBO po dlouhých letech. Abych tam nedělal nedomyšlenými komentáři ostudu, potřeboval jsem si trochu srovnat, jak na mě aktuálně české MTBO působí a co bych rád změnil. Nejde ani o konkrétní návrhy, o kterých bych chtěl dát hlasovat, chci primárně otevřít diskuzi. A není to ani volební program, takové ambice nemám, protože si myslím, že s mými dalšími prioritami bych nebyl přínosem.
Můj pohled na české MTBO v roce 2018 (aneb příprava na Shromáždení sekce)
Napsat komentář
Letošní Pražská lítačka, závod v používání pražské hromadné dopravy, přinesla spoustu nečekaných okamžiků. Výrazné zpoždění vlaku, zaseknutí v dopravní zácpě, autobus co neotevřel na zastávce dveře k výstupu… a jako vždy to byla zábava. Překvapení přišlo i po akci, kdy jsem až během neděle zjistil, že se mi podařilo páteční akci těsně a nečekaně vyhrát. Tak se tedy krátce podělím o svoji závodní strategii.
Zamrzá Orlík! To mě vždy spolehlivě donutí začít hledat brusle, které jinak tráví zimu někde zastrčené. Klouzání po umělém ledu či rybnících u mě s jinými aktivitami prohrává. Ale bruslení po druhé největší přehradě v ČR patří do úplně jiné ligy a patří mezi mé nejsilnější zážitky. Vidět z ledu kulturní památky či skály na březích Orlické přehrady a přitom nabruslit třeba 50 km za den, to se člověku nepoštěstí každý rok. Rád jsem si na to zavzpomínal tím, že jsem dohledal fotky a udělal si pořádek v tom, kam už jsem se na Orlíku při bruslení dostal. A rovnou sem doplňuju novinky z posledních návštěv z března 2018.
Stavitelských výletů do prostoru letošního 
Sopečná jezera, mořské pobřeží a pár vodopádů – na většině fotek z ostrova Sao Miguel na Azorech hraje hlavní roli voda. Pouze na třech z celkem 27 fotografií voda chybí. Úplně modrou oblohu pak nenajdete na žádné z fotek z Azor. Ne že bychom tam měli špatné počasí, jen na focení nebylo dokonalé. Prostě dovolená na Azorech byla mnohem lepší, než tyto fotky :-) Možná byla i nejlepší a to je s čím srovnávat i s odstupem, Sao Miguel jsme totiž navštívili už v roce 2010.